Zvětšit obrázek

Sea Avenger. Kredit: General Atomics.

Aeronautické technologie nabraly po druhé světové válce jeden poměrně nečekaný a zároveň nanejvýš pozoruhodný směr. Nepopiratelný pokrok ve vývoji elektronického řízení létajících strojů od nich postupně odpoutal lidské piloty, kterým teď zbyly jenom skromné a nepříliš dobrodružné místnosti v řídících střediscích vzdušných robotů. Bezpilotní stroje, nebo také z angličtiny roztomile drony, se teď stále častěji objevují na bojištích široce medializovaných i tajných válek a plní tam rozličné úkoly, od poměrně nevinného dálkové průzkumu, až po překvapivé smrtící mise. Od chvíle, kdy se do akce pustil první Predator vybavený raketami Hellfire se toho ale vlastně tak moc nezměnilo. Stále je řídí operátoři v kontrolním středisku, nepřátelské jednotky je mohou snadno objevit, používají zbraně, které váží zhruba tolik, co celý dron a stále jsou vyráběné podle základních stavebních plánů letadel a vrtulníků. Autoři magazínu Wired se zamysleli nad tím, kam vlastně vývoj vojenských dronů směřuje a vybrali několik ambiciózních technologií, které podle nich zrcadlí blízkou budoucnost.

Zvětšit obrázek

Switchblade. Kredit: AeroVironment.

1. Jedním z klíčových tahounů vývoje dronů je nade vší pochybnost americké Vojenské námořnictvo. Jeho v tomto ohledu nejzajímavějším projektem je nejspíš démonický Northrop Grumman X-47B, demonstrační model vzezření létajícího talíře, který námořnictvo testuje v rámci programu UCLASS (Unmanned Carrier Launched Airborne Surveillance and Strike System). Jde o vývoj robotických letadel pro letadlové lodi, které by fungovaly jen s minimem lidských zásahů do celého procesu. Může tankovat palivo ve vzduchu a příští rok ho námořníci plánují nechat přistát na palubě U.S.S. George Washington. Tak složitý manévr prý ještě žádný dron v historii nezvládl.

2. Dřevní Asimovovy zákony robotiky jsou samozřejmě už dávno mimo mísu, ale až doposud se všechny americké vojenské drony oficiálně držely jednoho prostého pravidla. Když dron letí zabíjet, tak o provedení akce vždycky v určitém stupni velení rozhoduje živý člověk. Switchblade od společnosti AeroVironment tuhle zásadu sice výslovně neporušuje, je ale docela blízko u její hranice. Je to maličký sebevražedný dron, který nese bojovou hlavici, co do účinku srovnatelnou s ručním granátem. Vtip je v tom, že ho lze naprogramovat k útoku na zvolené GPS souřadnice, ať se tam děje cokoliv. Zatím je programují příslušníci speciálních jednotek, ale kdo ví, jak to bude za pár let.

Zvětšit obrázek

LEMV. Kredit: Northrop Grumman.

3. Létající drony očividně nemusejí být jen letadla či vrtulníky. Northrop Grumman společně s Hybrid Air Vehicles vyvíjejí odolnou hybridní vzducholoď LEMV (Long Endurance Multi-intelligence Vehicle), která je nacpaná kamerami, senzory a radary všeho druhu a také sofistikovaným zařízením pro elektronický boj. Může operovat ve výšce 6 kilometrů a v okruhu 3000 kilometrů. Podle vývojářů zvládne i mohutnou palbu ručních zbraní. V Afghánistánu, kde má být nasazena příštím rokem, by pro ni prý mělo být větším nebezpečím počasí.

Zvětšit obrázek

Butterfly. Kredit: Aerospace Industries.

4. Důmyslné vojenské drony potřebují důmyslné zbraně. Pěkným příkladem je chytrá bomba Pyros od Raytheonu, která byla vyvíjená pod názvem Small Tactical Munition. Výše zmíněná raketa Hellfire používaná bojovými drony váží téměř 50 kg, Pyros s dvoukilovou bojovou hlavicí váží necelých 6 kg a mohou ji tudíž nést i poměrně drobné drony. Války 21. století se podle všeho stávají víc a víc miniaturizovanými.

5. Izraelské obranné síly používají drony od roku 1971 a mají s nimi rozhodně bohaté zkušenosti. Izraelci se mimo jiné zabývají vývojem extrémně miniaturních dronů, které připomínají hmyz. Izraelská společnost Aerospace Industries nedávno představila dron Butterfly, elegantního průzkumníka s jedním pozoruhodným vylepšením. Operátor si může do speciální helmy přepnout obraz snímaný dronem, takže vidí to, co vidí Butterfly a vlastně si stejně jako on poletuje nad analyzovanou oblastí. Oproti klasickému civění do monitorů je to pro operátory dronů jistě vítaná změna.

6. Už to nebude dlouho trvat a drony budou ve výzbroji většiny významných armád. Pracují na nich i v Číně, samozřejmě pod tradiční rouškou absolutního utajení a zpravodajského mlžení. Komentátoři proto mohou jen velmi přibližně odhadovat, co asi čínské drony dovedou. Zaujal je například Dark Sword, který připomíná křížence mezi neviditelným bombardérem B-2 Spirit a stíhačkou Joint Strike Fighter. Měl by to být neviditelný bojový dron, možná i stíhačka pro vzdušné souboje, ale u Číny jeden nikdy neví, nakolik je takový projekt vlastně reálný. Obecenstvo uvěří, asi až doopravdy zasáhne do nějaké vzdušné bitky. Jinak ale poměrně značné utajování obestírá drony nejspíš všech armád.

Zvětšit obrázek

Dark Sword. Kredit: DefPro.

7. Zajímavý osud provází neviditelný stíhací dron Phantom Ray od Boeingu. Je to demonstrační model, na němž si výrobce testuje prvky bojových misí, jako například střežení zájmové oblasti, útoky na pozemní cíle anebo autonomní tankování paliva za letu. Původně v roce 2006 prohrál souboj o přízeň americké armády, ale pak se ho Boeingu zželelo a od té doby jeho vývoj financuje sama společnost. Jak se zdá, Phantom Ray utekl hrobníkovi z lopaty a má stále šanci nastoupit do služby, možná v americkém námořnictvu.

Zvětšit obrázek

Taranis. Kredit: BAE Systems.

8. Slavné Predatory (MQ-1) od General Atomics se od svého nasazení v roce 1995 evolučně přeměnily v Reapery (MQ-9), které létají od roku 2007. Z Reaperů teď zase vznikly Avengery (původně Predator C), ještě rychlejší a ještě více vyzbrojení neviditelní dravci, kteří navíc disponují mnohem lepší elektronikou. V General Atomics intenzivně pracují na verzi Sea Avenger, která by se mohla prosadit ve výše zmíněném programu UCLASS a lovit z letadlových lodí US Navy.

9. V Evropské unii se vývoji dronů věnují například BAE Systems. Právě jejich demonstrační model Taranis se stává prvním evropským neviditelným dronem schopným zabíjet. Vývoj do značné míry autonomního dronu se ale ve skutečnosti dost vleče. Po představení Taranise, čili keltského hromovládce, veřejnosti ve velkolepém stylu se vlastně stále jenom posouvají termíny prvních zkušebních letů, nejnověji na první polovinu roku 2013.

Zvětšit obrázek

Skat. Kredit: Russkie, Wikimedia Commons.

10. Rusko se nemá ve vývoji dronů moc čím chlubit. Dřívější velmoc vojenských technologií v případě dronů trestuhodně zaspala, podle komentátorů až o 20 let. Pokud místní odborníci nepracují na nějakých supertajných projektech, tak je to opravdu ostuda. Jakž takž zajímavější výjimkou je Mikojanův neviditelný dron Skat, čili česky Manta. Údajně by mohl nést až 2 tuny výzbroje, jeho osud je ale nejistý. Pokud by tenhle projekt vůbec byl dotažen do konce, trvalo by to ještě dlouhé roky.

11. Zajímavým hráčem ve vývoji dronů by se mohla stát Indie. Tato stále výraznější mocnost sice nějaký čas, podobně jako Rusko, kupovala izraelské modely dronů, nedávno se ale rozhodla zkusit výrobu vlastních strojů. Indická Defense Research and Development Organization (DRDO) v roce 2009 otestovala svůj první dron Rustom 1. Zkouška sice tehdy nedopadla nijak slavně, od těch dob se ale uskutečnilo již několik úspěšných letů.

Jak je vidět, drony čeká zajímavá budoucnost, navíc s možností širokého uplatnění, ať už bude geopolitická situace jakákoliv. Možná by nebylo špatné si vzpomenout, že jsme kdysi bývali dobří producenti zbraní a třeba by se nám mohlo povést nastoupit do rozjetého vlaku. Tyhle technologie jsou sexy a ve vývoji dronů bychom třeba nemuseli být úplně špatní.

Prameny: Wired – Danger Room 16.8. 2012, Wikipedia (Unmanned aerial vehicle).