Zvětšit obrázek

Polapení sedmimetrového asteroidu o hmotnosti 500 tun. (Kredit: Rick Sternbach/ KISS)

Měsíc nebo asteroidy

Zvětšit obrázek

Předpokládaná délka trvání mise 2 až šest let, podle hmotnosti asteroidu. (Kredit KISS)

George Bush Jr., minulý prezident USA, vyhlásil program na vybudování stálé lunární základny. Po něm ale přišel Barack Obama a ten co se týče vesmíru, vsadil na výzkum klimatu, a kromě toho se věnuje budování sociálního státu evropského střihu, takže za chvíli nebudou peníze vůbec na nic.

 Ale jakožto prezident světové kosmické velmoci, které při dopravě lidí na orbit musí spoléhat na pomoc od poraženého soupeře ze Studené války, tak jakožto hlava takové velmoci prostě musí mít nějaký ambiciózní vesmírný program. Alespoň na papíře. Projekt Orion se ruší a zase obnovuje, je jenom málo jistot a žádný opravdu dlouhodobý program, to se pak těžko něco dělá.
 A pořád se neví, bude cílem Měsíc, nebo pilotovaná výprava k asteroidu?

Chytrá horákyně z Keckova institutu

V tomto ovzduší se vědci z Keckova institutu pro vesmírné studie zachovali jako příslovečná chytrá horákyně. Ve své podstatě navrhli misi, která v sobě spojuje výzkum asteroidu, výpravu k Měsíci a vše potřebné by nahoru měla vynést jedna raketa třídy Atlas 5. Pojďme se nyní blíže podívat, co přesně je obsahem studie nazvané Asteroid Retrieval Feasibility Study
tedy volně přeloženo Studie proveditelnosti přitažení asteroidu.

Základní data jsou – start kolem roku 2020 s rozpočtem okolo 2,6 mld USD, tedy zhrubva tolik, co stojí program Curiosity. Do vesmíru se má vydat sonda s iontovým motorem, energii pro pohon bude brát ze slunečního záření (předpokládaný výkon je 40kW, jako palivo má sloužit 13t Xenonu). Díky naší schopnosti sledovat i velmi malé asteroidy, tj. s velikostí pod 10 m, je cílem NEO (Near Earth Orbity – Blízko oběžné dráhy Země) šutrák o velikosti kolem 7m a celkové hmotnosti okolo 500 tun.

Zvětšit obrázek

Rozmístění přístrojů, sonda ještě nerozvinula svůj chytací vak. (Kredit: KISS)

Po startu sonda ACR (Asteroid Capture and Return) nabere rychlost díky manévru v gravitačním poli Měsíce a vyrazí na setkání s asteroidem. K němu by sonda měla dospět do dvou let od startu. Po přiblížení ke kosmické skále sonda nejdříve okoukne cíl, provede zmapování cíle, změří jeho hmotnost a rotaci. Pokud bude cílk vyhovovat, sonda nafoukne válcový „lapací“ vak o průměru 15 metrů a výšce 10m a zkusí do něj asteroid chytit.

Zvětšit obrázek

Nejdříve musí sonda velmi přesně sesouhlasit svoji rychlost a rotaci s asteroidem. Teprve pak je možno krůček po krůčku zasunout kámen do pytle a pevně jej ukotvit. Poté bude následovat zastavení rotace a přechod na návratovou trajektorii k Měsící. Cesta zpátky bude trvat od dvou do šesti let.

Bezpečnost především

Jak se přímo vyjádřili autoři práce, v oblasti bezpečnosti pracují s páskem a kšandami zároveň. Tedy táhnou k Zemi dostatečně malý kus skály, takový, který i v tom nejhorším případě, že by všechno selhalo a asteroid si to místo na oběžnou dráhu Měsíce zmířil kolmo dolů na New York nebo třeba na Brno, prostě shoří v atmosféře. Ale k tomu by němělo dojít, přece jenom, cíl mise je 300 000 km vedle. Počítačové simulace přepovídají jako výsledek asteroroid na stálé oběžné dráze Měsíce pro další zkoumání na několik desítek let do budoucna.

V plánu je tedy mít kolem roku 2025 na oběžné dráze Měsíce, což je v podstatě za rohem, mít 500 tunový uhlíkatý chodnrit bohatý na vodu ze vzdálenosti okolo 0,05 AU. V dalších několika letech se o osudu celé mise rozhodne, nicméně po technické stránce všechny potřebné technologie už máme hotové, jenom to postavit a poslat. Tedy zapomínám na to nejdůležitější, sehnat na celý projekt peníze, to bude ten největší oříšek.

Zdroj: CALTECH