Pokud se oprostíme od směšných měřítek Sluneční soustavy, jak v prostoru, tak i v čase, jsou galaxie zatraceně čilá a proměnlivá stvoření. Od svého vzniku si sviští vesmírem, rotují, rostou, navzájem se požírají. Jako bychom pozorovali dění na ušpiněné Petriho misce, která si bují vlastním životem. Když se v takovém veselém zmatku potkají dvě galaxie solidních rozměrů, tak se srazí, zavíří v divokém objetí a změní se v galaxii jedinou, zahrnující většinu hvězd obou účastníků vesmírné dopravní nehody. Právě tohle je podle všeho osudem Mléčné dráhy a naší slavné galaktické společnice, Galaxie v Andromedě.
O téhle srážce za miliardy let se vlastně ví už dlouho. Vesmír jako takový se sice rozpíná a skoro všechny galaxie se od sebe vzdalují, ale zrovna Galaxie v Andromedě (nebo též M31) letí směrem k nám. Odhady založené na měření Doplerova jevu říkají, že k nám uhání rychlostí přibližně 100 kilometrů za sekundu, což je dvaapůlkrát pomaleji, než jak Slunce obíhá kolem jádra Mléčné dráhy. Až do teď ale nebylo jasné, zda nás Galaxie v Andromedě těsně mine, pocuchá nám spirální ramena částečným zásahem anebo jestli do sebe vletíme na plný plyn. O tom rozhoduje tangenciální pohyb Galaxie v Andromedě, který se astronomové snažili určit již déle než století, ale bez úspěchu.
Teď se ale povedl zásadní průlom týmu Roelanda van der Marela ze Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimoru. Se svými kolegy pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu, vylepšeného při servisních návštěvách raketoplánů mocnými technologiemi, velmi precizním způsobem analyzovali pohyb Galaxie v Andromedě. V průběhu několik let opakovaně sledovali vybrané oblasti této galaxie a nakonec dospěli k přesvědčivému závěru. Za zhruba 4 miliardy let se spolu naplno srazíme a nebude to žádné nesmělé oťukávání. Naše Mléčná dráha a Galaxie v Andromedě se řádně promíchají a nakonec splynou do velké eliptické galaxie. Můžeme si docela obstojně představit, jak to asi bude vypadat, protože podobné srážky a splývání galaxií se v okolním vesmíru najdou docela běžně. V titánské srážce bude hrát jistou roli i Galaxie v Trojúhelníku (M33), která je po Galaxii v Andromedě a Mléčné dráze třetí největší galaxií Místní skupiny galaxií. Zřejmě je totiž ve vleku gravitace Galaxie v Andromedě a tudíž se s námi také srazí. Nejspíše až po první srážce, ale možná i před srážkou Mléčné dráhy s Galaxií v Andromedě.
V tuto chvíli jen velice těžko odhadneme, jak budou v té době vypadat naši potomci, co je bude trápit a jestli tu vůbec nějací budou. Pokud bude Zemi obývat někdo schopný pozorování noční oblohy a zároveň neschopný srážce galaxií zabránit, naskytne se mu divukrásné divadlo. Galaxie v Andromedě je momentálně vzdálená cca 2,6 miliónu světelných let a už teď je viditelná pouhým okem. I takhle dokáže rozpoutat hlučné nadšení, což teprve až bude na dosah ruky? Nezbývá nám, než (případným) budoucím pozemšťanům závidět.
Jak se tohle velkolepé vesmírné představení projeví ve Sluneční soustavě? Toť samozřejmě otázka, hodně záleží na tom, jak konkrétně bude srážka galaxií probíhat. Bezprostřední likvidace Slunce a planet skoro jistě nehrozí. Galaxie v Andromedě sice obsahuje asi 1 bilion hvězd a v Mléčné dráze jich je 300 miliard, galaxie jsou ale zároveň velice řídké, takže je jenom nepatrná šance, že by do Slunce vrazila nějaká cizí hvězda. Odborníci odhadují, že by srážka a splynutí galaxií s asi padesátiprocentní pravděpodobností odhodila Sluneční soustavu zhruba čtyřikrát dál od jádra galaxie, než je dnes. S dvanáctiprocentní šancí by dokonce Slunce s planetami mohlo novou galaxii opustit a vydat se na sólovou dráhu vesmírem. V obou případech by se uvnitř Sluneční soustavy nemělo stát nic zásadně hrozného, pomineme-li neklid v Oortově mračnu, je ale možné, že povrch Země v té době už stejně bude neobyvatelný, kvůli postupnému zvyšování zářivého výkonu stárnoucího Slunce. Při probíhající srážce galaxií se z jádra Mléčné dráhy i jádra Galaxie v Andromedě mohou stát kvasary bzučící aktivitou, což by při troše smůly mohlo Sluneční soustavu pokropit tvrdým zářením. Podobné nebezpečí hrozí i od supernov, které asi v té době budou vybuchovat jako na běžícím pásu. Uvidíme za 4 miliardy let.
Prameny:
NASA Science News 31.5. 2012, Wikipedia (Andromeda–Milky Way collision).
Jak vypadá Mléčná dráha?
Autor: Dagmar Gregorová (27.05.2023)
Diskuze:
