Odborníci na lidské intimnosti tvrdí, že správný vztah a styk má být provázen třemi fázemi: "touhou", "vzrušením" a "orgasmem". Mnoho žen provozujících sex s partnerem se ale k vyvrcholení nedostává a odborníci pak hovoří o poruše „HSDD“ (hypoactive sexual desire disorder), což znamená přetrvávající nedostatečnost sexuální představivosti, neschopnost adekvátně odpovídat na podněty a snížení, nebo úplná ztráta sexuální touhy. Případně se v diagnóze objeví termín „anorgasmie“, neboli neschopnost dosáhnout vyvrcholení. Netřeba dodávat, že doprovodným jevem je i psychický stres, ztráta sebedůvěry a nabourání partnerských vztahů. Statistiky vypovídají, že anorgasmie je druhým nejčastějším problémem na který si ženy stěžují, hned po nízké sexuální touze.
Psychologové jsou přesvědčeni, že za vše mohou citové stresy, bolest, únava, přepracování, starosti o děti a rodinu, sebepodceňování, výsměch partnera, špatné dřívější zážitky (znásilnění, týrání), pruderní výchova, hádky mezi partnery atd. Fyziologové si myslí, že jsou výsledkem hormonálních disbalancí, kardiologických nebo neurologických onemocnění, případně že je příčina v užívání drog a alkoholu. Evolucionisté zase část viny hází na přírodu, která ani zdaleka není spravedlivá a silnějším pohlavním pudem a libostmi sexu upřednostnila samce. Prý jí bylo jedno, zda se předávání genů na další generaci děje z oboustranné vstřícnosti, a nebo tak trochu prostřednictvím „znásilňování“, bez ohledu na pocity partnerky. Zdá se to být logické. Stačí například domyslet jak by to s oplodňováním a rozmnožováním dopadalo, kdyby například ženy dosahovaly orgasmu dříve než muži...
I když náprava neutěšených ženských prožitků se hledá již několik desetiletí, v praxi to zatím většinou trapně končí u znalců lidské duše, kteří se snaží radit jak odbourat psychické zábrany a co je třeba na vztahu změnit s nezřídka zaobaleným doporučením vyzkoušet jiného partnera.
Sobě vlastním přístupem, spojeným se zaváděním elektrod, nabídli neurologové. Jejich zařízení vychází z náhodného objevu anesteziologa, který léčil pacientku s trvalými bolestmi zad. Když Stuart Meloy vpravoval vpichem do oblasti bederní páteře elektrody, které měly trvale vysílanými elektrickými impulzy obludit nervy vstupující do míchy, náhodou zavadil o svazek dostředivých nervů majících v náplni práce informovat mozek o dění v děloze, pochvě a klitorisu. Pacientce se to natolik líbilo, že už na operačním stole se svým intimním prožitkem operatérovi svěřila. Meloye napadlo, že by se na tom dalo zbohatnout a zanedlouho frigidním ženám nabízel ve Winston-Salem v Severní Karolíně instalaci dvou elektrod do těl bederních obratlů napojených na krabičku s bateriemi a elektronikou. Nazval to „Orgasmatron“ nebo také „stimulátor Sally“. Mělo se to stát hitem s jediným problémem - domluvou partnerů, který z nich si vezme na starost v příhodný okamžik zmáčknout knoflík dálkového ovládání. Panovaly sice obavy, že odměna sladkých pocitů bude pro mozek tak vysoká, že by ženy mohly dopadnout podobně jako pokusní hlodavci, kterým zavedli elektrody o něco výš - do mozku a kteří si mohli přivodit blaho podle svého uvážení. Sebeukájení se jim stalo příjemnější než žraní a pití a brzo se staly tak šťastnými, že to kvůli vysílení a dehydrataci nepřežili. Ženy se ukázaly být v tomto směru rozumnější. Z obavy, že generátor impulsů, velikosti krabičky cigaret, jim zohyzdí hýždě, přestali mít o věc zájem a celý projekt utichnul. Podobně usnuly i naděje vkládané do inhibitorů fosfodiesteráz. Nejlépe se zatím asi drží snad jen Bupropion. Dobře ho znají například odvykači kouření, kterým kromě toho, že snižuje abstinenční příznaky, působí jako selektivní inhibitor neuronálního zpětného vychytávání noradrenalinu a dopaminu. Jeho podání zvyšuje koncentraci dopaminu a noradrenalinu v mozku a to ženám sužovaným anorgasmií je mírně ku prospěchu.
Nynější nápad s testosteronovými „kapkami“ do nosu přezdívanými „ženskou viagrou“, ani zdaleka není hloupý. To, že testosteron není jen samčí záležitostí a že hraje významnou roli i u něžného pohlaví, ukázal až hluboký omyl chirurgů. Řada z nich měla tendenci odstraňovát z těla vše, co se jim zdálo zbytečné. Ženám, kterým brali dělohu, většinou vyšmikli i vaječníky. Činili tak v dobrém úmyslu a argumentovali tím, že se na nich někdy tvoří cysty a když už nebudou v těle potřeba... Na dobře míněnou prevenci doplatilo hodně žen, než prasklo, že odstraňováním vaječníků se toho v ženách hodně změní, včetně jejich psychiky. Vaječníky jsou totiž významným dodavatelem testosteronu a ten je pro ženské tělo stejně důležitý, jako pro to mužské, jen se hraje v jiných koncentracích (desetkrát nižších) a cyklech. Neblahý dopad ztráty testosteronu se potvrdil i na ozařovaných pacientkách s nádorem v nadledvinkách, jejichž kůra pod taktovkou předního laloku hypofýzy je hlavním dodavatelem ženského testosteronu (ve skutečnosti se zde netvoří přímo testosteron ale androgen s obdobnou funkcí – dehydroepiandrosteron, zkráceně DHEA). I těmto ženám se mění zájem o techtle mechtle a sexuální prožitky. Mužům se testoteron tvoří hlavně v Leydigových buňkách ve varlatech a protože máme jeho hladinu vyšší ráno, máme také po ránu větší zájem o sex než ženy. Obvyklé hodnoty testosteronu v krevním séru jsou následující - muži: 9,72 - 38,2 nmol/l, ženy: 0,52 - 2,43 nmol/l.
Traduje se, že velký mozek (neokortex) je sídlem rozumu, pod ním ležící limbický systém je místo emocí a ještě níž položenému mozkovému kmeni bývají přisuzovány pudy a instinkty jako jsou sex a fotbal. U žen to je komplikovanější a testosteron se u nich podílí na rovnováze mezi excitační a inhibiční aktivitou a ta je pro jejich zdravou sexuální odezvu nezbytná. I když na motivaci žen k sexu se účastní i další hormony – estrogeny a progesteron, klíčovou roli v anorgasmii hraje s velkou pravděpodobností právě nízká hladina testosteronu. Tento původně „mužský“ hormon, toho má na starosti hodně i u žen. Kromě zmíněného zvyšování sexuální touhy v mozku, řídí jeho dlouhé prsty i průtok krve vaginou a přilehlým okolím, což se ukázalo být rovněž podmínkou zdárného chodu věcí. Bez řádného prokrvení zůstává stěna pochvy suchá. Neobsahuje totiž žádné žlázky a její vlhkost závisí na prostupu plazmy z cévního řečiště. Prokrvením se také patřičně probudí a aktivují receptory v celé oblasti. Zkrátka a dobře, ke zdolání mety nejvyšší je u ženy prokrvení příslušné oblasti stejně důležité, jako u mužů.
To, co se ukázalo být na testosteronu funkční v laboratorních podmínkách, se nyní bude testovat v praxi na dobrovolnicích. Do pokusu jsou přibírány jen ty nešťastnice, které byly dříve schopny prožít vrchol blaha, ale v posledních šesti měsících, ač jsou stále ve stabilním partnerskékm svazku, se jim to přes veškerou snahu nedaří. Testosteron si budou vpravovat do nosních dírek ve formě gelové masti a k aplikaci by měly přistupovat přibližně dvě hodiny před tím, než si budou myslet, že by k něčemu mělo dojít. Zájemkyně se již rekrutují v Melbourne, Sydney, Perthu a Adelaide. Musí jim být mezi 18 - 49 lety a až do vyhlášení výsledků nebudou vědět, zda obdržely účinnou látku, nebo jen placebo. Zájem je prý značný a tak se pokusy z Austrálie rozšiřují i na USA a Kanadu. Akci spolufinancuje Trimel Biopharma SRL Canada.
Odborníci prognózují nápadu s nosními „kapkami“ úspěch. Už proto, že nedávné pokusy s náplastmi napuštěnými testosteronem také vyšly nadějně. S těmi experimentovala na dobrovolnicích Sheryl A. Kingsbergová z Clevelandu. Tehdy šlo o 132 Američanek postižených poruchou HSDD. Probandky si půl roku lepily náplasti a jediné, co se od nich požadovalo, bylo podrobení se výslechům v nichž se část otázek nevyhýbala intimním dotazům na stav sexuálního života. Polovina z žen dostávala jen neškodnou náplast ale nikdo, ani personál a ti co kladli otázky, neznali pravdu. Výsledky vyšly jednoznačně - testosteron hravě zajistil nárůst frekvence sexuálních aktivit, kdy podněty vycházely od ženy (styky při nichž žena jen „vyhověla“ partnerovi, se nepočítaly). Dodání hormonu přispělo k nárůstu pocitů uspokojení a ženám s testorenem v náplasti se sexuální aktivita ve sledovaném časovém intervalu čtyř týdnů zvýšila 4,4x. Ženy, na něž připadla obyčejná náplast také avizovaly zlepšení, ale u těch úřadoval jen „placebo efekt“ a jeho projev byl podstatně skromnější, aktivitu zvýšil jen o polovinu.
K výhodám nosní aplikace patří rychlé navození účinku. Vzrůst hladiny hormonu v krvi by se měl bezprostředně projevit jeho přeměnou na estradiol, prokrvením pohlavních orgánů a podporou vzrušivosti mozku na hambaté vjemy. Tato kombinace by měla ženám jejich ztracenou schopnost prožívat orgasmus zase vrátit.
Zatímco něžné pohlaví by léčba frustrujících zážitků měla zbavit, nám mužům by je mohla přidělat. Luigi Zingales z Chicagské univerzity totiž nedávno testováním slin studentek, které nechal hrát počítačovou hru v níž se mohlo a nemuselo riskovat zjistil, že ženy s vyšší hladinou testosteronu ztrácejí zábrany v hazardu. Jejich ochota riskovat se bohužel týká i financí. Z čehož mimo jiné plyne, že naše kreditka u partnerky s testosteronovým špuntem v nose nebude zrovna v bezpečí.
Prameny: Monash University department of Medicine at the Alfred Hospital
Gender differences in financial risk aversion and career choices are affected by testosterone, Proceedings of the National Academy of Science, 2009, Vol. 106 no. 36: 15268-15273.
Orgasmatron se neujal:
Sexuální touhu lze u žen zvýšit náplastí
Autor: Josef Pazdera (16.08.2007)
Diskuze: