Zvětšit obrázek

Snímek zachycující nově objevený měsíc s pořadovým číslem 5. Kredit: NASA, ESA, M. Showalter (SETI Institute).

Zvětšit obrázek

Mark Showalter. Kredit: M. Showalter, SETI.

Z Pluta se stává hrdina nečekaných dramatů. Nejprve na konci 19 století předpověděli jeho existenci z odchylek oběžné dráhy Uranu, na jejichž vysvětlení nestačil Neptun. Pak následovaly roky urputného hledání, které nakonec v roce 1930 vítězně ukončil tehdy 24letý astronom Clyde Tombaugh, mimo jiné objevitel takřka 800 asteroidů, stovek proměnných hvězd, hvězdokup i kup galaxií a také autor několika pozorování UFO. Objev deváté planety Sluneční soustavy vzbudil obrovský ohlas a astronomové z Lowellovy observatoře, která objev uskutečnila, museli vybírat z mnoha navržených jmen, jako například Odin, Persephone, Atlas, Prometheus, Zeus, Percival, Minerva nebo Kronos. Hlasující astronomové se tehdy jednomyslně přiklonili k Plutu, ale to ještě zdaleka nebyl konec.

V roce 1978 vyšlo najevo, že Pluto má měsíc Charon, který je spíš partnerem než oběžnicí, protože je s průměrem 1212 kilometrů tak veliký, že hmotný střed (barycentrum) soustavy Pluto-Charon leží mimo Pluto. V roce 2005 se do příběhu systému Pluta poprvé významně vložil Hubbleův vesmírný dalekohled a objevil další dva měsíce, jménem Nix (23-68 km) a Hydra (30-84 km). Už od 70tých let se s přibývajícími informacemi o periferii Sluneční soustavy stále více zpochybňoval status Pluta jako planety a vzedmuté vášně odborníků v roce 2006 nakonec přivedly Pluto mezi takzvané trpasličí planety. Nebylo to rozhodně jednomyslné a někteří astronomové se s tím dodnes nesmířili, i když samotnému Plutu je to nepochybně naprosto lhostejné.

Začátkem roku 2006, ještě před degradováním Pluta na trpasličí planetku, odstartovala jeho směrem v rámci programu NASA New Frontiers planetární sonda New Horizons, která má v popisu práce fantastický průzkum Pluta, jeho měsíců a dalších transneptunických těles. Shodou okolností má na palubě i urnu s popelem objevitele Pluta Tombaugha, který se tak jako první pozemšťan dostane k Plutu takříkajíc osobně.

Zvětšit obrázek

Scéna na povrchu Pluta. Vlevo srpek Charonu, vpravo mdlé Slunce. Kredit: ESO/L. Calçada, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

Pluto, Charon, Nix a Hydra na Hubbleho snímku z roku 2005. Kredit: H. Weaver (JHU/APL), A. Stern (SwRI), HST Pluto Companion Search Team.

Sonda New Frontiers by měla proletět kolem Pluta 14. července 2015. Astronomové proto už nějakou dobu pečlivě propátrávají okolí Hubbleho dalekohledem a hledají případné prstence Pluta a další tělesa, která by mohla sondu ohrozit a zhatit tak její ambiciózní program. V rámci tohoto pátrání Hubble v červenci 2011 našel čtvrtý měsíc Pluta o průměru 13-34 kilometrů, zatím stále ještě provizorně pojmenovaný S/2011 (134340) 1.

Ani to nestačilo a před pár dny (na přelomu června a července 2012) lidé kolem Hubbleho vesmírného dalekohledu ohlásili už pátý měsíc Pluta a opět jej zoufale neatraktivně a pro laiky naprosto nesrozumitelně označili jako S/2012 (134340) 1. Nově objevený měsíc, v odborných kruzích důvěrně přezdívaný P5, září opravdu jen velmi slabě, zmůže se zhruba na jednu stotisícinu záře Pluta. Vzhledem k tomu by ho pouhým okem nezahlédl ani superhrdina. Má střední průměr 10-25 kilometrů a Pluto oběhne jednou za dvacet dní plus nějaké drobné. Jak se dalo čekat, malé měsíce Pluta jsou v orbitální (dráhové) rezonanci s Charonem, čili, že jejich doby oběhu jsou v poměru malých celých čísel. Pojmenování 4. a 5. měsíce Pluta zřejmě dodrží zvyklosti a budou čerpat z řeckých bájí. Komentátor časopisu Scientific American zmiňuje temně poetickou dvojici s nadpozemským pěvcem Orfeem a jeho nešťastnou ženou Eurydikou, což vůbec nebylo špatné.

Zvětšit obrázek

Sonda New Horizons u Pluta. Snad se povede. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Kde vlastně Pluto vzalo tak impozantní systém měsíců, které jsou k relativně malému Plutu vesměs velmi blízko? Šéf týmu Pluto Hubbleova dalekohledu, Mark Showalter z Institutu SETI v kalifornském Mountain View, navrhuje, že by smečka měsíců Pluta mohla vzniknout někdy hodně dávno, po dramatické srážce Pluta s dalším transneptunickým tělesem, vlastně asi trochu podobné srážce protoZemě s další protoplanetou před vznikem Měsíce. Z většiny kosmických trosek po takové srážce mohl vzniknout Charon a ze zbytků další, očividně maličké měsíce Pluta, kterých samozřejmě může být víc, než zatím nalezené 4. Brzy se jistě dozvíme víc, propátrávání prostoru kolem Pluta pokračuje. Sonda New Horizons se k Plutu blíží každým dnem a přijde čas, kdy toho sama uvidí víc, než nakolik se zmůže Hubble. Doufejme jen, že u Pluta do ničeho nevrazí. Byla by to škoda, po tak dlouhé cestě.

Prameny:
Scientific American 11.7. 2012, ESA News 11.7. 2012, Wikipedia (Pluto, New Horizons, S/2012 P 1).