Výzkum doložil, že když jsou ženy v nejplodnějším období svého cyklu, mají menší obavy z pohledů jiných žen a že to nesouvisí s jejich náladou. Přišla s tím Maryanne Fisher z York University v Torontu v Kanadě, která udělala pokus s 57 ženami a 47 muži. Nechala je dívat se na obrázky ženských a mužských obličejů. Při pohledu na každý obrázek musely zkoumané osoby obodovat atraktivnost vzhledu zobrazené osoby sedmibodovou stupnicí – od extrémně atraktivní až po extrémně neatraktivní. Výsledky studie publikovala v Royal Society Biology Letters 2004, a můžeme z nich vyčíst, že zatímco muži byli ve svém hodnocení zásadoví, jejich hodnocení bylo při opakovaných testech stále téměř shodné, o ženách se totéž říci nedalo. Mužské tváře na fotkách ženy také hodnotily stále shodně (obdobně jako muži), ale při hodnocení ženských fotografií se jejich hodnocení rozcházelo. Hlasování kolísalo a odráželo stav jejich menstruačního cyklu. Ženy v době dvou až tří týdnů svého cyklu, hodnotily své sokyně (ženské obličeje) v průměru o půl bodu níže, než v jiných fázích svého cyklu. Pozorované rozdíly byly statisticky signifikantní.
Výzkumnice Fisherová tvrdí, že to souvisí s realitou pozorovanou i v běžných životních situacích. Když se nad náhlým poklesem atraktivnosti ženských tváří pro ženu zamyslíme bez emocí a předsudků, nutně se nám opovrhování sokyněmi začne jevit jako účinná taktika pro soupeření se svými vrstevnicemi při získávání atraktivního muže. „Ostatně, když v nightclubu zavítáte na toaletu, co tam většinou slyšíte? No přece jak dámy pomlouvají a ponižují jiné ženy,“ dodává Fisherová.
Logicky to do sebe všechno docela dobře zapadá - i teoreticky má smysl soupeřit jen v době, kdy může u ženy dojít k početí. Fisherové se zřejmě jednoduchým testem podařilo poodhalit další roušku tajemství bezděčného chování žen, i to jakými „zbraněmi“ je příroda v tomto směru vybavila. Vědkyně chce nyní uskutečnit nový pokus, ve kterém by nade vší pochybnost dokázala, že spouštěcím mechanismem změněného vnímání a hodnocení reality, je hladina estrogenu.
Komentář
Autor tohoto článku se společně s feministickým hnutím domnívá, že ženské chování není takovou hříčkou hormonů, jak se nám Fisherová snaží předestřít. Její závěry o podvědomém chování ovlivněném vysokou hladinou estrogenu, které vede až k pomlouvání, je mylné. Teorii postavenou na chování kanadských žen můžeme vyvrátit domácím pozorováním. Jistě se shodneme na tom, že u žen po menopauze nemůže být o vysoké hladině estrogenu řeč. Jejich schopnost pomlouvat zůstává přesto zachována a snaha ponižovat jiné ženy se dokonce rozšiřuje i na opačné pohlaví.
Diskuze:
