Časový horizont počátku výroby nástrojů z různých tvrdých nerostů se posouvá stále více do minulosti. Kamenné nástroje přestávají tudíž být kriteriem exkluzivní příslušnosti k rodu Homo neboť v době nejstarších nálezů je popisována existence spíše australopitéků – sice pokročilých, sice jistě blízkých počátku vzniku člověka, ale s kapacitou mozkovny to ještě u nich stále nebylo moc slavné. Z doby před 2,5 až 2,6 miliónu let máme bezesporné archeologické doklady o výrobě užitkových nástrojů otloukáním; jsou přiřazovány druhu Australopithecus garhi, o kterém však jinak moc nevíme. Ale možná, že nástroji byly i pozměněné kameny staré 3.4 miliónu let, což by odpovídalo Australopithecus afarensis s mozkem o velikosti jen o málo větší než známe u šimpanzů.

Jenomže my víme dobře, že naši nejbližší příbuzní – velcí lidoopi, zvláště šimpanzi a bonobové – zvesela nástroje nejen používají, ale i vyrábějí. Nejstarší popisy nástrojových aktivit šimpanzů pocházejí od Jane Goodallové a týkají se odlistění a zkracování větviček pro lov termitů a mravenců, dále rozžvýkání listů pro získání tekutin k pití nebo k očištění těla. Později byly popsány další způsoby využití rozličného náčiní včetně roztloukání ořechů pomocí kamenů způsobem odpovídajícím v našem instrumentáři používání kladiva. Ale o nějaké úpravě kamenů otloukáním nelze hovořit.

Zvětšit obrázek

Ukázky z průběhu jednotlivých, na sobě nezávislých výzkumů výroby nástrojů a roztloukání ořechů. (Kredit: Blandine Bril, a kol., Phil. Trans. R. Soc. B (2012) 367)

Někteří autoři nenápadně upozorňují, že pohyb paží při úderu kamenem do ořechu je v mnohém obdobný úderu při výrobě kamenného nástroje z původního valounu. Nahlas se pokusil vyslovit hypotézu o odvození úderové industrie z roztloukání ořechů kolektiv autorů z francouzských, anglických, německých, ruských a japonských pracovišť. Jejich názor se opírá o srovnání různých výzkumů výroby nástrojů člověkem a roztloukání ořechů šimpanzi (proto ten mezinárodní tým). Výroba nástrojů člověkem byla ve většině výzkumů zaměřena na to, jak se získávají odštípené části z kamene (úštěpové nástroje), vyžadující složitější myšlení opírající se o představu. U původních nástrojů – oldowanských sekáčků až po acheulléenské, později velmi jemně opracované a mnohdy i elegantní pěstní klíny – měl jejich tvůrce bezprostřední kontrolu mezi vytvářeným nástrojem a jeho výrobou údery jinými kameny. Jemnější úštěpové nástroje s bohatšími možnostmi využití pak vyráběli neandrtálci a samozřejmě naši přímí předkové.

Dynamika pohybů při obou činnostech i vyvíjená síla v určitém momentu úderu mají podobný průběh u dospělých, dětí i šimpanzů. B. Bril s kolegy dále upozorňuje na významný neurofyziologický základ motorické koordinace ve spojení kůry koncového mozku a mozečku při různém použití pravé a levé ruky – jedna drží ořech nebo pazourek, druhá tluče do předchozího kamenem v přesně mířeném směru. Ve využívání již ovládnutých postupů (původně za účelem získání jádra ořechu) pro jiné a další příležitostné činnosti vidí adaptivní význam i pro následné zvětšování mozku u člověka. Ostrou hranou kamene lze dělat jistě různé zajímavé věci, například roztloukat kost a dostat se tak k morku, později oškrabávat maso a tak dále.

Zvětšit obrázek

Způsob výroby nástroje odštěpením pomocí úderu. (Kredit: Blandine Bril, a kol., Phil. Trans. R. Soc. B (2012) 367)

Na závěr poznámku: Autoři opomíjejí jednu známou skutečnost, a to, že roztloukáním ořechů se zabývají spíše samice šimpanzů na rozdíl od samců, pro které je zase typický skupinový lov. Že by  na počátku naší skvělé cesty k lepším zítřkům prostřednictvím výroby nástrojů  byla „genderová“ odlišnost s dominantní rolí samic, resp. žen? Já bych jim to docela přál, abychom my muži zkusili být ve své hrdosti na ovládání strojů a přístrojů (tedy poněkud složitějších nástrojů) trošku skromnější.

Počátek naší skvělé cesty:

Pramen:
Blandine Bril, a kol.,  Functional mastery of percussive technology in nut-cracking and stone-flaking actions: experimental comparison and implications for the evolution of the human brain., Phil. Trans. R. Soc. B (2012) 367, 59–74.

A její pokračování: