Zvětšit obrázek

HD 142527 na snímku z ALMA. Prach ve vnějším disku červeně, řídký plyn v mezeře modře, hustý plyn proudů a ve vnějším disku zeleně. Kredit: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), S. Casassus et al.

Zvětšit obrázek

Pozice HD 142527 v souhvězdí Vlka. Kredit: ESO, IAU and Sky & Telescope.

Protoplanetární disky už pro nás nejsou extremní vzácností. Ve vesmíru kolem nás jich je plno a některé z nich už intenzivně studujeme. Přesto nás stále velice snadno očarují podivuhodnými novinkami. Právě se rozcvičující velkorysá soustava radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array), vznikající v prostoru observatoře Chajnantor - v nadmořské výšce kolem 5 tisíc metrů uvnitř chilské pouště Atacama, nedávno pozorovala hvězdný systém HD 142527. Podle všeho v něm právě proudí ohromné řeky plynu přes mezeru v protoplanetárním disku ke vznikajícím plynným planetám, a pak pokračují až do hvězdy. Mezinárodní výzkum vedl Simon Casassus z Chilské univerzity.

 
HD 142527 je čerstvým zárodkem hvězdy, kterému je jen kolem 2 milionů let. Nalézá se v souhvězdí Vlka (Lupus), ve vzdálenosti přibližně 450 světelných let od Slunce. Momentálně je to hvězda cvalík o hmotnosti dvojnásobku Slunce. Badatelé těsně u ní odhalili prachový disk o průměru 10 AU (tedy desetinásobku vzdálenosti Slunce – Země), po němž následuje veliká mezera, ve vzdálenosti 140 AU od hvězdy obklopená ne zcela uzavřeným vnějším diskem, ve tvaru připomínajícím koňskou podkovu.

Zvětšit obrázek

Umělecká rekonstrukce soustavy HD 142527. Kredit: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/ M. Kornmesser (ESO)/ Nick Risinger.

Mezera mezi disky není úplně prázdná, radioteleskopy ALMA tam zachytily tenkou mlhu oxidu uhelnatého. O něčem podobném se již spekulovalo, až teď jsme ale svědky prvního přímého pozorování. Vše nasvědčuje tomu, že v soustavě zároveň vznikají přinejmenším dva plynní obři, každý o hmotnosti několika Jupiterů. Obíhají ve vzdálenosti kolem 90 AU a nejspíš právě oni proklestili mezeru mezi disky. Pokud by se v téhle mezeře pohyboval větší objekt, kupříkladu hvězda menší velikosti, tak by se vší pravděpodobností dotyčný prostor vyčistil mnohem důkladněji.

 

Simon Casassus. Kredit: Universidad de Chile.

To ale nebylo všechno. Soustava HD 142527 je právě v řádně bouřlivé fázi zrození. Casassus a spol. vystopovali epické proudy plynu tvořené formylovým iontem, které zřejmě dvojice velkých protoplanet vytahuje z vnějšího disku. Tyto proudy míří až za protoplanety, do vnitřního disku soustavy, který neustále vysává mladičká hvězda. Autoři odhadují, že bez pozorovaných proudů hmoty by hvězda kompletně vyjedla vnitřní disk soustavy za méně než rok. Zárodky planet ji ale podle všeho zajišťují prozatím dostatečnou výživu. Samy protoplanety jsou natolik ukryté v proudech z vnějšího disku, že momentálně máme jenom malou šance pozorovat je přímo. Jejich přítomnost je prý ale poměrně přesvědčivá.

Zvětšit obrázek

Devatenáct talířů soustavy ALMA. Kredit: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/ W. Garnier.

Odborníci teď ohledně radioteleskopů ALMA nešetří superlativy. Zařízení bezpochyby prokázalo svoje schopnosti v oblasti milimetrových a submilimetrových vln a to ještě není v plném provozu. Slavnostní spuštění plánují na 13 března letošního roku (2013) a pak to teprve bude pořádná jízda. Určitě můžeme čekat i nová pozorování hvězdného systému HD 142527.

Prameny:

ESO News 2.1. 2013, NRAO News 2.1. 2013, Nature online 2.1. 2013.

ALMA (Atacama Large Millimeter Array)