Pokud se vše podaří, tak za tři dny a pár hodin na povrchu Marsu přistane nový robotický průzkumník s jaderným pohonem Curiosity (oficiálně známý jako Mars Science Laboratory) a začne tam hledat život. Nezisková společnost Explore Mars s několika partnery zprovoznila pěknou stránku Get Curious (getcurious.com), kde po chytlavým sloganem „Curiosity will rock the world“ tiká odpočet do předpokládaného okamžiku přistání. Akčnější fanoušci průzkumu Marsu, kteří se chystají bujaře slavit, tam dokonce mohou zaregistrovat svoji „Landing Party“. Ve střední Evropě ale bude v té chvíli pondělí 6. srpna, 7:31 ráno, což bohužel není příliš příhodná doba na otevírání šampaňského.
Každopádně doufejme, že bude důvod k oslavě. Přistání na Marsu podle všeho není zrovna procházka růžovým sadem, tím spíš přistání takřka jednotunové Curiosity. Atmosféra Marsu je příliš řídká na jednoduché použití padáků a na druhou stranu příliš hustá na intenzivní brzdění raketami. NASA určitě nechce zahodit 2,5 miliardy dolarů, které ji celý projekt bude stát a tak vymyslela zajímavý přistávací systém, který by měl ve čtyřech fázích úspěšně posadit Curiosity na povrch Marsu poblíž zajímavého kráteru Gale. Po navigovaném vstupu do atmosféry Marsu a nezbytných úpravách dráhy letu bude sondu nejprve brzdit velký padák. Pak se od tepelného štítu s padákem odpojí Curiosity na speciálně vyvinutém přistávacím jeřábu Sky Crane, který bude vzápětí brzdit hydrazinovými tryskami, až do úplného zastavení těsně nad povrchem. Nakonec tento jeřáb spustí Curiosity zavěšenou na laně přímo na nedočkavou Rudou planetu a sám odletí co nejdále do pustin Marsu. Zní to jako docela dobrý plán, suchá statistika úspěchů letů pozemských sond k Marsu ale nabádá k opatrnosti. Prozatím byla jejich úspěšnost padesátiprocentní. Všichni se bojí Sedmi minut hrůzy, během nichž musí sonda s Curiosity zabrzdit z původní rychlosti 21 tisíc kilometrů za hodinu. Kdo by chtěl sdílet tenhle děs s operátory NASA, může si to zkusit na herní konzoli Xbox 360 vybavené Kinectem, pro kterou NASA uvolnila volně dostupnou hru Mars Rover Landing, rozhodně prý ne úplně jednoduchou.
Ať už ale Curiosity hladce přistane u kráteru Gale anebo bezmocně shoří v řídké atmosféře Marsu, mnozí se shodují v tom, že v průzkumu Marsu nastávají převratné změny. Curiosity je nejtěžší, nejodvážnější a také nejdražší robotické vozidlo, které jsme zatím na Mars poslali a podle všeho to tak na dlouhou dobu zůstane.
Podvyživená a sklíčená NASA plánuje posílat na Mars chytré, více specializované a především menší sondy, k jejichž výrobě i provozu pozve i další země této planety. Původně chtěla spolupracovat s Evropskou kosmickou agenturou ESA na projektu ExoMars, ten byl ale kvůli finanční krizi odložen minimálně na rok 2016 a partnerem ESA bude nejspíš ruská Federální kosmická agentura Roskosmos. Robotické vozítko ExoMars by mělo na Marsu hledat život až ve hloubce 2 metrů. John Barker z University of Glasgow zase navrhuje zkoumat Mars s využitím chytrého prachu – smečkou nanobotů o velikosti zrnek písku.
O slovo se hlásí i další státy, jejichž program letů k Marsu je zatím úplně v plenkách. Indie plánuje vyslat svoji první sondu na oběžnou dráhu Marsu během roku 2013. Již zmíněné Rusko by rádo překonalo smůlu letů k Marsu, která se na ně lepí od samotného počátku. Zatím se jim to moc nedaří, na palubě nešťastné sondy Fobos-Grunt, která je zatím posledním přírůstkem v dlouhé řadě ruských neúspěchů, zanikla i první čínská oběžnice Marsu. Po Marsu pokukují i soukromé společnosti, například nedávno oslnivě úspěšná SpaceX. Její upravená kosmická loď Dragon by mohla dorazit na Mars v průběhu 12 až 15 let. Pokud jde o přistání astronautů na povrchu Marsu, NASA s ním zatím rozhodně nepočítá, SpaceX to naopak má časem v plánu. V laboratořích po celých Spojených státech momentálně vyvíjejí celou řadu relativně jednoduchých a laciných vozítek pro cestu na Mars. Průzkumník projektu InSight byl měl studovat vnitřek Marsu prostřednictvím měření vibrací na jeho povrchu. Rover LEMUR by měl šplhat po strmých srázech a prozkoumávat podzemní lávové tunely, jiný rover SMALLER by měl být na Mars vysílán ve velkých počtech a hledat vhodná místa pro případný odběr vzorků.
Pokud se přistání Curiosity nepovede, bude to veliká rána pro NASA i pro celý výzkum Marsu. Případný triumf ale zase vdechne do programu výzkumu Marsu nový život a možná se ještě dožijeme prvních lidí na Marsu. Za tři dny bude jasno.
Rudá planeta je plná vody. Ale ukrývá se uprostřed marťanské kůry
Autor: Stanislav Mihulka (14.08.2024)
Jak vznikla kamenná marsovská kobliha?
Autor: Dagmar Gregorová (30.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o životě na Venuši (část druhá)
Autor: Tomáš Petrásek (04.06.2023)
Rozhovor s Janem Špačkem o hledání života na Marsu (část první)
Autor: Tomáš Petrásek (02.06.2023)
Proč je Venuše žlutá a jak hledáme život na Marsu
Autor: Jan Špaček (09.03.2023)
Diskuze:
podvyživená NASA
Tomáš Kohout,2012-08-03 13:03:37
Je pravdou, že rozpočet NASA trvale klesá, na druhou stranu je pořád několikanásobně vyšší než rozpočty ostatních státních kosmických agentur. Problém bude nejspíše v přicucnutí několika pijavic v podobě kamarádíčkovských firem, které nepochopily, že doba neomezených financí z dob Apolla je nenávratně pryč.
Další věcí je neochota k přijímání nových revolučních technologií. Viz. mikrovlnný pohon, o kterém jste na Oslu před několika lety psali. Ten, díky laxnosti NASA, skončil zřejmě v čínských rukou. Případně zařízení lifter, které se dokonce testovalo v jedné z laboratoří NASA také přežívá pouze v experimentech amatérů. Bojácnost se projevila i u technologie magnetické dráhy, která sice vyžaduje obrovskou vstupní investici, ale následné podstatné snížení nákladů jednotlivých startů bohatě vložené peníze zhodnotí.
Re: nové technologie
Milan Štětina,2012-08-05 10:21:13
Neznám sice situaci podrobně situaci v NASA, ale myslím, že všude na světě platí, že státní/veřejné peníze se rozdělují na základě politického rozodnutí, takže kdo nekřičí nic nedostane ( přičemž křičet lze veřejně v médiích nebo v tichosti v tichosti ve vládě a podplácet). Z toho je také zřejmé, že veřejné peníze jsou mnohem "měkčí", než komerční, protože výsledky se kontrolují jen "vlažně", takže Vám je nikdo nesebere ani v případě neúspěchu. Kdo si na to zvykne, tak se toho těžko vzdává a jak už jsem řekl - kdo nekřičí, nic nedostane, takže křik o zaostávání při snižování rozpočtu považuji za standartní folklór (jestli jsem správně pochopil, tak Vy také). Ono v podmínkách velké firmy, kde už manažeři také často nerozumí výrobě lze myslím nadřízené vodit za nos stejným způsobem prohlášeními typu "výsledek zatím nemáme, ale už jsme blízko jen potřebujeme další peníze".
Co se týče revolučních technologií, tak mikrovlnný pohon je myslím podvod (všechna vysvětlení principu, co jsem četl byla zmatečná nebo obsahovala chyby), lifter je teoreticky zdůvodněn v atmosféře jinak taky myslím podvod. To můžete rovnou říci, že má NASA požádat Davida Copperfielda, aby jí vynášel satelity (ten už také několikrát předvedl, že umí létat - dokonce myslím silou vůle, takže to nic nestojí).
Co se týče technologie magnetické dráhy, tak tomu bych věřil, ale nedovedu posoudit, jak je technologicky daleko postavit 20km vysokou věž (ať už klasicky nebo s využitím vzducholodí). Je to podobné (i když možná trochu reálnější) jako orbitální výtah (kde prostě zatím nikdo neumí vyrobit dostatečně pevný materiál na lano a jsou i další problém). Možná NASA realisticky (s ohledem na to rozkrádání) usoudila, že je rozumnější to nechat vivinout komerční subjekty.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
