Potměšilá kokcidie toxoplazma je již delší dobou stálicí výzkumu, populární vědy i masových médií. Mnohé z nás fascinuje svým původem z mazlivých koček a snad ještě víc tak trochu hororovou schopností předělat hostitele, nebo přesněji řečeno mezihostiele, na přerostlou myš, která se chová tak, aby ji ulovila kočka v roli definitivního hostitele. V České republice máme asi třetinu nakažených obyvatel s toxoplazmou, v některých zemích s hypertrofovanou láskou ke kočkám, pískovištím anebo syrovému masu je pak tohle číslo ještě výrazně vyšší.
Lékaři nás ujišťují, že se vlastně nic moc neděje, že pokud nejste těhotná žena doposud nenakažená toxoplazmou, čerstvě narozené děcko, anebo pacient s totálně rozbořeným imunitním systémem, tak se vlastně nemůže nic stát. Na druhou stranu, lidem infikovaným toxoplazmou, i když jsou jinak bez nápadných symptomů, přeci jenom sedí v těle a především v mozku velmi pragmatické cysty parazita, někdy i celý život, což pochopitelně není úplně jen tak.
Díky rozsáhlému výzkumu Jaroslava Flégra z UK a dalších odborníků poměrně obstojně tušíme, že toxoplazmy vyvolávají u hostitelů různé změny osobnosti, přispívají k rozvoji schizofrenie a možná i dalších psychických poruch, ovlivňují poměr pohlaví narozených dětí, zvyšují riziko dopravních nehod a asi i jiných neštěstí a podle všeho i navádějí hostitele k sebevraždě. Myšlenka, že by nepatrná kokcidie mohla vyvolávat sebevražedné sklony, se objevila již před pár lety a letos ji podpořila i rozsáhlá studie 45 tisíc žen v Dánsku, teď ji ale na skromných, leč zajímavých datech prověřila s týmem kolegů experimentální psychiatrička Lena Brundin z Michiganské státní univerzity.
Podle nich nesedí toxoplazma v lidském mozku tak úplně nevinně, jak by se mohlo zdát. Vypadá to, že cysty toxoplazmy čas od čas vyvolají lokální zánět mozku, při němž se uvolňují nepěkné metabolity, schopné poškodit mozkové buňky. Už dříve se v mozku obětí sebezabití i lidí sužovaných těžkými depresemi našly stopy po zánětech a některé studie zároveň zmiňují souvislost mezi toxoplazmou a dobrovolným ukončením života.
Brundinová a spol. zjistili, že lidé s toxoplazmou mají hned sedmkrát vyšší šanci, že se pokusí o sebevraždu. Došli k tomu analýzou přítomnosti a případně intenzity imunologických stop toxoplazmy a také dotazníků o sebevražedných sklonech u 54 dospělých neúspěšných sebevrahů ve švédském Lundu a spolu s nimi u 30 náhodně vybraných obyvatel Lundu. Intenzita infekce toxoplazmou podle nich měřitelně zvyšuje sebevražedné sklony a tím i riziko úspěšného pokusu o sebezabití. Brundinová ale jedním dechem dodává, že většina lidí s toxoplasmou se o sebevraždu nikdy nepokusí, takže prozatím není důvod k panice. Nicméně, někteří lidé mají sklony k depresím a divným náladám a ti by se měli mít preventivně na pozoru.
Brundinové se k tomuhle výzkumu dostala od depresí a Parkinsonovy choroby, které studovala právě v souvislosti se záněty mozku. V depresích hraje důležitou roli nedostatek neurotransmiteru serotoninu, který se obvykle léčí antidepresivy. Není vyloučeno, že právě záněty mozku vedou k poklesu hladiny serotoninu, který by pak nebyl příčinou depresí, ale jen dalším ze symptomů. Teď se zdá, že Brundin a spol. možná objevili příčinu takových zánětů mozku, přinejmenším v některých případech.
Badatelé jsou možný biologickým spouštěčem sebevražd nadšeni, protože by se s tím nejspíš dalo něco dělat. Vyléčit toxoplazmózu sice není úplně jednoduché, protože se medikamenty musejí dostat za kokcidií do jinak dobře chráněného mozku, ale snad by to mělo být možné. Možná se brzy dočkáme antiparazitik proti sebevraždě.
Prameny:
Michigan State University News 16.8. 2012, Wikipedia (Toxoplasma gondii, Toxoplasmosis).
Diskuze:
