Přes často se opakující nedůvěru ve fosilní záznam předků našeho vlastního druhu toho ve skutečnosti víme o vlastní historii poměrně hodně. Dílem zásluhou lačné touhy vědět, kde jsme se na této planetě vzali a dílem šťastnou souhrou okolností máme k dispozici celou řadu pozoruhodných nálezů, kterým sice ne vždy úplně rozumíme, ale i tak nám předestírají napínavý rodokmen lidoopů, kteří se postupně dostali k rozdělávání ohně a pilotování raketoplánu. V poslední době se objevují nálezy, které nám umožňují stopovat osudy naší vývojové linie desítky miliónů let hluboko do minulosti, na počátek linie všech opic (Simiiformes).
Právě to se povedlo mezinárodnímu týmu paleontologů, který vedl francouzský badatel Jean-Jacques Jaeger z University of Poitiers. Po šesti letech prosévání tun sedimentů o stáří 37 miliónů let na lokalitě Nyaungpinle v centrálním Myanmaru odhalili celkem 4 zuby starobylého primáta z počátků vývojové line opic, posléze nazvaného Afrasia djijidae. Nálezy pocházejí z vrstev formace Pondaung ze středního eocénu, v kterých tentýž tým v roce 2009 popsal jinou vlivnou fosilii z počátků linie opic jménem Ganlea megacanina. Nově objevená afrázie nápadně připomíná jinou rannou opici, která byla jako Afrotarsius libycus popsána z velmi podobně starých vrstev v libyjské poušti, tedy v Africe. Jejich blízká podobnost a zřejmě i příbuznost vede Jaegera a spol. k závěru, že prastaré opice osídlily Afriku jen těsně před tím, než žily afrázie a afrotarsiové. Kolonizace Afriky předky linie opic byla jednou z naprosto klíčových událostí v historii lidského druhu, protože právě v Africe se pak odehrály další osudné kroky evoluce pokročilých primátů.
Odborníci si dlouhou dobu mysleli, že celá evoluční linie opic, zahrnující opice novosvětské ploskonosé a starosvětské úzkonosé (včetně lidoopů), pochází z Afriky. Postupně se ale ukazuje, že dávní a ještě velmi opičí průkopníci lidské evoluce vzešli v Asii. Tento obrázek podporuje i afrázie z Myanmaru, milovník hmyzu o velikosti dnešního nártouna. Její objev je nanejvýš důležitý i v tom, že nám napovídá, kdy vlastně předci lidské linie dorazili do Afriky. Určitě si zaslouží respekt, protože jejich putování podle všeho nebylo nic jednoduchého.
Možná by to byl zajímavý námět pro další řadu rozverných animovaných filmů, tentokrát okořeněných souvislostí s naší vlastní historií. Blízcí příbuzní afrázií, kteří podnikli onu legendární cestu z Asie do severní Afriky, museli nějak překonat moře Tethys, rozlehlejší verzi dnešního Středozemního moře, oddělujícího tehdy Afriku od Eurasie. Samotný objev afrázie v Myanmaru nám příliš nepomůže osvětlit, kudy že to vlastně dávné opičky přešly do Afriky, pro načasování těchto událostí je ale její nález skoro neocenitelný.
K celému příběhu se jistě hodí podotknout, že se celý týká několika maličkých zubů a leckomu se jistě může zdát, do jisté míry oprávněně, že se rozjásaní paleontologové snad až příliš nechávají unést svými objevy, jejichž interpretace nemusí být až tak bezproblémová, jak se někdy tváří. Ale paleontologové jsou už prostě takoví. Zároveň se ukazuje, že muzejní výzkumné týmy ještě nepatří do starého železa. V objevu afrázie totiž hráli významnou úlohu lidé z Carnegie Museum of Natural History.
Prameny:
Carnegie Museum of Natural History News (4. 6. 2012), PNAS 109: 10293-10297, Wikipedia (Afrasia djijidae, Afrotarsius).
Diskuze:
