Napadení i útočníci věří v stejného Boha. Ti, které jedni považují za šílené militantní teroristy, odsouzené na věčné zatracení, jsou podle druhých spravedlivými bojovníky, mučedníky pravdy, které Alláh odmění.

Odhalení
V květnu loňského roku byl v Berlíně zatčen Rakušan arabského původu, 22letý Maqsood Lodin, podezřelý z kontaktů s Al Káidou. Krátce předtím se přes Budapešť vrátil z Pakistánu. V jeho spodním prádle byla nalezena digitální paměťová média – USB klíč a paměťová karta. Vyšetřovatelé v nich našli pornografický film a soubor pojmenovaný „Sexy Tanja“.

Pornofilm u muslima, navíc ukrytý v jeho spodním prádle, je ale dvojnásobně podezřelá věc, která jakoby křičela „Nejsem tím, čím se zdám“. Expertům německé kriminálky (BKA) trvalo několik týdnů, než se jim podařilo prolomit heslo a pomocí programu odhalit to nejdůležitější – utajené soubory. Pornografické video ukrývalo vskutku velkou rybu – více než sto dokumentů obsahujících mapy a podrobné informace o akcích, které plánovaly některé teroristické skupiny uskutečnit. Šlo například o útoky na osobní lodě, jejichž pasažéři by se stali rukojmími, výměnou kterých chtěli členové Al Káidy dostat na svobodu své zajaté druhy. Aby vyvinuli na společnost velký psychologický nátlak, hodlali některé z rukojmích obléct do oranžových kombinéz, jaké mají vězni v zálivu Guantanamo, natočit jejich popravu a videa zveřejnit. Mezi dokumenty byly také anglicky, německy a arabsky psané manuály na přípravu teroristů.

Maqsood Lodin spolu s Yusufem Ocakem, který s ním do Evropy přicestoval a byl zatčen ve Vídni o dva týdny později, stojí nyní v Berlíně před soudem a snaží se ho přesvědčit o své nevině.

Zneviditelnění dokumentů
Soubory byly utajeny metodou, jejíž název není nijak nový – steganografie (blíže například zde). Před érou počítačů se v ní používaly různé kapaliny, jež sloužily jako neviditelný inkoust pro utajení psaných nebo grafických zpráv na dokumentu, který nebudil žádné podezření. Jen adresát měl vědět, kde příslušný odkaz najde a jakým způsobem ho přečte. Dnes steganografie má moderní sofistikovanou digitální formu a představuje způsob, jak do obrázku, videa nebo zvukového souboru vložit neviditelné informace, které mohou být navíc šifrované. Pokud nevíte, že máte tajný odkaz hledat, nemáte tušení, že v daném souboru je něco navíc, stejně jako v knížce se stránkou neviditelným inkoustem popsanou po okraji poznámkami.

 

Kapacita roste se zmenšujícím se objemem.

Jednoduchší forma steganografického zápisu do audio nahrávky ovlivňuje vlnovou funkci signálu, což může být zdrojem slyšitelného šumu. Do obrázku lze odkaz vložit jednoduše jeho vsunutím na konec binárního kódu otevřeného v textovém editoru. Pro důležitější účely se používají mnohem sofistikovanější metody, pro než byly vytvořeny speciální, ale dostupné programy, které v souboru manipulují s jednotlivými bity nebo charakteristikou pixelů.
Například barevný odstín konkrétního pixelu v obrázku je určen souborem hodnot reprezentujících intenzity jednotlivých barevných složek (červené, zelené a modré v systému RGB), což jsou údaje, k nimž lze po částech přidat nezobrazující se informace a pak je pomocí softwaru opět poskládat a přečíst. 

Jiný steganografický program rozdělí bajty utajovaných dat na jednotlivé bity - 0 a 1 v dvojkovém kódu - a jimi podle jistého algoritmu nahradí nejméně důležité bity podél celého původního audio nebo video souboru. Jeho narušení může být nepostřehnutelné, dešifrování utajené informace je však mnohem složitější.

Ještě sofistikovanější způsob je založen na manipulaci s koeficienty diskrétní kosinové transformace, která se využívá při komprimaci obrázků do formátu JPEG nebo videí do MPEG (více zde , případně v angličtině zde). Neviditelná data takto steganograficky zakódovaná do části obrázku pak mohou „přežít“ jeho zmenšení nebo ořezání.

Metody utajování informací se vyvíjely, vyvíjejí a v závislosti na rozvoji technologií budou vyvíjet stále rychleji. To si na druhé straně vyžádá stále složitější postupy pro odhalování. Šlo by možná o obdivuhodné klání dovedností chytrých matematiků a programátorů, kdyby to nebylo součástí jednoho z hlavních motorů pokroku – boje o moc a násilného prosazování svých „pravd“, což je v podstatě jedno a totéž. Každá ideologie má v sobě přirozeně zakomponovanou potřebu se šířit. Náboženství má v rukou jednu silnou psychologickou zbraň navíc - cíleně udržovaný strach z věčného zatracení jako trestu za pochybnosti a naději na spásu v podobě jakési blažené nesmrtelnosti jako odměny za oddanost, což pak přívržencům dává sílu k největší oběti. Systém rituálů a institucionální hierarchická struktura pomáhají zvyšovat vliv, budovat materiální zázemí, získávat moc. Tak nějak opět podceňujeme nebezpečí, jež jsou v tom utajena jako steganograficky zapsaná informace.

Zdroj: CNN , Physorg