Švédské spalovny se staly obětí záviděníhodného úspěšného modelu recyklace. Zatímco v Evropských zemích v průměru končí domácí odpad na skládkách z 38 procent, v království Karla  XVI Gustafa to jsou podle environmetalistů jen čtyři procenta a podle Eurostatu dokonce pouhé jedno procento. Ať tak či tak, stále větší disciplinovanost Švédů a perfektně propracovaný systém třídění odpadu, recyklace a jeho kompostování vedl k problémům, které málokdo předvídal -  nedostatek hořlavého odpadu k zabezpečení tepla obyvatelům sídlišť. Spalovny ve švédsku se totiž podílejí na dálkovém vytápění prostřednictvím teplé vody u dvaceti procent bytů a kanceláří a zajišťují potřebu elektrické energie čtvrt milionu domácnostem. 

Zvětšit obrázek

Švédské spalovny zásobují zajišťují vytápění 20 % domácností a kanceláří. (Foto: Vattenfall via Flickr CC.)

Zatímco pro jedny je likvidace odpadu vážným problémem,  pro druhé se stává zajímavým směrem podnikání. V rozvinutých zemích našeho typu lze zhruba kalkulovat s tím, že ročně každý z nás vyprodukujeme okolo 250 kg odpadu. Pokud se třídí, do recyklace se dostane asi 1/3 tohoto množství, což představuje okolo 30 kg papíru, 25 kg plastů a 15 kg skla.
Švédsko začalo netříděný odpad ze zemí EU dovážet. Zatím má jít o osm set tisíc tun a nejvíce ho je z Norska. Pro země, které nemají technologii zpracování odpadu na tak vysoké úrovni, je levnější odpad vyvézt a zaplatit za něj, než se jej s vyššími náklady snažit likvidovat v domácích zařízeních a spalovnách, které navíc zamořují životní prostředí exhalacemi. Švédské spalovny tak těží z výhod své technologické nadřazenosti, navíc jim dovoz odpadů dovoluje zásobovat městké aglomerace větším množstvím tepla a elektřiny a ještě na svůj provoz dostávají ze zahraničí zaplaceno.
Pokud vše půjde podle plánu, tak se do Švédska začnou vozit odpady také z Itálie, Rumunska, Bulharska a pobaltských zemí, jakou je například Litva. Jednoduše proto, že to bude pro tyto země  ekonomicky a ekologicky výhodné. Nabýt z této zprávy dojmu, že si Švédové ze své monarchie dělají smetiště, by byl chybný. Součástí dohod s Norskem je, že popílek s dioxiny se bude do Norska vozit zpět...

Zdá se, že pokud by všechny evropské země přistoupily na tak technologicky vyspělou likvidaci odpadů, jako mají ve Švédsku, začnou mít spalovny stejný problém, jako postihl bioplynové stanice. Evrospkou unií jejich mocně dotovaná výstavba vedla k tomu, že jich je v rozvinutých zemích jako je například Německo už tolik, že jich většina trpí nedostatkem biologicky zpracovatelných surovin. Jakýkoliv výpadek v pravidelnosti „krmení“ těchto bioreaktorů se mstí velkým propadem produkce plynu a v ekonomice provozu, což jejich provozovatele nutí zajišťovat si suroviny jejich přeplácením a svozem ze stále větších vzdáleností.

Pramen: PRI.ORG