Shill dodává, že když laborantky vdechují částečky s krystalickým oxidem křemičitým, plicní tkáň je obaluje tuhou tkání a vytváří uzlíkovitě zajizvenou nefunkční plicní tkáň. Je-li takto postižena větší část plic, nastávají problémy s dýcháním. Takto postižené osoby často podléhají bakteriálním a plísňovým onemocněním plic, často trpí chronickou bronchitidou, jejich léčba je komplikovaná a onemocnění může být smrtelné. Pacienti se silikózou často podléhají tuberkulóze a rakovině plic.
Počínající silikóza. Na řezu plic lze pozorovat shluk hyalinních zvazivovatělých uzlin. Aktivně proliferující okraje jsou tvořeny černě pigmentovanými makrofágy, které jsou napěchované částečkami krystalů oxidu křemíku.
Tak, jak se zvazivovatělé uzlinky zvětšují, dochází u nich k nekróze. Nekróza postupuje od středu uzlin. Nekrotická rozpadající se tkáň je rizikovým místem pro množení bacilů tuberkulózy, vzniku zhoubného bujení,…. I takové nebezpečí může v sobě skrývat práce zubního laboranta.
V posledním čísle zpravodaje Morbidity and Mortality Weekly Report, Schill se svými spolupracovníky uvádí případ několika zubních laboratorních techniků u nichž byla silikóza potvrzena, včetně případu potvrzené příčiny úmrtí. Závěr článku doporučuje laborantům a laborantkám, aby důsledně vyžadovaly na pracovištích odsávače prachu a aby nebezpečí silikózy nepodceňovali. Aby broušení prováděli pod vodou, a aby při práci s materiály obsahující oxid křemičitý používali respirátory.
Zda se u českých laborantů a laborantek vyskytla silikóza se nám zjistit nepodařilo. Silikóza ale zůstává i v České republice vážným problémem. Z údajů zveřejňovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR vyplývá, že nemoci dýchacích cest, způsobené vdechováním oxidu křemičitého jsou u nás třetí v pořadí četností a že v roce 2000 se tato nemoc z povolání vyskytla u 208 osob.
Zdroje:
Reuters
Morbidity and Mortality Weekly Report, March 12, 2004.
Údaje poskytnuté Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR
Diskuze:
Silikóza zubních laborantek
Libor Jakubčík,2004-03-15 13:43:22
Nepříjemná vlastnost oxidu křemičitého měnit plicní tkáň se jmenuje fibroplasticita. Platí, že čím jemnější mikroprach, tím hlouběji vniká do dýchacího ústrojí (ty nejjemnější částečky až do alveol - odsud mohou být transportovány do mízních uzlin...)
Respirátory, které dokážou zachytit tento mikroprach jsou hodnocené podle ČSN EN 149 (pokud si vzpomínám jedná se o třídu FFP2). Má to ale háček - mikroprach, který vzniká při zpracování keramiky (uvažuji o ostřivu ve formovacích hmotách) je trvale polétavý. Bude proto unášen sebemenším závanem vzduchu.
Laborant, který pracuje přímo s bruskou sice "dostane hlavní část prachu," ale s ohledem na rizikovost bude ohrožena celá laboratoř (dílna).
Jako vyhovující řešení - při obsazení laboratoře více lidmi -může proto být pouze velmi účinné bodové odsávání a naprosté dodržování technologické kázně.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce