Kvazistelární rádiové zdroje, čili kvasary fascinují pozemšťany od konce padesátých let. Z původně záhadných zdrojů rádiového záření, k nimž tehdy scházely objekty ve viditelném světle, se stala epická monstra z dávnověku vesmíru, která si příliš nezadají Tolkienovými balrogy. Gandalf by určitě měl respekt i z kvasarů. Dneska je vnímáme jako rozběsněná aktivní galaktická jádra, která k nám září z ohromných vzdáleností. Známe jich na 200 tisíc, většinu z nich díky Sloanově s digitální prohlídce oblohy. U nás doma se velkolepost kvasarů projevila i ve pozoruhodném pivu Kvasar, které sklízí četná uznání.
Od 80tých let víme, že se kvasary bývají poměrně společenské a vytvářejí ohromné vesmírné struktury Velkých skupin kvasarů (LQG, Large Quasar Group). Roger Clowes z University of Central Lancashire v anglickém Prestonu a jeho spolupracovníci analyzovali právě výše zmíněnou Sloanovu digitální prohlídku oblohy, tedy velmi rozsáhlou 3D mapu známého vesmíru. V jedné její části se jim podařilo objevit skupinu celkem 73 kvasarů, které dohromady vytvářejí strukturu, svými rozměry výrazně převyšující doposud známé podobné útvary. Odpovídá tomu i její pojmenování „Huge-LQG“.
Podle dřívějších výpočtů, založených na einsteinovské kosmologii, by velikost velké skupiny kvasarů, či jiného vesmírného útvaru, neměla přesáhnout přibližně 1,2 miliardy světelných let. Jenže, nově objevená Huge-LQG je gigantická, v nejdelším pozorovaném rozměru měří zhruba 4 miliardy světelných let.
Pro samotného Clowese je prý obtížné takovou strukturu vůbec pochopit a nemyslí si, že bychom ještě někdy v tomhle vesmíru našli něco výrazně většího. Na druhou stranu, vesmír je plný překvapení, takže by v tomhle ohledu naše soudy asi neměly být příliš definitivní. Pokud někde nedošlo k chybě, tak teoreticky nemožné kvasary Huge-LQD teď každopádně velmi opovážlivě vyzývají panující Kosmologický princip, podle něhož je vesmír ve velkých měřítkách homogenní a izotropní.
Astrofyzici jsou pochopitelně otřeseni, ale jistě se z toho brzy dostanou a přijmou Huge-LQD jako velikou výzvu. Nepochybně opět přijde řeč na stále kontroverzní a nesmírně zajímavý temný proud (Dark flow), tedy záhadný pohyb početných kup galaxií směrem k malému kousku oblohy v souhvězdí Kentaura. Subir Sarkar z Oxfordu to vidí tak, že bychom právě výzkumem těch největších struktur mohli pokročit v chápání vesmíru a vylepšit stávající kosmologické modely.
Úžasné je podle Sarkara to, že jsou to struktury v měřítku, v němž jsme vesmír zatím vnímali jako poměrně nudný. Bude samozřejmě nutné vypotit hodně astrofyzikální krve, protože kosmologický princip všem hodně zalezl hluboko pod kůži.
Prameny:
Royal Astronomical Society News 11.1. 2013, NewScientist 11.1. 2013, Wikipedia (Quasar, Large quasar group, Cosmological principle, Dark flow).
Vyřeší Problém posledního parseku vzájemně interagující temná hmota?
Autor: Stanislav Mihulka (25.07.2024)
Gravitační čočkování prozradilo gravitačního behemota
Autor: Stanislav Mihulka (30.03.2023)
První hvězdy vesmíru mohly být molochy s hmotností až 100 tisíc Sluncí
Autor: Stanislav Mihulka (03.02.2023)
Rychle rostoucí supermasivní černá díra "sežere" 1 Zemi za sekundu
Autor: Stanislav Mihulka (16.06.2022)
Vznikly zárodky supermasivních černých děr zhroucením hal temné hmoty?
Autor: Stanislav Mihulka (21.06.2021)
Diskuze: