Kočky si často bereme do bytu aby nám zlepšily náladu. Většinou se to neobejde bez mazlení a to občas mívá následky. Podle odborníků na infekcea prý snadno můžeme chytnout prvoka Toxoplasma gondii. Stačí vdechnout prach z intimních kočičích míst a nebo si pochutnat na nedostatečně omyté zelenině, na níž kočky při svých pochůzkách něco utrousily. Jakmile se  nám parazit dostane do těla, napadne střevní sliznici, namnoží se a začne se v nás roztahovat. Trošku se změní a prodere se do dalších orgánů. Dělá to chytře aby náš imunitní systém moc neprovokoval a tak i když je napadení masivní, vyvolá jen malý zánět. Pokud jej zaregistrujeme, tak jen jako slabou chřipku. Pak infekce přejde do latentní formy. Parazit přestane cestovat a v krvi se neobjevuje. Zmizí ale jen na oko, hoví si v nás dál, tentokrát ve formě tkáňových cyst. Zamlouvají se jim nervy a ze všeho nejvíc mozek. V jakémsi hibernovaném stavu v mozku přežívá řadu měsíců, často ho máme v hlavě i doživotně. Není divu, že neurovědci dospěli k názoru, že nevítaní nájemnci mohou v místech výskytu přivodit poruchy, případně neurony svým neustálým  drážděním zvrhnout v nádor.

Marion Vittecoqová z výzkumního centra Tour du Valat, první autorka publikace.

V časopise Biology Letters v tomto týdnu vyšly dva články věnované toxoplazmě. Oba se zabývají stavem lidských mozků a pokouší se objasnit jaký dopad na jeho stav má kontakt s mňoukajícími mazlíčky, respektive nákaza toxoplazmou.
Tým badatelů z výzkumného centra Tour du Valat ze země galského kohouta na to šel  probíráním všech publikovaných výzkumných prací, které se ve světě na téma toxoplasma objevily. V takto získaném kompilátu výsledků práce jiných vědců ale na žádný přímý důkaz, který by kočky spojoval s rakovinou lidského mozku, Francouzi nenarazili. Nezjistili dokonce ani významnou korelaci mezi soužitím s kočkami a vyšší incidencí T. Gondii. A to je pro nás všechny jistě vítaným zjištěním, protože image nebezpečných tvorů, které svou přízní rozsévají na své blízké zkázu v podobě zákeřné infekce, se kočkám výrazně mění k lepšímu.

Zvětšit obrázek

Felis silvestris f. catus: „Vinu za váš nemocný mozek na nás neházejte! Za ten můžou bipedální kolegyně.“

Druhý tým je z Onkologického a epidemiologického pracoviště Oxfordské university. Na tentýž problém se podíval z jiné strany. Angličané se probrali zdravotní dokumentací svých pacientek za několik let zpět. Celkem to bylo více než 600 000 žen z celé Británie. Osmnáct procent jich doma vlastnilo kočku. Ani tento tým ale nezjistil nic, co by nasvědčovalo, že přítelíčkování se s vrnícími tvory má za následek častější postižení mozku, nebo nádory. Oba týmy se v jednom shodly: Dost bylo osočování němých tváří,  je na čase je rehabilitovat.

Babo raď
Na jedné straně tu máme zástup kapacit z věhlasných pracovišť, které nám svými publikacemi dokládají, že se od kočky, ať už přímo nebo zprostředkovaně, nakazit můžeme a že nákaza se usídluje v mozku. Jsou také práce, které parazita toxoplazmu viní z přispění ke schizofrenii. Další práce odhalují i méně viditelné poškození mozku, na něž poukáží až neurologické testy. Jde o to, že nakažené osoby mají delší reakční časy. Čeští badatelé také přispěli upozorněním, že mezi infikovanými účastníky dopravních nehod je více „smrťáků“. Některé práce jdou tak daleko, že infekci viní z většího sklonu k sebevraždám.

 

Valerie Beralová, profesorka neurověd, Cancer Epidemiology Unit University of Oxford

Neméně alarmující jsou údaje z národních statistik. Promořenost obyvatelstva (stanovená rozborem krve na  přítomnost protilátek) vypovídá o značných rozdílech. V některých oblastech se s parazitem setkaly jen 4 % obyvatelstva, v jiných jich ho má v sobě až 67 %. Když si tyto údaje vzali do parády statistici a porovnali je s výskytem rakoviny mozku, vyšlo jim, že infekce zvyšuje riziko vzniku mozkových nádorů téměř dvojnásobně.
 
A nyní si hned dva kolektivy přijdou s tvrzením, že to tak horké nebude. Jak francouzský tým pod vedením teprve mladičké adeptky na vědeckou dráhu, tak anglický tým pod dohledem zkušené harcovnice, zpochybňují obraz „nebezpečných“ koček, který vytvořily desítky předcházejících výzkumů. Ještě dál jdou ve vytváření našeho vztahu ke kočkám psychologové - jako jeden muž, hlásají značný emocionální přínos a větší psychickou vyrovnanost u chovatelů koček. Tedy pravý opak neurologických poruch a schizofrenie. Korunu všemu nasazují imunologové s poznatkem sníženého rizika vzniku astma u dětí v rodinách, kde kočky vlastní.  Pozadu v chvalozpěvech nezůstávají ani onkologové, kteří mezi chovateli mazlíků nacházejí méně nádorů lymfatického systému - non-Hodgkinových lymfomů. 

Závěr
Novějším vědeckým poznatkům bychom měli přikládat větší význam. Nepromarňujme proto šance, kdy k sobě můžeme kočičky přivinout!

Prameny: 

Marion Vittecoq, Kevin D. Lafferty,Eric Elguero, Jacques Brodeur, Michel Gauthier-Clerc, Dorothée Missé, Benjamin Roche, and Frédéric Thomas.: Cat ownership is neither a strong predictor of Toxoplamsa gondii infection nor a risk factor for brain cancer Biol. Lett. rsbl20120625; published ahead of print August 22, 2012, doi:10.1098/rsbl.2012.0625 1744-957X

V. S. Benson, J. Green, and V. Beral.: The relationship between owning a cat and the risk of developing a brain cancer in a prospective study of UK women: comment on Thomas et al. Biol. Lett. rsbl20120511; published ahead of print August 22, 2012, doi:10.1098/rsbl.2012.0511 1744-957X