Dnešní kontinenty vypadají na první pohled ospale až netečně, ale zdání klame. Povrch naší planety se ve skutečnosti nesmírně dramaticky mění, jen k tomu dochází na trochu jiné časové škále, než jaká odpovídá délce života primátů. Jednotlivé kontinenty se vynořují a také potápějí, rozpadají se a také se srážejí s ostatními. Jednou za pár set milionů let dokonce všechny kontinenty vytvoří jediný superkontinent, a ten se pak zase rozpadne na menší kusy. V takovém geologickém chaosu ani není příliš divné, když se nějaký úlomek kontinentu prostě ztratí.
Právě takový ztracený kousek Gondwany, jižní poloviny prozatím posledního superkontinentu Pangea, teď objevili norský geolog Bjørn Jamtveit z Univerzity v Oslu a jeho devět kolegů. Vše nasvědčuje tomu, že tento dávný mikrokontinent odpočívá pod Indickým oceánem – v oblasti mezi Madagaskarem a Indií. Badatelé k tomu dospěli poměrně úžasným způsobem, když jako popelky přebírali zrnka písku z pláží slavného ostrova Mauricius, ležícího v Indickém oceánu, cca 900 kilometrů východně od Madagaskaru. Mauricius je ve skutečnosti docela mladým vulkanickým ostrovem, jehož nejstarší známé vyvřelé horniny vznikly před 8,9 miliony let. Jenže Jamtveit a spol. našli mezi zrnky písku dvě desítky malých krystalů zirkonu, které jsou podle všeho nesmírně staré. Většina z nich vykrystalizovala ve vyvřelinách přinejmenším před 660 miliony let, tedy ještě před začátkem prvohor. Jeden z nalezených krystalů zirkonu je prý dokonce starý minimálně 1,97 miliardy let.
Což o to, zirkony jsou nesmírně odolné vůči nepřízni prostředí a takové stáří není mezi zirkony výjimečné. Kde se ale mohly vzít na mladičkém Mauriciu? Jamtveit s kolegy navrhuje, že jimi nalezené zirkony pocházejí z úlomků mikrokontinentu, který dnes leží nepovšimnutý v hlubinách pod Mauriciem a na dalších místech dna Indického oceánu. V některé z geologicky nedávných erupcí se drobné špetky tohoto mikrokontinentu dostaly opět po dlouhé době na povrch planety a nakonec skončily na plážích ostrova Mauricius, kde se jim povedlo šokovat zvídavé geology.
Vědci zároveň připouštějí, že by podobných úlomků Gondwany, které se potopily v chaosu rozpadu Laurasie a Gondwany na dnešní kontinenty, mohlo být pod současným dnem Indického oceánu mnohem víc. Na rozlámání této části Gondwany mají zřejmě lví podíl plášťové chocholy (mantle plumes), čili zřídla horkého materiálu ze zemského pláště, které jsou v současnosti pod ostrovy Reunion a Marion. Nedávné analýzy gravitačního pole Země prozradily, že v několika rozsáhlých oblastech Indického oceánu je oceánská kůra mnohem mocnější, než obvyklých 5 až 10 kilometrů. Právě v těch místech by mohly spočívat zbytky stařičkého mikrokontinetu, kterému Jamtveit s kolegy říkají Mauricia. Kdyby je někdo poskládal dohromady jako veliké geologické puzzle, tak by se rozlohou rovnaly zhruba trojnásobku ostrova Kréta.
Pokud to celé není omyl, a nějaký zlomyslný geolog nerozsypal po celém Mauriciu zirkony odjinud, tak se Mauricia zřejmě odlomila od Madagaskaru před asi 60 milióny let. Tedy v době, kdy další z kusů bývalé Gondwany – dnešní Indie, svižně plul na sever, aby tam v ohromující srážce pevninských desek vytvořil Himálaje. Mauricii pak zalila láva a také oceán a její pevnina zmizela z pozemské historie. Takové Seychely, které byly rovněž původně součástí Gondwany, měly víc štěstí a dodnes jsou k vidění nad hladinou, severně od Madagaskaru.
Literatura
GFZ German Research Centre for Geosciences News 22.2. 2013, Nature Geoscience 6: 223–227, Wikipedia (Mauritius).
Diskuze:
