Nic už není jak bývalo lamentují pamětníci, a mají pravdu. Nejlepším vybavením do divočiny je mnohde telefon, bez ohledu na to, zda je cílem vašeho tuláctví snaha vidět vlky, medvědy a nebo se jejich přízně chcete vyvarovat a preferujete přítomnost jelenů, muflonů, lišek,...
Jedna z aplikací šířících se internetem se jmenuje „Kde je medvěd“ (Where"s a Bear). Návštěvníkům severu USA slibuje, že během okamžiku jim zjistí, zda se v jejich blízkosti nějaký huňáč zrovna nepotuluje. Podobnou službu ke stažení potřebného prográmku do telefonu začínají nabízet na vícero stránkách, „Yellowstone Wildlife“ je jen jedna z nich.
Informace o výskytu divokých zvířat uváděla na svých stránkách celá řada portálů již dříve. Tentokrát jde o něco jiného, o propojení této služby s vlastníky mobilních telefonů. Díky tomu jsou poskytované informace detailní a neuvěřitelně aktuální. Využívání sítí, sdílení informací a zapojování stále většího počtu návštěvníků divočiny a národních parků poskytuje dokonalé mapování výskytu a tras zvířat. Na využívání těchto možností a poskytovatele těchto služeb jsou dva pohledy. Jeden vychází z práva šířit informace a využívání kladů spojených například s varováním výletníka před dravci. Pádným argumentem je každoroční ztráta několika lidských životů jen proto, že došlo k nenadálému setkání s grizzlym, nebo baribalem. S novými aplikacemi do telefonu je turista informován, kde medvěda někdo spatřil i kde se objevila nová mršina, kterou si predátor bude hájit. Neméně pádným argumentem ochrany lidských životů jsou každoroční požáry, dochází k nim i v Yellowstonském národním parku. Stalo se, že postihly celou třetinu rozlohy. I v těchto případech je plus na straně propagátorů.
Ozývají se ale i hlasy proti. Strážci parku, kteří mají za úkol řídit situaci na silnicích hlásí, že se nyní z ničeho nic tvoří kolony, které nejsou schopni zvládat. Mnoho řidičů v místech pravděpodobného výskytu zajímavé zvěře zastavuje a čeká, že možná také něco uvidí. Stále více zážitků se začíná odehrávat mimo vyznačená místa, lokality s parkovištěmi,... Udržet davy lidí v dostatečném odstupu od zvěře je stále větším problémem. Podle mnohých ochránců práv zvířat to je bláznovství, co tyto aplikace spustily. Také proto, že grizzly, který si přivykne lidem se jich přestává bát a stává se mnohem nebezpečnějším zvířetem, než kdyby zůstal samotářem zachovávajícím si před člověkem alespoň trošku respektu.
Představitelé parků jsou toho názoru, že iniciativa návštěvníků vzájemně se informovat, podpořená aplikacemi na webových stránkách, jsou přírodě ku škodě. Podle mnohých jde o trestuhodnou činnost. Provozovatelé stránek nabízejících aplikace s detailním pohybem zvířat, na jejich protesty nereagují.
Význam nové služby není dobré přeceňovat. Představa, že se nám s ní podaří pozorovat všechna zajímavá zvířata, je přehnaná. Snažit se hledat orla bělohlavého na stejném místě, kde jej včera někdo na obloze zahlédl, korunováno stejným zážitkem nejspíš nebude. Los také za den urazí několik desítek kilometrů a informace o něm dalším výletníkům toho mnoho neřeknou. Naproti tomu při lokalizaci stáda bizonů, nebo jelenů wapiti je prakticky nemžné je propást. Se znalostí, že smečka vlků zůstává u strženého kusu několik dnů, také nebude problém si je u mršiny vyčíhat.
Na využití sítí a chytrých telefonů k toulkám po přírodě se asi oba tábory hned tak neshodnou. Informovat o tom, kde kdo co viděl, asi není a ani nikdy trestné nebude a omezovat něco o co mají návštěvníci zájem, se proto hned tak nepodaří. Z lidského pohledu je ale docela pochopitelné, že nikdo se nechce vydat na toulky pustinou amerických států Wyoming, Montana a Idaho s vidinou, že na ploše 8980 kilometrů čtverečných se mu třeba ani za celou dovolenou nepodaří ratolestem ukázat žádného zajímavého tvora. Nová služba vzájemné informovanosti padla také na úrodnou půdu lidské ješitnosti. Ti co mají štěstí, se rádi pochlubí před svými blízkými a známými tím, co zrovna spatřili a ochotně a nezištně se svým zážitkem prostřednictvím záběru ze svého telefonu, s ostatními podělí. Provozovatelům stránek jde zase o návštěvnost a o nabídku produktů o něž je zájem. Je bláhové si myslet, že dostupnými informacemi lidé začnou pohrdat jen proto, že někdo bude apelovat na práva zvířat. Už nyní se na místa, kam směřují zvířata, začínají vydávat stále větší davy lidí a mísení turistů a zvěře asi bude narůstat. Za více našich zážitků budou platit menším klidem kojoti, pumy, rysi, vidlorozi,... V případě Yellowstonského parku se tak děje zatím jen v jeho menší části. Většímu rozšíření brání nízké pokrytí signálem. Zatím.
A jak se při svých dovolených budete rozhodovat vy? Využijete nabízenou možnost, pokud v dané lokalitě bude k dispozici, nebo jí s rizikem, že možná nespatříte ani lišku, ale s dobrým pocitem v duši zavrhnete?
Diskuze:
