Zvětšit obrázek

Aktuální stav systému Fomalhaut. Kredit: NASA, ESA, Wikimedia Commons.

Paul Kalas. Kredit: UC Berkeley.

Pokud by někdo měl být nazýván enfant terrible mezi exoplanetami, na prvním místě by si to zasloužil objekt Fomalhaut b. Mezi lidmi má příšernou anebo skvělou pověst, záleží jen na úhlu pohledu. Žádnou jinou exoplanetu neprovází tolik kontroverzí a dohadů. Od roku 2005, kdy ji v masivním a poměrně chladném disku planetární suti (debris disk) kolem slavné hvězdy Fomalhaut vystopoval Hubbleův vesmírný dalekohled, prožívá nesmírně dramatický osud. Je objevována a zase zpochybňována, někdy je vidět, jindy zase není, přičemž vlastně stále nevíme, jak by měla vypadat.

Příčina všeho zmatku spočívá v tom, že Fomalhaut, jedna z nejjasnějších hvězd noční oblohy a primadona souhvězdí Jižní ryby (Piscis Australis), je od nás vzdálená pouhých 25 světelných let a to jí činí velmi dostupnou našemu pozorování různými přístroji. Zároveň je tato hvězda spektrální třídy A, téměř dvakrát větší a skoro 17krát svítivější než Slunce, velice mladá. Dlouho jsme měli za to, že je jí 100 až 300 milionů let, po letošních analýzách poněkud zestárla na plus mínus 400 milionů let. Každopádně právě prožívá bouřlivý batolecí věk, je obklopená mohutným diskem hmoty a my k ní sice vidíme, ale moc nerozumíme tomu, na co se vlastně díváme. Není divu, že jsou kolem planety Fomalhaut b pořád nějaké problémy.

Jak jinak než opět z právě ukončeného mítinku Americké astronomické společnosti v Long Beach dorazila aktuální zpráva, že těleso Fomalhaut b sice opravdu existuje, je ale notně divné. Jestě mnohem divnější, než jsme si až doposud mysleli. Paul Kalas z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeho tým původních objevitelů této exoplanety prezentoval nová pozorování disku v systému Fomalhaut Hubbleovým dalekohledem, na nichž je Fomalhaut b poměrně přesvědčivý.

Zvětšit obrázek

Srovnání systému Fomalhaut a Sluneční soustavy. Kredit: NASA, ESA, A. Feild.

 Kalas a spol. teď už navíc mají k dispozici celkem 4 jakžtakž spolehlivá pozorování z let 2004, 2006, 2010 a nově 2012. Z nich už byli schopni rozumně navrhnout několik možných oběžných drah tělesa Fomalhaut b kolem mateřské hvězdy.

Zvětšit obrázek

Starší rekonstrukce systému Fomalhaut (2008). Kredit: ESA, NASA, and L. Calcada.

Vše nasvědčuje tomu, že Fomalhaut b obíhá po hodně výstředné dráze. Ke hvězdě se přibližuje na 40 AU a vzdaluje se od ní na 350 AU. Zároveň je jeho dráha zřejmě velmi skloněná vzhledem k disku suti. Pokud je tohle všechno pravda, tak Fomalhaut b rozhodně není normální planetou, alespoň podle měřítek Sluneční soustavy. Pohybuje se spíš jako exokometa, ovšem pořádně velikých rozměrů. Zároveň je mnohem více zřetelná ve viditelném světle než v infračerveném, což je další záhadou. Co vlastně v případě Fomalhaut b pozorujeme? Badatelé odhadují její velikost jako minimálně rovnou velkým transneptunickým tělesům Sluneční soustavy, například Sedně (dvě třetiny velikosti Pluta). Může být prý ale velká i jako Jupiter. V takovém případě by naše zkušenosti ze Sluneční soustavy byly samozřejmě k ničemu. Nic podobného tu nemáme. Je velice zajímavé, že prakticky všechny exokomety, kterých známe tak kolem deseti, pocházejí od mladičkých hvězd spektrální třídy A. Tady je pochopitelně na místě velké podezření a rozhodně nemůžeme vyloučit, že planetární systémy podobných hvězd vznikají a vyvíjejí se jinak, než jak ukazují naše modely založené na zkušenostech Sluneční soustavy.

http://www.youtube.com/watch?v=kD9t2vAo3uQ

Prameny:  Wired 8.1. 2013, Wikipedia (Fomalhaut b, Exocomet).