Zvětšit obrázek

Označení O2 Pursuit je tak trochu slovní hříčkou. Lze přeložit jako „Koníček“ i „Stíhač“. (Kredit: RMIT University) 

Hlavnímu tvůrci, Australanovi Deanovi Bensteadovi, absolventu RMIT univerzity jako základ  ke stavbě jeho „vzduchovky“ posloužila krosová dvěstěpadesátka Yamaha WR 250R. Jen pohon v ní zajišťuje jedenácti kilogramová jednotka s potápěčskou tlakovou láhví. Tvůrcem rotačního motoru je Angelo Di Pietro z firmy Engineair Australia. Podle provedených testů prý jejich morka může  vyvinout rychlost i něco přes sto kilometrů za hodinu. U veřejnosti vzbuzuje velký ohlas i proto, že jí provází slogan „jezdím na vzduch“. Ten nám podsouvá, že to je zadarmo.

Zvětšit obrázek

Dean Benstead, RMIT University

Tvůrci takticky nepřiznávají, jak ke stlačenému vzduchu přicházejí. Pokud by případného kupce čekalo, že si k motorce bude muset koupit zařízení využívané potápěči - kompresor poháněným spalovacím motorem, pak by mu nula od nuly pošla. V případě že by vlastnill stanici s elektromotorem, by situaci zlepšilo, ale ne o moc. V provozu vysokotlakých kompresorů náklady na elektrickou energii jsou často až tím posledním. Při lámání chleba nakonec dojde i na kalkulace pořizovací ceny a poměrně rychlé opotřebení pístového mechanismu, cenu  chlazení celého zařízení, spotřebovaných vysoce kvalitních a drahých mazacích olejů, náklady zvyšují i odlučovací filtry a další "maličkosti".  To jsou důvody, proč zatím většího rošíření nedoznala ani auta na stlačený vzduch a usnuly naděje vkládané do francouzských čtyřkolových „hlemýžďů“. Stejný osud mnozí prorokují i ambiciózním futuristickým AIRpodům. Vzduchový pohon se neujal ani v kanadské motokáře, michigenském mopedu, úsměv na tváři budí i studentská tříkolka ze San Jose State University. Hledají se cesty dalšího zlevnění výroby a vylehčení tlakových nádob, ale pokus s těmi z karbonového vlákna vypůjčenými od požárníků nedopadl valně – rychlost třicet km/hod a dojezd jedenáct kilometrů je spíš propadákem.  

VIDEO: Projíždka motocyklem na vzduch

Myšlenka pohonu stlačeným vzduchem není nová. Nedávno s ní koketovali i v Indii. Největším problémem na australském veletrhu představeného motocyklu O2 Pursuit bude jeho tankování. Zatím to dělá dojem, že bude vhodný akorát tak na pojíždění v okolí rekreačních středisek, kde turistům nabízejí vyhlídkové plavby s potápěním. Změna k lepšímu by ale mohla nastat. Provozovatelé větrníků například již dlouho hledají způsob uchování energie získávané mimo špičku. Možnost fungovat také jako síť čerpacích stanic na stlačený vzduch pro vehikly všeho druhu by nemuselo být v budoucnu nezajímavé. 

Kdo se bude chtít prohánět s motocyklem na stlačený vzduch dostane jistě image fandy   ekologie, ale bude ho to něco stát. V Americe stojí naplnění láhve akvalungu v průměru pět dolarů. Bude tedy jezdit dráž, než s klasickou motorkou. Málo se v případě motorek a aut na stlačený plyn mluví o dalších radostech, které vyplývají ze zákonů termodynamiky. Upouštění vzduchu z natlakované nádrže bude systém ochlazovat a ventil s bombou budou brzo pokryty silnou vrstvou jinovatky a námrazy, ta začne bránit prostupu tepla do systému a otázkou je, jak dlouho takový stav  dovolí jet na plný plyn. Podle polstrování přední části sedadla se zdá, že dizajnér s adiabatickým jevem počítal a že alespoň přimrznutí motoristova „předku“ k nádrži nehrozí.   

Video: Výroba tlakové láhve z hliníkových slitin protlačováním z pevného bloku