Druhý zářijový pátek roku 2012 sice nepřipadl (jen těsně) na třináctého, ale milovníci destilovaných alkoholických nápojů měli stejně smůlu. Ministr zdravotnictví vyhlásil prohibici v naději, že tím zastaví děsivě narůstající počet otrav metanolem. Všechny nápoje, obsahující více než 20 objemových %  etanolu jsou tak pro Čechy až do odvolání tabu.

 
Otravy metanolem nejsou tak vzácné, jak by se mohlo zdát. American Association of Poison Control Centers eviduje ročně několik tisíc případů požití metanolu. Nejčastěji se lidé napijí metanolu omylem v kapalinách, kde představuje tato látka jen jednou z mnoha škodlivých komponent. Zhusta jde o razantní čistící prostředky. „Pijáckých“ otrav metanolem evidují v USA řádově stovky za rok. „Epidemie“, jaké jsme svědky v ČR, jsou vzácnější, ale dochází k nim. V estonském městě Pärnu  došlo v roce 2001 k masové otravě „vodkou“ vyrobenou z 2000 litrů ukradeného metanolu. Zemřelo nejméně 154 lidí. Norsko se potýkalo s podobným problémem v letech 2002 až 2005. V Tunisku došlo k masovým otravám metanolem v roce 2003 a2004.

 
Metanol sám o sobě jedovatý není. Enzymy lidského těla – především tzv. alkoholdehydrogenáza - jej však rozkládají na toxický formaldehyd a následně vzniká neméně toxická kyselina mravenčí. K rozkladu na tyto látky dochází přednostně v játrech, ale velmi přičinlivá je v tomto ohledu bohužel i sítnice oka. Za obvyklých okolností si buňky sítnice zpracovávají pomocí alkoholdehydrogenázy molekuly retinalu, který potřebují pro zachycení světla. Pokud se však v sítnici  nabídne enzymu místo retinalu metanol, odvede alkoholdehydrogenáza svou práci jak nejlépe dovede a vyrobí toxické zplodiny. Proto je při otravách metanolem tak často postižen zrak. Kyselina mravenčí nevybíravě zničí buňky sítnice a poškodí zrakový nerv.

 
Jedním ze způsobů, jak zabránit enzymu alkoholdehydrogenáze v proměně metanolu na formaldehyd a kyselinu mravenčí, je zaměstnat enzym nějakou jinou a méně škodlivou činností. Proto působí jako „protijed“ etanol čili líh. Enzym ho přeměňuje na molekuly acetaldehydu, který není tak škodlivý jako formaldehyd a nevzniká z něj kyselina mravenčí. Lihem  „zaměstnaná“ alkoholdehydrogenáza výrazně poleví ve zpracování metanolu a tím významně poklesne produkce toxických látek.

 
Od znalostí těchto procesů není daleko k nápadu zabránit otravě metanolem „zabržděním“ alkoholdehydrogenázy. A přesně to umí látka, pro kterou mají chemici označení 4-metylpyrazol a kterou farmaceuti znají jako fomepizol. Tato molekula obsadí na enzymu alkoholdehydrogenáze „chroustací“ místo, kde se štěpí alkoholy. Enzym pak nedokáže zpracovávat metanol na formaldehyd a tím je zabráněno vzniku toxických metabolitů.

 
Fomepizol není zázračná „živá voda“, která budí mrtvé a vrací obětem otravy ztracený zrak. Hodně záleží na tom, jak rychle po požití metanolu je lék podán, a také na tom, jak velké množství metanolu člověk zkonzumoval.  Důležitější než koncentrace metanolu v krvi v době podání léku je množství formaldehydu a kyseliny mravenčí, jež se už stačilo vytvořit. Fomepizol dokáže zabránit vzniku nových toxických molekul, ale neumí zlikvidovat ty, které už kolují krví. K odstranění metanolu i jeho metabolitů z organismu pacienta se v kritických případech lékaři nespoléhají jen na schopnosti lidského těla a napomáhají mu hemodialýzou čili „čištěním krve na umělé ledvině“.

 
Ve Spojených státech byl fomepizol povolen pro léčbu otrav metanolem v roce 2000. V roce 2010 se jím léčilo 1941 lidí. V témže roce bylo hospitalizováno v USA s otravou metanolem 288 lidí. Z toho jich zemřelo12 a vážné následky si odneslo 9. Z rozdílu mezi počtem léčených a počtem otrávených metanolem vyplývá, že se fomepizol hojně používá i k další léčbě. V USA je už do roku 1997 povolen k léčení otrav etylénglykolem, který je základní komponentou nemrznoucích směsí do automobilových chladičů (lidově označovaných jako „fridex“). Jak vyplývá ze statistik American Association of Poison Control Centers, připadá na každou otravu metanolem asi devět případů otravy etylénglykolem. V roce 2010 zaregistrovali v USA celkem 6 222 lidí, kteří požili etylénglykol. Celkem 4749 lidí skončilo v nemocnici, 151 mělo po překonání otravy vážné následky a 7 zemřelo.

 
Sám etyléngylkol není podobně jako metanol příliš toxický. Enzym alkoholdehydrogenáza jej ale rozkládá a vytváří z něj kromě jiných látek také kyselinu šťavelovou. Ta reaguje s ionty vápníku v krvi za vzniku soli šťavelanu vápenatého. Sůl se vysráží v ledvinách a vážně tak tento orgán poškodí. Při otravě etylénglykolem dochází rovněž k nebezpečnému okyselení krve, protože vzniká kyselina glykolová.

 
Léčba otravy etylénglykolem spočívá buď v zaměstnání enzymu alkoholdehydrogenázy nějakou jinou aktivitou, než je štěpení etylénglykolu na toxické zplodiny, nebo v dočasném vyřazení enzymu z činnosti. Pro „odvrácení pozornosti“ alkoholdehydrogenázy od etyléngylkolu lze opět použít líh. Pro zablokování enzymu se dá použít fomepizol.

 
Fomepizol má jednu velkou nevýhodu. Je poměrně drahý. Naštěstí je to dnes lék ze skupiny generik. To znamená, že už vypršelo jeho krytí patentem a účinnou látku mohou vyrábět i jiní producenti než původní držitelé licencí. Nesmí však používat původní označení léku, jež je kryto ochrannou známkou. Balení s 1,5 gramem  4-metylpyrazolu se prodává asi za 800 dolarů. Pacient dostává 10 až 15 miligramů na kilogram hmotnosti těla. Jedna dávka tak vyjde na 370 až 530 dolarů. Při léčbě otravy etylénglykolem stačí často 3 až 4 dávky. Podobně stačí mnohdy jen 4 dávky pro léčbu otravy metanolem. Spotřeba léku záleží i na tom, zda je pacient zároveň léčen dialýzou. „Umělá ledvina“ si nevybírá a odstraňuje z krve i lék. Normálně stačí podávat lék každých 12 hodin. Pokud je pacient na „umělé ledvině“, pak dostává lék každé 4 hodiny.

 
Léčba fomepizolem je tedy nepoměrně dražší než tradiční léčba lihem, ale na druhé straně má i nesporné výhody. Lékaři mají nad průběhem léčby podstatně lepší kontrolu. Výhody fomepezilu jsou jasně patrné například při léčbě otrav u dětí. Případy, kdy se děti napijí etylénglykolu, nejsou bohužel zase až tak vzácné. Možná bychom – právě pro případ, že si „fridexu“ srkne naše dítě nebo vnouče – byli klidnější, kdyby byl tento lék k dispozici také našim lékařům. Z hledání v lékařské literatuře vyplývá, že určité zkušenosti s léčbou dětských otrav etylénglykolem pomocí fomepizolu mají například lékaři z Masarykovy university v Brně.