Zvětšit obrázek

Sandy optikou satelitu GOES-13, v pondělí 29. října ráno místního času. Kredit: NASA GOES Project.

Sandy, podle odborníků nejrozměrnější doložený hurikán Atlantiku, kolem půlnoci vtrhl do USA a od té chvíle zatápí nešťastným Američanům. Není to sice ani zdaleka nejsilnější bouře, která kdy bičovala severoamerický kontinent – před zásahem USA dosahovala síly hurikánu kategorie 1 – problém je ale v její ohromné rozloze. Zasahuje velké území a přináší spoustu vody. Mimo to splývá s masami chladného vzduchu a nejspíš bude i hodně sněžit. Podle všeho odpojí od elektřiny mnoho milionů Američanů, některé z nich na docela dlouhou dobu. V severní Americe bude Sandy řádit možná až do víkendu, už teď to ale stojí za to. Na Východním pobřeží se v podstatě zastavil život, newyorské metro a Manhattan zatopila voda, ustaly rejdy na Wall Street, bez proudu je přes 7 milionů lidí a škody prozatím přesahují 20 miliard dolarů. Fukušima je ještě živá a tak mají jaderné elektrárny v postižené oblasti pohotovost.

Zvětšit obrázek

Sandy na detailním snímku Srážkového radaru sondy TRMM. Kredit: NASA – Goddard Space Flight Center, Owen Kelley.

Z hlediska chronicky poráženého, zrazovaného a depresivního státečku v srdci Evropy to není příliš pochopitelné, ale obyvatele mocné země disponující strašlivými zbraněmi nejspíš docela štve, že se musejí třást před nějakou pitomou bouřkou. A tak je napadne, že by se takové bouřce mohli postavit čelem. V 60.  a 70. letech se vlády USA pokoušely v rámci projektu Stormfury oslabit hurikány jodidem stříbrným, o němž se předpokládalo, že vyvolá zmrznutí podchlazené vody a následné zhroucení stěn oka hurikánu. Nějakou dobu to vypadalo slibně, ale nakonec z toho bylo fiasko. Podobně dopadl i vývoj kapaliny, která by po rozlití na hladinu oceánu bránila odpařování mořské vody a oslabovala tím bouře, stejně jako úvahy o spalování ohromných množství nafty, při němž by vzniklo ohromné mračno sazí s oslabujícím účinkem na oko hurikánu. Nerealistické jsou i představy o použití vodu pohlcujících gelů, hygroskopických částic, sluneční záření pohlcujících či odrážejících částic anebo dovezení ledovců či chladné vody. Nakonec se vždy ukáže, že hurikány jsou na dnešní technologie příliš velké, divoké a nevypočitelné. Co kdybychom ale do hurikánu prostě práskli atomovku?

Myšlenka nasazení jaderných zbraní proti hurikánům se objevila už v 60. letech. Představa byla taková, že by atomovka odpálená nad hurikánem ve směru jeho pohybu ohřála chladný vzduch a odzbrojila by hurikán rozrušením jeho konvektivního proudění. Jenže, s technologiemi, které dneska máme k dispozici, by to bohužel nefungovalo. Pěkně to na stránkách Národního úřadu pro oceán a atmosféru popisuje hurikánolog Chris Landsea, slavný svým odporem vůči hurikánovému alarmismu Mezivládního panelu pro změny klimatu IPCC.

Zvětšit obrázek

Sandy přechází přes Kubu na infračerveném snímku satelitu Suomi NPP. Kredit: NOAA/NASA.

Největší zádrhel je podle něj v potřebném množství energie explozí bomb. Hurikán získává energii z teplých vod oceánu a z procesu kondenzace vodní páry do kapek vody. Takto získané teplo dál ohřívá okolní vzduch, díky čemuž se vypaří více mořské vody, a tak dál až do víření oka hurikánu. Plně vyvinutý hurikán podle Landsey uvolňuje v každém momentu více než 50 terawatů tepelné energie, z nichž jen jedno procento pohání motor větru. Množství uvolněného tepla hurikánu odpovídá explozím 10 megatunových jaderných bomb, odpalovaných každých 20 minut. Veškeré lidstvo prý v roce 2011 spotřebovalo pouhou třetinu energie nashromážděné v jediném průměrném hurikánu. Takže, chtít zastavit hurikán atomovkou, to je jako jít s párátkem na rozzuřeného býka. Je prý také možné, že by jaderná exploze ve skutečnosti hurikán přiživila. Sice ne o mnoho, radost bychom z toho ale jistě neměli.

Zvětšit obrázek

Empire State Building přízračně osvětluje zhasnutý Manhattan. Kredit: Joe Martinez.

Mělo by smysl intenzivně bombardovat jadernými zbraněmi každý zárodek atlantické bouře, z které by mohl být nebezpečný hurikán? Asi moc ne, hlavně proto, že jich každoročně vznikne kolem 80. Použití soudobých jaderných bomb by mělo podle všeho velmi sporný efekt a hurikán by to takřka jistě nezastavilo. Navíc by jako pochybný bonus takového zákroku vznikl namísto běžného ničivého hurikánu hurikán radioaktivní, což by obyvatele postiženého území nejspíš naprosto dorazilo. Asi bude lepší se prozatím soustředit na kvalitnější ochranu hustě obydlených území, která jsou každoročně ohrožená hurikány. Není samozřejmě zcela vyloučené, že se v blízké budoucnosti objeví rafinovaná nano- či hyper- technologie, se kterou bude možné zatnout hurikánu tipec. Je ale otázkou, jestli bychom to měli dělat. Hurikány podle mnohých odborníků přenášejí teplo od rovníku planety k pólů a jsou tak součástí planetárního klimatického systému, kterému zatím moc nerozumíme. Kdybychom hurikánům zcela zamezili, možná by se nám to záhy šeredně vymstilo. A v neposlední řadě, setkání s rozjetým hurikánem, z očí do oka, je jistě zážitkem na celý život.

Prameny:

LiveScience 29.10. 2012, NOAA Hurricane Research Division AOML FAQ, otázka C5.