Vzducholodě si jako řiditelné létající stroje lehčí než vzduch prožily zlatý věk od počátku 20. století do katastrofy obří německé vzducholodi LZ 129 Hindenburg, která 6. května 1937 se 36 oběťmi na životech a drtivou negativní reklamou kvůli efektnímu filmovému záznamu pohřbila veškeré naděje vzdušného průmyslu. Od té doby vzducholodě jen tak živořily a nikdo by jim nehádal smysluplné využití ve 21. století. V posledních letech se ale objevují zajímavé projekty, které by mohly elegantnímu konceptu vzdušné lodi opět vdechnout život.
Přes nedávné nezdary ambiciózních plánů některé společnosti stále zamýšlejí používat moderní vzducholodě plněné héliem k přepravě cestujících, hlavně pro různé vyhlídkové či turistické lety. Existují také koncepty „vzducholodních vlaků“, kdy by velké skupiny vzájemně propojených nákladních vzducholodí mohly přepravovat některé klíčové suroviny, například zemní plyn. O širším nasazení vzducholodí v rámci ozbrojených složek uvažují i vojáci, kvůli dlouhodobému pozorování významných lokalit, kde hrozí určité nebezpečí. V USA se již zúčastnily některých masových akcích a podle všeho minimálně od roku 2005 operují v Iráku. Jejich nespornou výhodou, která je předurčuje pro podobné operace, je velmi nízká spotřeba paliva a zároveň schopnost udržet se bez větších problémů dlouhou dobu na jednom místě. Teď se ale ukazuje, že by vojenské využití vzducholodí mohlo být ještě mnohem zajímavější.
Napovídají to plány společnosti MBDA s centrálou v Paříži, v níž se spojují evropští zbrojaři BAE Systems, EADS a Finmeccanica a která vyvíjí a vyrábí raketové zbrojní systémy, včetně protizemních, protilodních, protiletadlových a protitankových střel. Na červencové letecké show Farnborough International Airshow v jihoanglickém hrabství Hampshire představila pozoruhodný koncept zbraňového systému dronů CVS301 VIGILUS, který by mohl být nasazen kolem roku 2030. Vigilus je založen na velké vzducholodní základně dronů, která se bude plížit ve velkých výškách nad horkými zónami.
Ve speciálních odpalovacích a komunikačních zařízeních Armatus přitom bude mít nejméně dva typy vyzbrojených dronů s elektrickým pohonem, přizpůsobených ke startu ze vzduchu – malé průzkumné drony Gladius s rozpětím křídel necelý půl metr a pak těžké úderné drony Caelus s rozpětím dva metry a s relativně dlouhým doletem. Průzkumníci s lehkou konstrukcí (7 kg) budou schopní detailně prozkoumat oblast v okruhu 30 kilometrů. Když tam najdou nějaký cíl, označí jej naváděcím laserovým paprskem, který pak přiláká úderné drony. Mohou být také vybaveny bojovou hlavicí o hmotnosti 1 kg a podpořit tak následující útok. Stokilové úderné drony s rovněž 1 kg hlavicí budou až dvě hodiny ve vzduchu vyhledávat konkrétní cíle a čekat na příhodný okamžik k chirurgicky přesnému útoku.
Jak je vidět, drony se stávají stále oblíbenější součástí výzbroje armád a není divu, mají na své straně mnohé výhody. Drony systému VIGILUS budou moci létat za každého počasí, nezanechají příliš znatelnou infračervenou stopu ani skoro žádný hluk a vzhledem k relativně malému množství trhaviny v ideálním případě nezpůsobí větší vedlejší ztráty, což bude pro armádní PR manažery požehnáním. Lidský operátor bude někde zalezlý na zemi ve speciální kombinéze s ovládacím displejem, na který naťuká pár jednoduchých povelů a nelítostné drony se vydají dělat svoji zkázonosnou práci.
Právě komunikace mezi operátorem a systémem VIGLIUS může být Achillovou patou celého projektu. Bude ji totiž nutné nesmírně účinně vyladit a zabezpečit, aby byla spolehlivá a zároveň odrazila veškeré pokusy o přerušení či nabourání nepřítelem. Není nic víc ponižujícího, než ukořistěný robotický zbraňový systém, který posílá drony útočit na vlastní území.
Prameny: NewScientist 17.7. 2012, Wikipedia (Airship, LZ 129 Hindenburg, MBDA)
US Army zařízla projekt velké průzkumné vzducholodě
Autor: Stanislav Mihulka (24.02.2013)
Diskuze:
