Zvětšit obrázek

Kompozitní snímek pozůstatku supernovy W49B. Kredit: X-ray: NASA/CXC/MIT/L.Lopez et al.; Infrared: Palomar; Radio: NSF/NRAO/VLA.

Zvětšit obrázek

Stále pozoruhodně výkonná Chandra. Kredit: NASA/ Chandra.

V okolním vesmíru jsme sice už zvyklí na krásné šperky, opracované běsněním astrofyzikálních sil, pozůstatek supernovy W49B je ale opravdu nádherný drahokam, který se na nás blyští v souhvězdí Orla (Aquila) na novém složeném snímku z dílny NASA. Je sice poskládaný z pozorování vícero přístrojů v různých oblastech elektromagnetického spektra, to ale jistě neubírá jeho kosmické eleganci.

Právě tento pozůstatek supernovy pozorovala Laura Lopez z MIT (Massachusetts Institute of Technology), která s kolegy využila dva a půl dne pozorovacího času orbitální rentgenové observatoře Chandra, na jejím spektrografu Advanced CCD Imaging Spectrometer (ACIS). K rentgenovým datům pak badatelé přimíchali pozorování radioastronomické soustavy Very Large Array v oblasti rádiových vln a také infračervená data observatoře Palomar. Nakonec se ukázalo, že pozůstatek supernovy W49B je nesmírně zajímavým objektem, který teď asi astrofyzikům nedá pokoj. Ve vzdálenosti 26 tisíc světelných od nás tam před zhruba tisícovkou let vybuchla supernova. Rozhodně to ale nebyla běžná supernova, jakou by si vědci jen tak přidali na seznam k mnoha ostatním.

Obvykle je to tak, že když masivní hvězdě dojde palivo, tedy vodík, tak se zhroutí její jádro a hvězda vzápětí zmizí v oslnivé explozi galaktických rozměrů. Exploze supernovy bývá vcelku symetrická a vnitřnosti hvězdy rozmetá do všech směrů víceméně stejně. Jenže pozůstatek supernovy W49B vypadá jinak.

Zvětšit obrázek

Rentgenový snímek W49B. Fialově železo, modře křemík. Kredit: NASA/CXC/MIT/L.Lopez et al.

Laura Lopez. Kredit: UCSC, MIT.

Při explozi této supernovy zřejmě došlo k mohutným výtryskům hmoty na obou pólech umírající hvězdy, které vyvrhly materiál mnohem rychleji, než v oblasti rovníku hvězdy. Tyhle polární výtrysky pak vytvarovaly dnešní asymetrickou podobu nevšedního pozůstatku supernovy. Detailnější analýzy zastoupení různých prvků ve vyvrženém materiálu, který je například celý prostoupený sírou a křemíkem, ale železem jen z části, pěkně potvrzují předpovědi teoretických modelů pro asymetrickou explozi supernovy.

Průběhu explozí supernov stále ještě úplně nerozumíme, takže podobné extrémní případy bývají pro astrofyziky nesmírně poučné. Pozůstatek supernovy W49B, první podobný v Mléčné dráze, je navíc poměrně blízko, což z něj do budoucna dělá úžasný modelový objekt na poli výzkumu supernov. Lopezová a spol. se také snažili vystopovat těleso, které po této supernově zbylo. Nejčastěji to bývají extrémně husté a freneticky rotující neutronové hvězdy, které se obvykle prozradí rentgenovými či rádiovými pulzy. V případě pozůstatku supernovy W49B ale vědci přes veškeré nasazení vůbec nic nenašli. Po neutronové hvězdě jako by se slehla zem. Ponecháme-li stranou velmi exotická vysvětlení, tak se nabízí možnost, že dotyčná mlhovina ukrývá mladičkou černou díru.

Zvětšit obrázek

Obvykle kulovité. Pozůstatek supernovy SN 1006 v rentgenové oblasti spektra. Kredit: NASA/ Chandra.

Pokud by to tak bylo, pak jsme zřejmě našli nejmladší známou černou díru Mléčné dráhy a vědecká hodnota objektu W49B by možná překonala i tu estetickou. Není prý také vyloučeno, že exploze supernov s polárními výtrysky hmoty souvisejí se slavnými gama záblesky (Gamma-Ray Burst), takže bychom měli popel takového záblesku skoro na talíři.

Literatura

NASA Chandra News 13.2. 2013, arXiv:1301.0618 , Wikipedia (W49B).