Zvětšit obrázek

Na University of Bristol pracuje hodně nadšenců propagujících pohodu zvířat a zkoumají i jiné, než „panelákově sardinkovský chov“ drůbeže. Podezírat je z nekalosti a že by jejich výsledky byly motivovány snahou „nadržovat“ klecovým produkčním chovům nosnic, rozhodně není na místě. Na snímku je Gemma Richardsová, spolupracovnice autorského týmu. (Kredit: University of Bristol)

Veterinářky s pracovní náplní pečovat o blaho zvířat řešily závažný problém - zda mezi slepicemi existuje přátelství. A pokud ano, jestli by se změnou podmínek jejich život v tomto směru dal zlepšit. Dr Siobhan Abeyesingheová z Royal Veterinary College se svými kolegyněmi a kolegy  sledovala pomocí kamer chování nosnic a ze záznamu pak zjišťovala, které se k sobě chovají  přátelsky a je jim být pospolu příjemnější, než být v blízkosti jiné „kolegyně“. Jinak řečeno – zda  vytvářejí nějaké svazky a nebo jsou individualistkami.  Kritériem bylo kolik která slepice s kterou tráví času. Předpokládalo se totiž, že slepice jsou svým způsobem v hejnu organizovány a chovají se podobně jako příslušníci některých jiných druhů tvořících smečky či stáda. Přátelství, jak známo, má blahodárný vliv, což se projevuje na psychickém a zdravotním stavu.

Z těchto úvah pramenila představa případného vylepšování podmínek a technologie chovu, které by byly k rozvíjení přátelských vztahů mezi ptáky přívětivější. Případné vyšší náklady na investice by se chovatelům mohly vracet tím, že by jejich svěřenkyně snadněji překonávaly stresové situace, což by se odrazilo ve zlepšené reprodukci, tedy i snůšce vajec.

Pokus probíhal v klecích čtvercového půdorysu o straně 1,75 metru. Tato plocha byla rozčleněna na čtyři části. Nejmenší, částečně separovanou, bylo hnízdo pro snášení. Největší část představovala ploch s podestýlkou a nad ní byly i tyčky pro noční hřadování. V části určené  pro krmení je kapková napáječka, zásobník pro krmení peletami a na písek, který potřebují mít ve voleti, aby jim dobře trávilo.  Nosnice (Hyline Brown) pocházely z klasické komerční odchovny, kde jsou jako kuřata chována na hluboké podestýlce v počtu 20 000 kusů na halu. Než vlastní sledování dospělých nosnic začalo, byla zvířata ponechána dva týdny spolu v kleci na takzvané seznamování. Pak teprve byl zapnut kamerový systém, který v časových intervalech zaznamenával postavení jednotlivých zvířat. Přístroje běžely osm týdnů a získaly záznamy chování zvířat v osmi stejných skupinách (každá o patnácti nosnicích).  Ze záznamu se pak dalo zjistit, které dvojice spolu tráví více času, než aby to byla náhoda. 

Siobhan Abeyesingheová, vedoucí kolektivu a první autorka studie přiznává, že takový výsledek nepředpokládala. Centre for Animal Welfare Hatfield, Royal Veterinary College.

Teorie a praxe
V době denních aktivit nic na chování nosnic nenaznačovalo, že by k vzájemnému bratříčkování či projevům sympatie docházelo. Stejně tak žádnou náklonnost nezjistilo ani noční šmírování při hřadování. I ke spánku si slepice k sobě přisedaly zcela náhodně.  Závěr studie vyznněl v tom smyslu, že moderní slepice, i když  jsou chovány v malých skupinách v nichž se navzájem dobře znají, soudružské vztahy netvoří a ani je nevyhledávají. Z toho vyplynul následující závěr: I kdybychom nosnicím v užitkových chovech provedli úpravy stávajících klecových chovů na jiný, který by jim usnadňoval udržování separátních přátelských svazků, tak se takové opatření mine účinkem a slepičí život se v tomto směru nezlepší.   Snaha zajistit němým tvářím vytvářet přirozené přátelské vztahy, častý to argument ochránců zvířecích práv, tímto poznáním ztrácí na svém antropomorfistickém půvabu.

Slepice sice vykazují znaky základů empatie v situacích kdy se kuřatům něco děje, ale přátelství mezi dospělými se u nich nenosí.

Vědkyně se netají tím, že výsledky nepotvrdily jejich očekávání. Není divu. V poslední době se spíše objevovaly články o slepičí „inteligenci“, jejich schopnostech empatie k potomstvu  i to, jak rafinovaně si dovedou poradit se znásilňováním.  Proto se také tak trochu  počítalo s tím, že slepice budou nějaké vazby udržovat a pokud jim je narušíme, že to u nich povede ke stresu. A protože ten zase aktivuje virové choroby a zhoršuje vzájemnou komunikaci buněk s dopadem na vyšší nemocnost,... měly nové poznatky přinést návod, jak klece vylepšovat.
Protože je ale vše jinak, snaha najít viníka vede ke spekulacím. Mohou prý za to možná velkokapacitní odchovny, v nichž si zvířata nemají možnost vtisknout do paměti správný vzor chování – vyrůstat v malém kolektivu pod dohledem kvočny. Ta si svou skupinku kuřat zprvu úzkostlivě drží stranou od hejna. Tím, že kuřata ale nyní vyrůstají v jakémsi anonymním mega-hejnu, by mohlo vést k osvojování taktiky sociální tolerance. Jejich slabé sociální vazby by tak mohly být důsledek změněných podmínek domestikace v nichž je selekční tlak zaměřen hlavně na rychlost růstu. V takovém případě se totiž vydávání energie na vytváření a udržování nějakých vztahů, stává kontraproduktivní. Jedinci s choutkami se vyhledávat a spolu s nimi i geny predispozice k takovému chování, z populace mizí.   

Vědkyně hodlají ve zkoumání slepic pokračovat. Nyní by mělo být na pořadu prověření, zda méně zdomácnělý kur (který neprošel tvrdou selekcí velkochovů), je na tom s přátelstvím také tak bídně, jako dnešní, moderní a na jednostrannou produkci vyšlechtěné linie.

Prameny:  Abeyesinghe, S. et al. : Do Hens Have Friends? Applied Animal Behaviour Science (2013).
Royal Veterinary College
J L Edgar, J C Lowe, E S Paul, C J Nicol .: Avian maternal response to chick distress, Proceedings of the Royal Society B, 9 March 2011. rspb.royalsocietypublishing.org/