Americká federální správa národních parků a dalších pamětihodností National Park Service dne 27. srpna tohoto roku (2012) oznámila, že v Yosemitském národním parku propukla nákaza hantaviry, která má za poslední měsíc na kontě dvě prokázaná úmrtí, jednoho přeživšího pacienta a možná ještě čtvrtý případ. Tahle čísla nevypadají nijak hrozivě, každý den zemře v USA na všelijaké infekce mnohonásobně víc lidí, přesto si ale případ Yosemite získal pozornost zdravotníků, médií a také výzkumníků, pro které představuje poněkud zneklidňující záhadu.
Hantaviry totiž nejsou jen tak někdo. Coby jednořetězcové RNA viry s negativním řetězcem se hrdě řadí do společnosti takových hvězd, jako je chřipka, vzteklina a samozřejmě ebola s marburgem. Už jenom tohle je důvod k jistým obavám. Hantavirů je známo několik různě po světě a některé z nich zvládnout zabít poměrně vysoké procento pacientů. Naše schopnosti čelit hantavirům jsou zatím poměrně směšné. Lék zřejmě neexistuje, v nemocnici pouštějí pacientům kyslík, aby se jim lépe dýchalo a doporučená prevence zahrnuje pastičky na myši, jed a kočky.
Populární je především virus Sin Nombre, původně známý jako Navaho anebo virus Čtyř rohů a poté přejmenovaný po důrazných protestech místního obyvatel. Tenhle virus může u nakažených vyvolat obávaný hantavirový plicní syndrom (HPS). Je sice vzácný, ale když už přijde, tak nezřídka vede ke smrti, kdy se pacient za velkých bolestí utopí ve vlastních plících. V roce 1993 americká vládní agentura CDC (Centers for Disease Control and Prevention) odhadovala úmrtnost při HPS vyvolaném hantavirem Sin Nombre na dramatických 66,7 procenta, současné odhady dělají něco kolem stále závažných 35 procent.
Přírodní rezervoárem viru je, stejně jako u dalších hantavirů, hlodavec, v tomhle případě rozverný a běžný křeček dlouhoocasý (anglicky deer mouse, odborně Peromyscus maniculatus). Žije na ohromném území, od severu Jižní Ameriky až po Aljašku, a především po celých USA, snad s výjimkou těch nejteplejších a také nejchladnějších míst. Nakazit se můžete poměrně snadno, stačí jen vdechnout vzduch obsahující sliny, moč či prach ze trusu křečků, popřípadě být nakaženým křečkem pokousán. Přesto je infekce hantaviry vzácná a od roku 1993 bylo v USA potvrzeno pouhých 587 případů.
Teď je možná něco jinak. Podle odborníků je poněkud zneklidňující počet případů a místo nákazy, kterým byl se vší pravděpodobností tábor Curry Village (také známý jako Camp Curry), rozkládající se v nadmořské výšce 1220 m. Až doposud se v Yosemitech odehrály dvě známé nákazy hantavirem, vždy šlo ale o zcela izolované případy z vyšších nadmořských výšek. V tomto případě navíc každý z nakažených navštívil jinou chatku, což je podezřelé. Může v tom být změna početnosti či rozšíření křečků, kteří obvykle preferují vyšší polohy Sierra Nevady, anebo, v tom horším případě, i nějaká změna povahy viru, což by bylo do budoucna rozhodně nepříjemné. Víc by v tomto směru mohl napovědět průzkum promořenosti křečků virem Sin Nombre, která se prý v oblasti Curry Village obvykle pohybuje kolem 15 až 20 procent. Na řadu jistě přijde i čtení DNA viru Sin Nombre. V oblasti pohoří Sierra Nevada, které zahrnuje i Yosemity, bývají hantaviry geneticky proměnlivější než jinde. A není pochopitelně vyloučeno, že za netypickým útokem Sin Nombre stojí nějaká nová neblahá mutace.
Problém je podle odborníků hlavně v tom, že se hantaviry objevily v poměrně hojně navštěvované oblasti. National Park Service se snaží kontaktovat téměř 2 tisíce lidí, kteří letos v létě pobývali v chatkách Curry Village, aby lékaři podchytili další možné případy. Hantaviry jsou prostě citlivé téma, jistě také proto, že s nimi experimentovali američtí vojáci při vývoji biologických zbraní.
V odborných kruzích také nepochybně rezonuje vzpomínka na takzvanou Potivou horečku (anglicky Sweating sickness, latinsky: sudor anglicus), jednu z velkých lékařských záhad období středověku. Šlo o velmi náhlé a podle všeho značně smrtelné onemocnění, které se objevilo v Anglii kolem roku 1485 a v několika vlnách dusilo část Evropy až do doby kolem roku 1551. Zemřelo hodně lidí, asi dost děsivě, a některá města či vesnice přišly o více než polovinu obyvatel. Podle dostupných popisů Potivé horečky se její symptomy do značné míry překrývaly s nákazou hantaviry, tehdy zřejmě přenášenou z člověka na člověka. Dlouho jsme se mysleli, že lidé se hantaviry nakazí jen od hlodavců, v 90-tých letech ale zřejmě v Argentině došlo k přenosu mezi lidmi, takže to teoreticky možné je. Na paniku je času dost, a podle všeho je teď už v Yosemite zase klid, jistě ale neuškodí být ve střehu.
Prameny:
Nature News Blog 30.8. 2012, Wikipedia (Yosemite National Park, Hantavirus, Virus sin Nombre, Sweating sickness).
Diskuze:
