Velbloudi se objevili hluboko v počátcích evoluce sudokopytníků, v eocénu severní Ameriky. Podle všeho se jim docela dařilo, ale až do doby před 3 až 5 miliony let zůstávali v severní Americe. Pak se vydali do světa. Pustili se na jih, do jižní Ameriky, kde dnes žijí lamy a vikuni a také na severozápad, kudy se nakonec velbloudi dostali do Asie. Ironií osudu nakonec v severní Americe žádní velbloudi nezbyli. Zřejmě posledního amerického velblouda Camelops hesternus nakonec dostali lovci, kteří na sklonku pleistocénu pronikli do Ameriky proti proudu dávné velbloudí invaze do Asie.

Zvětšit obrázek Překvapení v Arktidě. Kredit: Julius T. Csotonyi.

Zvětšit obrázek Nezdolná Natalia Rybczynski. Kredit: Martin Lipman/Canadian Museum of Nature.

Letmý pohled na mapu světa prozrazuje, že velbloudi putovali do Asie přes oblast Beringova průlivu. Museli tudíž žít minimálně poblíž dnešní Arktidy, která sice v pliocénu, před zhruba 3 a půl miliony let, byla výrazně teplejší než dnes, ale do saharských oáz měla opravdu daleko. I když na to žánrové obrázky velbloudů v písečných dunách příliš nevypadají, vše nasvědčuje tomu, že dnešní velbloudi mají pořádně chladné kořeny.

Zvětšit obrázek Velbloudi na pliocenním Ellesmere. Kredit: Julius T. Csotonyi.

Zvětšit obrázek Chladná magie krajiny Ellesmerova ostrova, v místech nálezu fosilního velblouda. Kredit: Martin Lipman, Canadian Museum of Nature.

Paleontoložka Natalia Rybczynski z Kanadského muzea přírody v Ottawě a její spolupracovníci v letních obdobích let 2006, 2008 a 2010 na promrzlém Ellesmerově ostrově v nejsevernějším cípu Kanady nasbírali celkem 30 úlomků kostí, které pocházely z holeně nějakého velkého savce. Shodou okolností ze stejného ostrova pochází i slavný Tiktaalik , pozoruhodná fosilie z počátků linie čtyřnožců ( Tetrapoda ). Fosilie z naleziště Fyles Leaf Bed nejprve s pomocí 3D laserového skeneru poskládali a pak analyzovali nepatrné stopy kolagenu, které na fosilních úlomcích nalezli. Po porovnání se vzorky kolagenu několika desítek žijících i fosilních druhů savců vyšlo najevo, že vzorky z ostrova Ellesmere jsou prakticky totožné s dnešními velbloudy a také velbloudy, kteří se vyskytovali během minulých dob ledových v oblasti Yukonu. Rybczynski a spol. tedy objevili velblouda, který žil ještě mnohem severněji, ve studených lesích pliocenního ostrova Ellesmere.

Zvětšit obrázek Úlomky kostí velblouda z Arktidy. Kredit: Martin Lipman/Canadian Museum of Nature.

Zvětšit obrázek Historie linie velbloudů. Kredit: Tony37, Wikimedia Commons.

Rybczynski a spol. odhadují, že velbloudi z Ellesmere byli o něco větší, než jejich dnešní příbuzní. Podle propočtů vědců měli 2,7 metrů v kohoutku a vážili až 900 kg. Jejich objev rozšiřuje dosavadní známý areál velbloudů v severní Americe o více než 1200 kilometrů na sever, což asi čekal málokdo. Nikdo taky ještě nepoužil k určení fosilních pozůstatků tak starý kolagen. Postupně vychládající Arktida zajistila, že protein dávných velbloudů přetrval až do dnešních dnů v čitelném stavu. Díky tomu můžeme vymýšlet hypotézy, jak nápadné znaky dnešních velbloudů vlastně vznikly v třetihorní Arktidě.

Literatura

ScienceNews 5.3. 2013, Nature Communications 4: 1550, Wikipedia (Camelid).