Zvětšit obrázek

Oblak plynu kolem Mléčné dráhy a Magellanových oblaků. Kredit: NASA/CXC/M.Weiss; NASA/CXC/Ohio State/A.Gupta et al.

Co je kolem Mléčné dráhy? Odpověď na jednoduchou otázku není úplně snadná. Postupně se ukazuje, galaxie nejsou jenom spirály a elipsoidy rozseté po jinak prázdném vesmíru. V jádru Mléčné dráhy ospale zívá supermasivní černá díra. Z jádra vystupuje galaktická příčka a z ní vycházejí spirální ramena, která spolu s jádrem galaxie vytvářejí výrazně ohraničený galaktický disk o průměru přibližně 100 tisíc světelných let. Disk Mléčné dráhy obklopuje galaktické halo, které má snad tvar elipsoidu. Halo je pozůstatkem z dětství Mléčné dráhy a dnes ho tvoří především staré hvězdy a kulové hvězdokupy, přičemž 90 procent z nich se nalézá do vzdálenosti 100 tisíc světelných let od galaktického jádra. V halo se někdy popisuje také galaktická korona, horký ionizovaný plyn, který ji vyplňuje. A pak už by měl být prakticky pustý kosmický prostor a tu a tam nějaká trpasličí galaxie. Jenže teď se ukazuje, že okolí Mléčné je možná velkolepější, než jsme si mysleli.

Zvětšit obrázek

Anjali Gupta. Kredit: OSU.

Vypadá to, že Mléčnou dráhu a rodinku malých galaxií v těsném sousedství, včetně obou Magellanových oblaků, obklopuje vskutku obrovitý oblak horkého plynu, který se rozprostírá na stovky tisíc světelných let daleko. Je to vlastně halo kolem galaktického halo, to ale zní poněkud zmateně. Pompézní oblak prostupující blízký vesmír objevili vědci týmu Anjali Gupta z Ohijské státní univerzity při analýze dat z rentgenových observatoří Chandra (NASA), XMM Newton (ESA) a Suzaku (Japonsko). Satelit Chandra v tomto případě pozoroval 8 jasných rentgenových zdrojů ve vzdálenosti stovek milionů světelných let. Ze získaných dat vyplývá, že rentgenové paprsky těchto vzdálených zdrojů v blízkosti Mléčné dráhy selektivně vychytávají ionty kyslíku. Teplotu absorbujícího plynu přitom odhadli na 1 až 2,5 milionu kelvinů, což je pořádná výheň.

Zvětšit obrázek

Chandra. Kredit: NASA.

Když se badatelé dozvěděli, jak horký je oblak plynu kolem Mléčné dráhy, hned je zajímalo, jak je velký a kolik hmoty obsahuje. K tomu posloužila pozorování observatoří XMM Newton a Suzaku, které sledovaly množství emitovaného rentgenového záření. Konečný odhad hmoty plynu kolem Mléčné dráhy činí více než 10 miliard Sluncí a možná až 60 miliard Sluncí. V každém případě jde o velice impozantní strukturu, která až doposud unikala naší pozornosti. Hustota horkého plynu je tu tak nízká, že ji šlo snadno přehlédnout u Mléčné dráhy i u jiných pozorovaných galaxií, kde lze očekávat něco velice podobného.

Zvětšit obrázek

Suzaku. Kredit: JAXA.

Přesnější hmotnost objeveného vesmírného oblaku plynu záleží na věcech, jako je poměr v něm obsaženého kyslíku vůči vodíku, je ale asi hodně velká. Pokud se tohle všechno potvrdí dalším pozorováním, tak jsme možná vyřešili problém s nepozorovanou hmotou. Ne sice tak exoticky, jak jsme mnozí doufali, ale takový je život. Právě doposud skrytá hmota obrovského a oblaku řídkého žhavého plynu kolem Mléčné dráhy a nejspíš i ostatních galaxií by mohla vysvětlit nejasností. Prý jde zatím o nejlepší doklad údajně scházející baryonové hmoty, která podle všeho vlastně neschází.

Prameny:
Chandra X-ray Observatory News 24.9. 2012, Wikipedia (Milky Way).

Poznámka: Článek byl opraven ve smyslu připomínek, poznámka vztahující se k temné hmotě se v něm již nevyskytuje.