Pokud jste také dnes ráno sledovali napínavý přímý přenos z řídícího střediska Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně anebo jste zachytili jásavé bannery či objímající se operátory na zpravodajských kanálech, jistě již dávno víte, že velké, drahé a hodně vymazlené robotické průzkumné vozidlo NASA jménem Curiosity, podle všeho bezproblémově přistálo na Marsu. Je to fantastický úspěch, možná ještě o chlup blyštivější než londýnské zlato ve sprintu Usaina Bolta, i když obojí bylo nesmírně napínavé a obojí rozhodně vstoupí do historie.
Průzkumník Curiosity přistál v podstatě podle plánu v 7:32 našeho letního času a hned minutu po přistání odeslal první snímky Rudé planety ze svých kamer.Ve skutečnosti se to všechno stalo dokonce o 14 minut dříve, protože právě tak dlouho k nám letí signály od Marsu. Z toho důvodu nemohli operátoři letu do průběhu přistání prakticky nijak zasahovat a všechno jenom sledovali a jásali po každém úspěšné fázi přiblížení k Marsu a samotného přistání. Na Marsu měl veškerou odpovědnost počítač mise, který se svého úkolu zhostil na výbornou. Osvědčil se i přistávací systém s jeřábem Sky Crane a vůbec celá koncepce letu mise na Mars. Curiosity teď pevně stojí na Marsu a brzy se, doufejme bez potíž, pustí do práce.
Média teď zjednodušují ambice projektu Curiosity na to, že má na Marsu „ najít život“, což by sice bylo nej nej a objev tisíciletí, ale není to asi příliš reálné. Na druhou stranu, v poslední době se o Marsu dozvídáme s čím dál větší jistotou, že dříve býval horkým a vlhkým světem, což by významně zvyšovalo naději pro existenci marťanského života, přinejmenším v dávné minulosti. Curiosity má především prozkoumat geologické složení povrchu Marsu a sáhne i těsně pod jeho povrch. Z toho, co zjistí, by pak lidé kolem Curiosity měli rekonstruovat procesy, které během miliard let od vzniku Sluneční soustavy utvářely povrch i atmosféru Marsu. Obzvláštní pozornost bude mise věnovat záležitostem kolem vody a oxidu uhličitého v dnešním prostředí Marsu. Až jako bonbónek na dortu se průzkumník Curiosity zaměří na možné stopy po životě, alespoň ty fosilní. Pro Curiosity bude klíčový organický uhlík, přesněji řečeno nalezení míst, která kdysi mohla být obyvatelná a kde by se ten uhlík mohl uchovat.
Pokud se všechno povedlo, tak Curiosity právě teď je uvnitř kráteru Gale, na planině Aeolis Palus, která se rozkládá mezi severní stěnou kráteru a centrální horou Aeolis Mons, kterou si v NASA překřtili jako Mount Sharp. Hora se tyčí 5,5 kilometrů ode dna kráteru a odborníky zaujala vrstvami materiálu, které se zde možná ukládaly až 2 miliardy let. Je to vlastně úžasná pokladnice geologické minulosti Marsu, která ušetří Curiosity hodně práce. Není úplně jasné, jak tohle místo vzniklo, nejspíš je to erodovaný pozůstatek mohutných vrstev sedimentů, které zaplnily kráter až po okraj v době, kdy býval jezerem. Pokud to není omyl, tak získáme naprosto unikátní data a nejen proto, že budou z Marsu. Na Zemi, neustále promíchávané geologickými procesy – od pohybu kontinentů až po vliv počasí – něco takového vlastně vůbec neznáme.
To všechno se určitě brzy dozvíme, robot Curiosity bude po měsících nudného letu prázdným kosmickým prostorem do práce jako divý a jeho radioizotopový termoelektrický generátor, vyrábějící energii rozpadem radioaktivního paliva, mu bude doufejme fungovat minimálně jeden marťanský rok, což jsou skoro dva roky pozemského času. A když už náhodou nenajde Marťany, tak si alespoň Mars pořádně prozkoumá, aby jsme se tam v dohledné době mohli nastěhovat.
Pramen:
Discovery News 4.8. 2012, Wikipedia (Mars Science Laboratory).
Diskuze:
Rusky projekt zapomenut
Palo Zabak,2012-08-07 14:53:16
Mam takovy dojem, ze rusove chteli prozkoumat obeznici Phobos, jejich projekt se nepovedl Stejne ta aktivita ohledne Marsu je zajimava a nase obeznice Mesic je uz mimo hru?! Zajimave, ze Cina chce budovat zakladnu na mesici okolo myslim 2030 a nebo to jsou jenom reklamni prospekty?
Daniel Konečný,2012-08-07 00:43:00
snad kvuli prachu? mozna lepsi, proc by mela pristat?:)
Michal Patroch,2012-08-06 21:16:47
Je tu někdo, kdo by mi pomohl objasnit důvod k použití tak relativně složitého přistávacího postupu jakým je sky crane? Domnívám se že osvědčenou metodu nafounkutých hopíků-balónků nebylo možno použít z důvodu váhy, když předchozí vozítka, která jej používala váží pětinu co Curiosity. Ale Viking (a ten byl jen o málo lehčí) tehdy přistával po zbrždění padákem také jen s vlastními tryskami. Tak proč ta frajeřinka se sky crane? :-) Každopádně to vypadá efektně. Přeji Curiosity mnoho let dřiny a nám úžasné výsledky jejího bádání :-)
Přistání
Michal Kára,2012-08-06 23:17:14
V zásadě:
1) Airbagy nešly použít pro velkou hmotnost (byly by moc těžké)
2) Platforma s motory, ze které by vozítko - totéž, vycházela by zbytečně těžká
3) Motory pevně přidělané na vozítku by byly při dalším protozu dost nepraktické
Mekky dosed
Martin Jahoda,2012-08-06 23:18:55
V pripade airbacku by musel byt cely zavreny ve velkem modulu a to by bylo hodne tezke. V pripade pristani az na povrch, by musel byt podvozek, kvuli velke vaze schopen absorbovat velkou energii. Motory se musi vypnout kousek nad povrchem a pak by pristavaci modul dosedl na nohy, ktere musi absorbovat opet spoustu energie. Jerab umoznil (i kdyz sem tam videl riziko rozkmitani)pristani velmi jemne, protoze se nemusel bat vlivu zeme pri zapnutych motorech....
Roman Rodak,2012-08-07 08:52:50
V materiáloch o MSL sa prach spomína ako hlavný dôvod pre sky crane. Teda že v princípe by tie pristávacie motory mohli byť napevno prilepené k vozítku, ale prach rozvírený pri pristávaní by mohol poškodiť jemnú elektroniku a senzory. No a sky crane potom musel odletieť preč z dosť prozaického dôvodu - aby na vozítko nespadol.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
