Kritikou, diváky a také mnohými odborníky pro svou uvěřitelnost příznivě hodnocený medicínský katastrofický thriller Nákaza (Contagion) Stevena Soderbergha z loňského roku (2011) popisuje náhlé zažehnutí pandemie vražedného viru, následné snahy lékařů a úředníků odhalit podstatu onemocnění a dostat ho pod kontrolu, bezútěšný rozvrat společnosti a nakonec tahanice kolem vakcíny. V mnohovrstevném příběhu sehraje neblahou roli zlatice (Forsythia), jinak poměrně nevinný americký keřík, který u nás coby nepravý zlatý déšť zdobí jarní parky a zahrady. Ve filmu je zdrojem homeopatického medikamentu, podvodně prohlášeného za úspěšný lék.
Hlavní hvězda filmu, Meningoencephalitis Virus One (MEV-1),není podle všeho úplnou fikcí. Scénárista Scott Burns přiznal řadu konzultací s odborníky a inspiraci napínavou epidemií SARS z roku 2003 a také pandemií prasečí chřipky z roku 2009. Samotný virus, podle filmu nově vzniklý hybrid pocházející původně od kaloňů a před průnikem do lidí ještě infikující prasata, ale má svůj překvapivě trefný předobraz ve viru Nipah (NiV), který je jedním z nebezpečných zabijáků reálného světa. Nipah se poprvé objevil roku 1998 v jedné malajské vesnici, také v souvislosti s prasaty. Jeho oběti, stejně jako ve filmu, nejprve kašlaly, vylétla u nich horečka, zeslábly a nakonec zemřely. Od roku 2001 se Nipah každoročně a s fatálními důsledky objevuje v Indii a Bangladéši. Blízkým příbuzným viru Nipah je Hendra (HeV), kterého odborníci odhalili v roce 1994, kdy nakazil závodní koně ve stáji na předměstí Brisbane. Od té doby se v Austrálii objevuje prakticky každým rokem. Nipah a Hendra jsou jednořetězcové RNA viry s negativním řetězcem a mezi jejich poměrně blízkými příbuznými jsou Ebola s Marburgem, což mnohé naznačuje.
Tak jak fiktivní virus MEV-1, i Nipah s Hendrou původně přenášejí kaloni, jinak roztomilé létající lišky, jak je přiléhavě přezdívají v angličtině. Nipah se může do člověka dostat přímo, třeba v míze datlových palem, na nichž si rádi pochutnávají kaloni i místní lidé. Hendrou se lidé mohou nakazit od koní. Důsledky infekce bývají strašlivé. Hodně nakažených umírá, u některých se i roky po infekci vrací encefalitida.
Lze těmto zabijákům nějak rozumě čelit? Katharine Bossart z Uniformed Services University of the Health Sciences v Bethesdě a její kolegové loni vyvinuli zajímavou vakcínu, která chrání opičí dobrovolníky proti viru Hendra. Teď se jí povedlo prokázat, že tahle vakcína chrání opice i proti viru Nipah. Je založena na G glykoproteinu viru Hendra a v experimentu spolehlivě ochránila všechny kočkodany, které badatelé vystavili viru Nipah. Funguje tak, že útočícím virům znemožňuje navázat se na receptory napadaných buněk.
Úspěch u kočkodanů ještě samozřejmě neznamená, že vakcína bude bezproblémově fungovat u lidí, ale i tak expert na epidemie viru Nipah v Bangladéši Jonathan Epstein nadšeně vítá byť jen příslib takové vakcíny. Podle něj by možnost očkovat bezprostředně ohrožené profese, jako například lékaře v Bangladéši anebo veterináře koní v Austrálii, nejen zachránila životy, ale také omezila rozsah budoucích epidemií. W. Ian Lipkin, ředitel Centra pro infekce a imunitu Kolumbijské univerzity a také vědecký poradce filmu Nákaza se nechal slyšet, že je rozhodně fajn mít v záloze takovou vakcínu, kdyby se superzabijácký Nipah vydal ze stříbrného plátna mezi nás. Jak je vidět, umrtvující strach z konce lidstva ve spárech děsivé pandemie není úplně na místě. Ať si myslí kdo chce, co chce, pokud dostanou šanci věda s medicínou, velmi pravděpodobně nás z toho vysekají. Kriticky důležité je jim co nejméně svazovat ruce přihlouplými výmysly.
Prameny: NewScientist 8.8. 2012, Science Translational Medicine 4: 146ra107.
Diskuze:
