S fosiliemi je obtíž. Máme před sebou otisk dávného organismu v kameni a přemýšlíme, jak asi fungoval. Obvykle máme k dispozici jen ten otisk a pak ještě přibližnou informaci, jak mohlo vypadat prostředí, kde otisk vznikl. Pokud nám fosilie připomíná zástupce současné skupiny, kterou známe z vlastní zkušenosti, tak je to o něco snazší. Jestli ale máme problém zjistit, co je vlastně fosilie zač, tak je jenom velmi obtížné uvažovat o životě takového stvoření. A tak se někdy ukáže, že naše původní představy byly poněkud vedle. Na druhou stranu ale obvykle vznikne fascinující příběh s poučením.
Něco podobného se teď stalo jurským strašilidům. Jde o druhy dávno zmizelé čeledi Strashilidae, která, alespoň pokud víme, zahrnuje hmyz období jury z území dnešního Ruska a Čína. Bývá zařazována do řádu s pro globální vědu exoticky znějícím jménem Nakridletia, ovšem zrovna my v České republice snadno odhalíme význam tohoto pojmenování, které pochází ze slovenštiny a kupodivu znamená přesně to, co v našich blízce příbuzných jazycích říká. Skupinu Nakridletia totiž popsal v roce 2010 s kolegy Peter Vršanský ze Slovenské akademie věd a dal tím najevo, že její zvláštní zástupci, údajně vybavení znaky typickými pro ektoparazity, žili na křídlech pterosaurů (anebo opeřených dinosaurech). Odborníci až doposud, podle přívěsků na genitáliích, odhadovali strašilidy někam do příbuzenstva dnešních srpic (Mecoptera). Něco jako bizarní blechy druhohor.
Teď ale vyšlo najevo, že strašilidi vlastně ektoparaziti nebyli. Michael Engel z Kansaské univerzity a jeho spolupracovníci objevili v oblasti čínského Vnitřního Mongolska 13 dalších fosilií strašilidů, vesměs z doby před 165 miliony let a jejich výzkum vedl k překvapivým závěrům. Především, končetiny s háky, které údajně měly sloužit k přidržování se na hostiteli, měli zjevně jen samci, kteří je nejspíš používali při sexu, k přidržování partnerek.
Ústní ústrojí strašilidů, považované za nástroj pro vysávání hostitele, u dospělých strašilidů podle všeho vůbec nebylo funkční. Pozoruhodné bylo i to, že někteří jedinci měli křídla, takže alespoň v části svého životního cyklu nepotřebovali k přesunu z místa na místo hostitele. Z některých fosilií také vyplývá, že se obě pohlaví před pářením zbavila křídel a pak provozovala sex ve vodě. Badatelé objevili dva bezkřídlé páry, které podle všeho dělaly právě to. Pokud lze věřit interpretaci fosilií, tak dospělí samci strašilidů měli vnější tracheální žábry larválních stádií, což by byla u pokročilého hmyzu extrémní výstřednost.
Rozhodující zvrat přinesla detailní analýza pohlavních orgánů strašilidů, které se ukázaly být důvěrně podobné pohlavním orgánům přísalek čeledi Nymphomyiidae, tedy dvoukřídlému hmyzu (Diptera) s rozverně chlupatými křídly. Jak se zdá, strašilidi měli do parazitů hodně daleko. K této představě se přiklání i oslovený odborník na taxonomii a ekologii sladkovodního hmyzu, Pavel Sroka z Laboratoře ekologie vodního hmyzu, Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Podle něj mohlo docela dobře jít o velmi nezvyklé mouchy, které snad kladly vajíčka ve vodě anebo možná dokonce ve vodě žily po většinu života a okřídlené formy vytvářely jen občas, kvůli migraci. Velmi zajímavá by podle Sroky byla larvální stádia čínských strašilidů, která by mohla leccos objasnit.
U fosilií samozřejmě není nic úplně stoprocentní, ale velmi pravděpodobně šlo hmyz s podobným životním stylem jako mají dnes přísalky, žijící v těsné blízkosti svižně tekoucích vod. Jejich larvy se vyvíjely ve vodě, dospělci minimálně občas létali, před pářením o křídla přicházeli a vraceli se do vody. Pojmenování skupiny Nakridletia se teď ale tak trochu míjí účinkem.
Literatura
Nature online 20.2. 2013, Wikipedia (Nakridletia).
Diskuze:
