Záchrana lvů je laciná, ale ne jednoduchá  
Lvi patřili k nejhojnějším pozemským savcům. Dneska jich žije v Africe asi 22 600. Oproti roku 1980 klesly jejich stavy na desetinu a dále klesají. Jejich záchrana by nebyla moc drahá.
Většina lvů padne za oběť chovatelům dobytka, kteří brání svá stáda před útoky lvích smeček. K tomuto závěru došel Bruce Patterson z Field Museum v Chicagu ve své studii zveřejněné v posledním čísle časopisu Biological Conservation. Lvi vyklízejí pozice a lidé se svými stády pronikají na území, jež byla donedávna lví doménou. Střety lidí s těmito kočkovitými šelmami nekončí a je předem jasné, kdo z nich odejde jako poražený. Podle Pattersona musí přijít ke slovu i ekonomické a politické „nástroje“ ochrany divoké zvěře.

K náhradě škod, které na stádech napáchá populace 26 dospělých lvů obývající plochu 160 000 akrů, by stačilo podle Pattersonových propočtů 8 749 dolarů. To jsou v poměrech Keni nebo jiných afrických zemí obrovské peníze. Ostatně i u nás je to celkem úctyhodná suma, vzhledem k tomu, že za ni učitelka základní školy vydrží stát za katedrou celý rok. Ale v relacích cen západního světa jde o pakatel. Kompenzace farmářům tedy není finančně nezvládnutelná problém – pokud se najdou příslušné „zdroje“.

Patterson studoval útoky šelem na domácí zvířata na dvou velkých farmách sousedícím  s národním parkem Tsavo a zjistil, že tam za čtyři roky při 312 útocích padlo celkem 433 kusů dobytka (většinou skotu). Patterson zjistil v podmínkách Tsavo celkem zajímavý trend. Lvi tam útočí na domácí zvířata především v období dešťů. V jiných místech Afriky je k tomu nutí především nedostatek v období sucha, kdy například ze Serengeti odtáhnou stáda zeber a pakoní a lvi nemají co lovit. V Tsavo je ale suché období dobou hojnosti, protože se antilopy kudu a impaly soustředí kolem napajedel, kde jsou pro lvy snadnější kořistí. V období dešťů se antilopy rozutečou po krajině a lvi mají s jejich lovem více práce. Proto se obracejí na snadnější kořist a tou jsou domácí zvířata.

„Lvi loví domácí zvířata především v době nouze, ať už má ta nouze jakoukoli příčinu,“ říká Patterson.

Podle něj by pomohl chovatelům dobytka i pastevní plán respektující sezónní změny v zájmu lvů o domácí zvířata. Farmáři by měli prodávat a porážet zvířata ještě před nástupem dešťů, tedy dříve, než si na stádech začnou vybírat svou daň lvi. Patterson zjistil, že pastevci tenhle fakt znají. Bohužel, jejich „vedení“ – tedy manažerům farem sedících za stolem – to uniká.

Pattersonova studie je zajímavá ještě z jednoho hlediska. Ukazuje, že zákonitosti klíčové pro účinnou ochranu divoké zvěře nemají obecnou platnost. To, co bylo velice solidními metodami prokázáno v Serengeti, je pro záchranu lvů v Tsavo celkem bezcenné, protože tam je všechno trochu  jinak.

Necelých 9 000 dolarů by stačilo na kompenzace škod, které napáchá 26 dospělých lvů na dobytku z farem, v sousedství národního parku Tsavo.


Tsavo …


… a Serengeti. Na první pohled to není velký rozdíl. Lvi se ale chovají v obou národních parcích k dobytku úplně jinak.


V Serengeti přinášejí deště lvům dobu hojnosti, protože se do parku vrátí zebry a pakoně. V Tsavo přinášejí deště bídu, protože se impaly a kudu rozběhnou od napajedel po krajině.
Datum: 22.03.2004
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz