Fosilizované tělesné schránky organismů jsou i po milionech let spolehlivým dokladem toho, co se na Zemi dělo. Zajímají se o ně biologové, stejně jako klimatologové. Anglický vědec Peter Mayhew z Yorku se svými kolegy ještě nedávno tvrdil, že z analýzy zkamenělin a teplotních změn za posledních 500 milionů let došli k závěru, že tři ze čtyř rozsáhlých vymírání druhů - kdy zmizelo přes 50 procent existujících druhů - nastala v období vysokých teplot a že z dlouhodobého pohledu oteplování Zemi nesvědčí.

Dnes ale někteří členové jeho týmu přiznávají, že jim již před pěti lety připadaly jejich výsledky poněkud podivné. A nejen jim. I řadě laiků se zdálo, že to nehraje s dnešní realitou - čím blíže rovníku, tím  tepleji a tím větší biodiverzitu pozorujeme. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) se ale o závěry britského týmu opíral a stavěl na nich své prognózy. Podle klimatologů mohlo relativně rychle, spolu se zvyšováním teploty dojít k vyhynutí více než poloviny živočišných a rostlinných druhů na Zemi.  A to během několika století, nebo dokonce už na konci tohoto století! Situace se přirovnávala s dobou před 250 miliony let a z toho mnozí odvozovali, že by mohlo vyhynout až 95 % živočišných a rostlinných druhů...

Dr. Peter Mayhew, University of York 2007: "...teplé podnebí z dlouhodobějšího pohledu biodiverzitu spíše snižuje“.

Dr. Alistair McGowan z University of Glasgow k výsledkům dodal: "Předchozí zjištění nám vždy připadala podivná...“

Profesor Tim Benton z University of Leeds: "Věda stále přezkoumává své závěry a na základě nových údajů je zpřesňuje...“

Zvětšit obrázek Dr Peter Mayhew, University of York 2012: "...teplé podnebí z dlouhodobějšího pohledu biodiverzitu spíše zvyšuje“.

Nová studie, která je zdokonalením té dřívější a rovněž analyzovala biologickou rozrůzněnost ve stejném časovém intervalu (450 milionů let), svědčí o něčem jiném. Přezkoumáním dat původních a zahrnutím dalších nových poznatků, zvláště z oblasti mořských bezobratlých, biologové museli přiznat, že jejich závěry nebyly přesné. Z pohledu krátkého časového úseku po oteplení to sice nemusí nějakou dobu vypadat dobře a k poklesu druhové skladby dochází, nicméně z hlediska delších časových řad se zýšení teploty jeví jako impuls pro vznik nových druhů po němž se život rozkošatí. Asi bude dobré si začít poopravovat názor, že oteplení jen škodí. Biodiverzita po oteplení může krátkodobě poklesnout ale vzápětí se blahodárnost tepla projeví rozpukem mnohotvárnosti a rozšířením druhové skladby. Otázkou je, co je v tomto případě „krátkodobost“. Z pohledu anglických vědců to může být hodně dlouho  - sta tisíce i milony let.

Ve vědě se občas stává, že témuž týmu když vezme do hry větší počet sledovaných lokalit, při rozšíšeření počtu odebraných vzorků nakonec vyjde něco jiného, než k čemu dospěl při svých dřívějších pozorováních. Je to jistě nemilé když autoři sami sebe musejí během pěti let zpřesnit až téměř do popření. Budiž Angličanům proto ke cti, že tak učinili hned, jakmile se k nových výsledků dobrali. Z jejich původního strašení klimatickou změnou teď vlastně zbylo jen to, že přechodný pokles druhů může trvat hodně dlouho - statisíce až miliony let. Ale je docela možné, že i v tom se mohou mýlit. Jednoduše proto, že práce, které svědčí o neuvěřitelně rychlé adaptaci a přizpůsobivosti organismů na změnu prostředí, rostou jak houby po dešti (např. zde). Globální oteplování bychom asi neměli vnímat jako brzdu, ale jako motor biodiverzity.

Prameny: Peter J. Mayhew, Mark A. Bell, Timothy G. Benton, Alistair J. McGowan: Biodiversity tracks temperature over time, PNAS 12012  http://dx.doi.org/10.1073/pnas.1200844109
Mayhew PJ, Jenkins GB, Benton, TG (2008) A long-term association between global temperature and biodiversity, origination and extinction in the fossil record. Proc R
Soc B 275:47–53