Zvětšit obrázek

Obr. 1: Schéma přistání sondy Curiosity, které je dosud nejkomplikovanějším automatizovaným manévrem o který se lidstvo ve vesmíru pokusí

Vzhledem k cca čtrnáctiminutové prodlevě v komunikaci mezi Marsem a Zemí nelze řídit operaci ze Země. Celá procedura přistání sondy tedy musí být plně automatizovaná. Od průniku nosiče sondy rychlostí 20 000 km/h do svrchních vrstev řídké marťanské atmosféry, až po (úspěšný) kontakt roveru s povrchem Marsu, uběhne časová perioda, kterou zainteresovaní technici nazvali výstižně „7 minut hrůzy“.

Zvětšit obrázek

Obr. 2: Modely dosavadních marťanských roverů v reálných velikostech. Vlevo Spirit/Oportunity, v popředí malý Pathfinder, vpravo Curiosity.

Za tuto dobu musí kvůli své značné hmotnosti nosič sondy stihnout až nepředstavitelně sofistikovanou posloupnost kroků – brzdit o atmosféru za pomoci tepelného štítu a při tom zároveň tryskami upravovat směr „letu“. Poté nastane otevření obrovského padáku a odhození tepelného štítu. Následuje konečné uvolnění roveru spolu s jeřábem s hydrazinovými tryskami, zapálení trysek jeřábu a úhybný manévr mimo trajektorii nosiče. Před kontaktem s povrchem dojde na zpomalovaný sestup až na 7,5 m (ochrana před vzedmutím prachu) a poté na spuštění samotného roveru na kabelech až na povrch. Komplikovaná procedura je uzavřena přerušením kabelů a odletem jeřábu mimo kolizní kurz (viz obrázek 1).

Proces přistání je výjimečně komplikovaný z důvodu velikosti roveru, jehož hmotnost dosahuje 900 kg (předchozí rovery Spirit a Oportunity měly každý pouhých 174 kg). Z celkové hmotnosti pak připadá 80 kg na vědecká zařízení (S a O vezli 6,8 kg).

Zvětšit obrázek

Obr. 3: Rozložení všech jednotlivých zařízení na palubě roveru Curiosity

Kromě detektorů pro kontrolu místního počasí a množství různých kamer obsahuje skladba technického vybavení Curiosity unikátní spektroskopické zařízení americké výroby pro rozpoznávání chemického složení vzorků z Marsu – Laserem buzený spektrometr (LIBS), RTG spektrometr alfa částic (APXS), RTG difrakční a fluorescenční spektrometr (v rámci instrumentu CheMin) a samostatnou sestavu Analyzátoru marťanských vzorků (SAM) sestávající se ze kvadrupólového hmotového spektrometru (QMS), plynového chromatogramu (GC) a laditelného laserového spektrometru (TLS). Mimo výše zmíněného obsahuje pulzní neutronový zdroj pro hledání stopových prvků vody poblíž marťanského povrchu, který dodalo Rusko.

Zvětšit obrázek

Obr. 4: Místo přistání roveru Curiosity v kráteru Gale. Šedě je vyznačená původně předpokládaná oblast přistání, výraznější černou barvou aktualizovaná oblast přistání.

 Primárním cílem mise je nalézt chemické stavební kameny života, tedy zjistit, zda bylo na Marsu někdy v historii prostředí podporující život. Jako místo přistání byl proto pečlivým výběrem zvolen kráter Gale. V oblasti tohoto v průměru 154 km velkého kráteru se dají očekávat oblasti odhalených vrstevnic horniny, které tak umožní nahlédnout do geologické historie rudé planety. V rámci výzkumu bude měřena radioaktivita na povrchu i v interiéru samotného roveru, čímž se získají i důležitá data pro budoucí mise s lidskou posádkou. 
  

Pro další informace lze jít na stránky projektu na webu NASA.  Po celou dobu přistání bude z řídícího střediska mise zveřejněn také přímý přenos.  

Spustit

Spustit TV