Vražda jako vstupenka do ráje  
Proč Dánové už v 18. století prosazovali zákaz trestu smrt? A proč byli naštvaní, když se jim to v roce 1767 povedlo?

 

Zvětšit obrázek
Ukamenování - vitráž katedrály v Bourges, 1856. Kredit: Eugène Viollet le Duc, GFDL

Zákaz trestu smrti má dlouhou tradici. Dokonce i v zemích, které dodnes odsouzence popravují. V Číně platil zákaz hrdelních trestů už v 8. století. Pravda, vydržel jen dvanáct let. Zato v Japonsku zakázal císař Saga popravy v roce 818 a jeho nařízení vydrželo v platnosti dlouhých 338 let. Která z dnešních směrnic EU, zákonů nebo ministerských vyhlášek přežije srovnatelně dlouhou dobu?

 

Na rozdíl od východní Asie se Evropě v dobách podstatně pozdějších roztrhl s tresty smrti pytel. Jedním z období, kdy se trest smrti dočkal pochybného rozkvětu, byla reformace. Jak dokazuje dánský historik Tyge Krogh v knize „A Lutheran Plague“ přineslo to s sebou paradoxní, hrůzné peripetie, jež nakonec vyústily v zákaz trestu smrti v Dánsku a následně i v řadě dalších zemí.

 

 

Zvětšit obrázek
Michelangelo Buonarroti: Mojžíš - vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry - pěti knih Starého zákona a doporučení trestat vraždu smrtí. Foto: Ulrich Mayring, Wikipedia, GFDL

V Dánsku začal šířit protestantské ideje inspirované Martinem Lutherem mnich Hans Tausen už v roce 1525. Tedy pouhých osm let poté, co Luther vyhlásil svých 95 tezí – údajně tak, že je přibil na dveře kostela Všech svatých ve Wittenberku. Nový náhled na křesťanství padal v Dánsku na úrodnou půdu a utěšeně se šířil. Králi Frederikovi I. (vládl Dánsku a Norsku v letech 1523 -1533) to sice nešlo moc pod nos, ale na druhé straně zakázal obyvatelům Viborgu, aby si to s Tausenem vyřídili i jinak, než jen teologickou disputací. Velký Lutherův obdivovatel král Kristián III, který se dostal k moci roku 1534, došel k závěru, že jeho poddaným jen prospěje, když vyhlásí v Dánsku za jediné a správné náboženství protestantské luteránství. Prospěch z toho měla i královská kasa potýkající se s rozpočtovým deficitem, jenž byl důsledkem Kristiánových bojů o trůn. Při reformaci náboženského života země uvízl králi za nehty majetek uvězněných katolických biskupů a církevní půda. Do budoucna se mohl Kristián III. těšit na prebendy, jež mu poplynou ze jmenování do postů na protestantských církevních úřadech. Už tenkrát platilo: „Komu chceme – pomůžeme. Komu nechcem – nemůžeme.“

 

 

Zvětšit obrázek
Čtvrcení (St. Hippolytus), malba na dřevě 1470 - 1475, Kredit: Museum der Erlöserkathedrale, The Yorck Project: 10.000 Meisterwerke der Malerei., GFDL

Luteráni brali víru nesmírně vážně. Zvláště Starým zákonem se řídili doslova. Zvláštní zalíbení našli v zásadě „oko za oko, zub za zub“ a v těch pasážích 2. knihy Mojžíšovy (Exodus 21, 12), kde se vřele doporučuje trestat vraždu smrtí. A tak byl za vraždu v Dánsku udělován šmahem trest smrti.


Z ryze duchovního hlediska na tom nebyl takový luteránský vrah zase tak zle. Před popravou mu bylo dopřáno kát se ze všech hříchů a stvrdit neochvějnost v otázkách víry. Protože do švihnutí katova meče už vrahoun nestačil spáchat další hříchy, odcházel na věčnost zcela očištěn a putoval na nebesa. To sebevrazi na tom byli hůře, protože je čekala bez výjimky věčná muka pekelná. Není divu, že dánští sebevrazi začali vrahům závidět. Závist je, jak známo, mocný inspirační zdroj, což se potvrdilo měrou vrchovatou i v luteránském Dánsku. Začali se tu rojit sebevražední vrazi – tedy lidé, kteří úmyslně někoho zabili, aby byli popraveni. Tyhle zrůdy zabily dvě mouchy jednou ranou - zbavily se popravou nesnesitelné tíhy pozemského žití a zároveň si zachovali reálnou šanci na posmrtný život na nebesích.

 

Dánským královským úředníkům a soudcům záhy došlo, že je něco špatně. To když začalo dramaticky přibývat případů sebevrahů vraždících namátkou kohokoli, kdo měl tu smůlu, že se vyskytl ve špatnou chvíli na špatném místě. Sebevrazi podřezávali nevinná dítka, probodávali mládence i panny, utloukali otce a matky rodin, rdousili nebohé starce a stařenky. Soudci se rozhodli pro prevenci sebevražedných vražd exemplárním trestem. Jen málokde v Evropě se tenkrát popravovalo tak krutě jako v Dánsku. Vojenský soud nařizoval obvykle sebevražedného vraha po devět týdnů bičovat a následně lámat v kole. Na následky bičování a mnohočetných zlomenin pak odsouzenec pro výstrahu všem pozvolna umíral na veřejném prostranství. Sebevražední vrazi z řad civilistů se sice vyhnuli bičování, ale cestou ze žaláře na popraviště museli být nejméně pětkrát páleni doruda rozžhavenými kleštěmi. Mistr kat jim nejprve uťal ruce a teprve pak ukončil jejich trápení sekem oddělujícím hlavu od těla. Trup sebevražedného vraha zůstal opět jako morbidní výstraha vystaven na veřejnosti.

 

Kdo by spolu se soudci čekal, že tahle drsná podívaná potenciální sebevražedné vrahy odradí od jejich zrůdných úmyslů, ten by se šeredně zmýlil. Obliba sebevražedných vražd naopak vzrostla, protože luteráni věřili, že čím větší utrpení podstoupí před smrtí, tím jistější mají vstupenku na nebesa. Odsouzenci dokonce skládali v base při čekání na děsivou popravu veselé odrhovačky o tom, jak se na lámání v kole nebo pálení železem těší.

 

V téhle chvíli si soudci uvědomili, že jediné východisko nabízí zákaz trestu smrti. Jenže to si naběhli. Teologové, právníci i zástupci královského dvora byli tvrdě proti. Dvě staletí se drželi Dánové starozákonních zásad „oko za oko“ či „život za život“ a cítili se i díky tomu o poznání plnohodnotnějšími křesťany než papeženští katolíci. A teď by měli o tu výsadu přijít? Ani nápad! A tak putoval návrh na zákaz trestu smrti do královských archivů. Sebevražedné vraždění v reakci na to nabylo na intenzitě a situace se stávala pomalu ale jistě zcela neúnosnou. Desetiletí dánských sporů a tahanic nakonec vyústilo v roce 1767 v zákaz trestu smrti. Dánové však za to na sebe nebyli pyšní. Naopak, pekelně je to štvalo.

 

Z historických příběhů čerpáme obvykle zábavu i poučení. Kniha Tygeho Krogha může být zábavná snad jen pro milovníky krvavých hororů. Poučení ale z dánské historie snad přeci jen plyne. Když „vymknuta z kloubů doba šílí“, můžou být zdánlivě logická opatření (např. zavedení brutálních poprav) k ničemu. A naopak, řešení, nad nimiž se všichni pohoršují (např. zákaz trestu smrti), se mohou s odstupem času ukázat jako chvályhodná. Teď jen zbývá rozlišit „zdánlivě logická“ řešení trablů naší současné společnosti od těch, co „všechny pohoršují“. Šílenou dobu, jež je vymknuta z kloubů, už máme. O tom asi málokdo pochybuje.

 

Psáno pro: BigBlog a Osel.cz

 

Datum: 13.04.2012 14:16
Tisk článku


Diskuze:

Důvodem toho šílení nebyl trest smrti

Jenda Krynický,2012-04-23 01:15:18

ale víra v posmrtný život, pro větší účinnost kombinovaná s jednoduchým zajištěním jeho žádoucího průběhu.
Setsakra jinak si vážíte něčeho co prostě máte jen jedno a něčeho co je jen nepodstatná předehra.

Odpovědět

"I know of no society in human history that e

Rudolf Dovičín,2012-04-18 01:43:39

suffered because its people became too desirous of evidence in support of their core beliefs."

-- Sam Harris, Letter to a Christian Nation

Odpovědět

Jak se pozná?

Jaroslav Petr,2012-04-17 05:34:56

Sebevražední vrazi se šli ovbvykle sami udat. Co kdyby se nezjistilo, že jsou vrahy a kýženému trestu by unikli? To je se jim nesmělo za žádnou cenu stát. Děsivé je, že často byly sebražednými vrahy ženy, které zabily své vlastní děti. Jednak aby si zajistily smrt a spasení duše a jednak aby se ušetřily výčitek z neradostného osudu sirotků.

Odpovědět


František Kříž,2012-04-17 23:20:37

Já bych to řešil prohlášením: Sebevrazi skončí sice v nejhorším pekle, ale vrazi v ještě mnohem horším. Proč tohle nešlo?

Odpovědět


Jedenácté přikázání

Vojtěch Kocián,2012-04-18 07:17:10

Základní chybu udělal už Mojžíš, když nepřidal ještě jedenácté přikázání, které mělo explicitně říkat: "Mě neoblafneš!"

Jako agnostikovi, který se snaží racionálně přemýšlet, mi snahy přelstít všemohoucího a vševědoucího Boha (z pohledu věřících) lidskou logikou a vypočítavostí připadají vyloženě směšné (v tomto případě bohužel s tragickými následky).

Odpovědět

Jak se pozná?

Petr Čapek,2012-04-16 17:18:27

Promiňte,
ale jak se pozná, která vražda byla způsobena vražedným sebevrahem a která obyčejným vrahem? K tomu se asi dotyčný u výslechu nepřizná.

Odpovědět


Vrah, ktorý nechcel zomrieť,

Rudolf Dovičín,2012-04-16 19:01:22

ten nepriznal ani že vraždil - a keď mu dokázali, že vraždil a vedel, že za tom zomrie, asi nechcel zomrieť tou strašnejšou smrťou, tak prečo by sa falošne priznával k samovražde?

Samovrah, ktorý chce muky, ten sa prizná k vražde z dôvodu samovraždy, pretože vie, že tie muky dostane len pri vražde zo samovraždy, či nie?

(To je len môj názor ale neviem, ako presne to tam chodilo.)

Odpovědět

Problém trestu smrti

Jan Kment,2012-04-15 23:22:02

není v tom, jestli si ho někdo zaslouží. Zdá se zřejmé, že řada lidí si za své činy zaslouží smrt. Problém je v tom, kdo to má posoudit a kdo vykonat. Připadají vám státní instituce natolik zodpovědné, že jim klidně dáte do ruky nabitou pistoli. Já osobně bych jim raději nesvěřil ani vidličku. Nemůžeme jedním dechem kritizovat nespravedlivé soudy, zlumpačené zákonodárce, prohnilou policii a zároveň volat po trestu smrti. Budou to oni, kdo budou rozhodovat, kdo má zemřít, ne my. Jestliže dnes vraha propustí za pět let, myslíte, že po zavedení trestu smrti budou rozhodovat lépe? Určitě ne, jenom důsledky jejich špatné práce mohou být horší!

Odpovědět


Ďakujem, mám rovnaký názor.

Rudolf Dovičín,2012-04-16 14:15:32

Ale u obhajcov som počul už aj takú zvrátenosť, vraj je to je úplne OK, pretože to je aj vo vojne, straty tých "správnych", "našich", "spravodlivých" či jakých.

Odpovědět


Tento problém vyřešili již ve starém Římě

Jan Kotek,2012-04-19 10:56:58

A to tak, že trest smrti platil pouze pro soudce - za korupci a obecně rozhodování v rozporu se spravedlností.

Odpovědět

Trest smrti

Tomáš Kulda,2012-04-15 08:58:37

Podle mě není s vraždícími sebevrahy problém v trestu smrti, ale v náboženství. Nezakázal bych trest smrti, naopak bych zakázal náboženství a to by společnosti v mnoha ohledech pomohlo.

Odpovědět


A proto

Borek Kincl,2012-04-15 11:48:47

A proto vláda schválila zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, aniž by měli soupis majetku, který církve a náboženské instituce vlastnily k únoru 1948. "Ani ministryně kultury, ani premiér Nečas neví, co vydávají. Náboženské instituce požadují také pozemky, o které přišly v důsledku pozemkové reformy z roku 1919.

Podle návrhu zákona vyplatí stát církvím od roku 2013 za třicet let 59 miliard korun. V úvahu má přitom být brána inflace. Celkově by se tak částka mohla vyšplhat na 78,9 miliardy až 96,24 miliardy korun. Církve také mají dostat zpět 56 procent majetku, o který přišly za minulého režimu, v hodnotě okolo 75 miliard.

Odpovědět


Vyrovnání

Michal Kára,2012-04-16 13:18:44

Borek: Je to teda dost OT, ale nějak vám v té rovnicí chybí ty 2 miliardy ročně co stát dává církvím dnes a co jim je po vyrovnání platit přestane.

Odpovědět


Zákaz náboženstva ho neosdtráni.

Rudolf Dovičín,2012-04-16 14:12:27

Odpovědět

-

Zdeněk Jindra,2012-04-13 18:33:56

Myslím si, že když bylo jasně řečeno, že problém sebevrahů byl vázán na bizarní odnož víry, neměl by trest smrti jinde představovat problém.
Jinak o zákonech zde a v okolí si nedělám iluze, zločincům nahrávají.

Odpovědět


bizarni odnoz

Josef Skramusky,2012-04-14 21:27:09

Pokud je mi znamo je protestanstvi asi druha nejrozsirenejsi odnoz, mozna jeste predtim pravoslavni, a znam rozhodne o dost bizarnejsi odnoze :)

Odpovědět


-

Zdeněk Jindra,2012-04-15 11:41:57

Ale já jsem nemyslel bizarnost jako míru odlišnosti od hlavního náboženského proudu. Jsem nevěřící, takže si mohu dovolit označit za bizarní klidně celé křesťanství a islám.

Odpovědět


Už z názvu "pravoslavní"

Petr Gejdoš,2012-04-16 10:33:28

Už z názvu "pravoslavní" jaksi plyne, že nazývat pravoslavné křesťany odnoží, potažmo až sektou mezi křesťany, to je poněkud nepřesné. Rozkol vzniknul totiž tak, že to Vatikán účelově a oportunisticky "úhnul" a tak dnešní údajně katolická víra je odnoží, když už, tak už. Proto pravoslavní reagovali tak, že sebe označili za pokračovatele v ideách křesťanství - čili pravoslaví. Byla to čistě oporunistická politika Vatikánu. Dnes již je to v podstatě jedno, ale proč asi si myslíte, že pravoslavní považují Moskvu za třetí Řím ? Po účelovém odklonu a zpolitizování došlo k rozkolu, Cařihrad byl druhým jakože "pravám Římem" a po jeho pádu Moskva potom třetím Římem. Ale dnes je to už vcelku jedno, vše je totiž již špatně a já jen, že svět je klamán a lidé stokrát opakovanou lež vzali jako pravdu.

Tož tak asi...

Odpovědět


Michal Kára,2012-04-16 13:20:26

To, že oni jsou ti jediní praví pokračovatelé původní cirkve a tradic, vycházející pouze z bible a že jedině oni to "dělají správně", to přece tvrdí všechny křesťanské odnože, ne? ;)

Odpovědět

Nevim, povazoval byste zakaz trestu smrti

Josef Straka,2012-04-13 17:53:59

za chvalyhodny i tehdy, kdyby vam nekdo zavrazdil dve z vasich ctyrech deti a nechal se slyset, ze az se za par let dostane na svobodu, zavrazdi i ty dve zbyvajici ? A na svobodu se vrah dostane v prohnile Evrope regulerne ted uz za pet let, viz posledni skutecnosti z Nemecka.

Odpovědět


Obzvláště potom bych považoval!

Slaviboj Ošćěpić,2012-04-14 05:31:17

Neb bych se čistě z preventivních důvodů sám postaral, aby jeho doba přežití na svobodě byla minimální. Moderní evropský kriminál, to je takový převlečený dětský tábor, tak proč tam nestrávit zbytek dlouhých let v hojnosti, přeživším zbytkem rodiny snad navštěvován. Naštěstí je to jenom hypotetický scénář, tolik vraždících sebevrahů snad na světě není, aby i na mne jeden vybyl.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz