Antibiotika jsou účinný prostředek v boji proti mnoha typům patogenních bakterií. Proti virům ale nemají žádnou šanci. Přesto jsou rutinně předepisovány při kašli, nachlazení a infekcích dýchacího traktu, a to i přesto, že  většina těchto infekcí je virového původu. Zbytečné předepisování antibiotik se praktikuje proto, že bakteriální i virové infekce mají obdobné příznaky - bolení v krku, horečka,…. Lékaři, aby nechybili, mají tendenci ordinovat antibiotika až příliš často. Nadměrné užívání antibiotik se vymstilo. Dalo vznik rezistentním kmenům, jako například u střevní bakterie – enterokok. Jeho forma resistentní na vancomycin se stala  původcem  nejčastější nemocniční infekce v USA označované podle svého původce také jako „VRE“. Tato pohroma se již šíří i po Evropě. Obrana je víc než problematická, protože, protože alternativa k antibiotiku vancomycinu neexistuje.

Příslibem zpomalení růstu spotřeby antibiotik se jeví test, který vyvinuli výzkumníci z University Hospital ve švýcarské Bazileji.  Test určí, kdy je podání antibiotika opodstatněné a kdy nikoli. Principem testu je zjištění hladiny proteinu procalcitonin v krvi. Pokud u někoho začíná bakteriální infekce,  hladina procalcitoninu  prudce vyrazí vzhůru. Jedná-li se o virovou infekci, hladina procalcitoninu se zvýší jen málo.

Výzkumníci již účinnost své metody testovali i na lidech. V pokusu bylo 243 pacientů s nemocemi respiračního traktu jako jsou bronchitida a zánět plic. Polovina pacientů byla podrobena klasické péči, při které lékaři použili rentgenového vyšetření, výsledků běžných laboratorních testů a řídili se klinickými symptomy u nemocného, aby co nejlépe odhadli, zda se jedná o bakteriální infekci, nebo ne. V této skupině byla antibiotika ordinována u 83% pacientů.
U druhé poloviny pacientů zjišťovali lékaři množství procalcitonu v krvi. Vyšetření z odebraného vzorku krve trvalo přibližně jednu hodinu. U 43% pacientů byla naměřena vysoká hladina zmíněného proteinu a pouze jim byla nasazena antibiotika.
Navzdory odlišnému léčebnému přístupu se pacienti v obou skupinách zotavovali stejně dobře. Test na procalcitonin se zasloužil o snížení antibiotik na polovinu, a to bez jakýchkoliv  klinických dopadů na pacienty.
Dodatečně byly všem pacientům provedeny nezávislé testy, které ověřili, zda pacienti prodělali bakteriální infekci, nebo ne. Vzorky jejich hlenu byly kultivovány po řadu dní aby se zjistilo, zda bakterie z hlenu na vzorku živné půdy narostou. Výsledky těchto testů, o nichž se ví, že nemusí být vždy přesné, naznačily, že skutečnou bakteriální infekci prodělalo pouze  20% pacientů (v obou skupinách se jednalo o stejný podíl).  

Závěr
Penicilin se dostal do běžné lékařské praxe v roce 1944. Dnes, po padesáti  letech, musíme konstatovat, že antibiotika se stávají v boji proti celé řadě infekcí neúčinná. Můžeme si za to do značné míry sami. Jen v samotných USA byla spotřeba antibiotik v léčbě lidí propočtena, (podle 80 miliónů vydaných předpisů v roce 1998), na neuvěřitelných 12 500 tun za jeden rok!  Nemůžeme se  proto ani divit, že za této situace padla i jedna z posledních obranných linií, která v případě bakteriálních infekcí lidem zbývala. Stalo se to v roce 2002, kdy si stafylokok  osvojil kompletní rezistenci k antibiotiku vancomycin.  Rychlé a plošné uplatnění  testu na procalcitonin, který nyní představil tým švýcarských výzkumníků,  by nám  mohlo poskytnout oddychový čas, tolik potřebný  k získání  nových poznatků, které by se daly využít k ochraně před  šikujícími se bakteriálními „super zabijáky“.

Vancomycin rezistentní enterokokus

A jeho oběť.