Jedenáct let poté, co Henry Ford začal se svým experimentálním automobilem (1892), bratři Wrightové dostávají svůj vrtulemi poháněný stroj do vzduchu. Pouhé čtyři roky po nich Glenn Curtiss přichází s projektem létajícího auta Autoplanem, zanedbal však patent, a ten na autoletadlo získává v roce 1918 F. Longobardi. Curtiss to následující rok napravuje a získává patent také. Staví model „L“, což je skládací trojplošník s hliníkovou automobilovou karoserií. Poskládaný má na délku šest metrů, připravený ke startu rozpětí dvanáct metrů. I když se s "autotrojplošníkem" vláčel jeho tvůrce od výstavy k výstavě, nikdy se mu nepodařilo předvést, že také umí létat. První, kdo se s autem dobrovolně odpoutal od vozovky, byl Waldo Waterman. Jeho Arrowbile měl rozpětí křídel jedenáct a půl metru a na délku něco přes šest metrů. Poháněl ho německý motor Studebaker, který mu dovoloval po silnici jezdit 55kilometrovou rychlostí a létat sto deseti kilometry za hodinu. Psala se čtyřicátá léta minulého století a vyrobeno bylo pět exemplářů autoletadel. Dva z nich předvedly své schopnosti přeletem ze Santa Moniky v Kalifornii do Clevelandu v Ohio. I přes tyto úspěchy Wateman rozdělaný pátý stroj nikdy nedokončil a zbývající čtyři čekal potupný osud na předváděčkách aeroshow. Číslo čtyři údajně ještě žije, i když ne v provozuschopném stavu. Podle něj v roce 1960 rekonstruovali šestý exemplář Arrowbilu, jenž je dnes součástí sbírek Smitsonova ústavu.
K zajímavým strojům, kterým se podařilo odlepit se od země, patří i Dixonův létající automobil vybavený vzduchem chlazeným motorem o výkonu 40 koňských sil. Proháněl se po silnicích Alabamy již před druhou světovou válkou a v podstatě šlo o autovrtulník, který se prý dokázal vznášet na místě, couvat i letět dopředu rychlostí sta mil (161 km) za hodinu. Pán v klobouku na snímku z roku 1940 je sám jeho tvůrce Jess Dixon.
Projektů na létající auta bylo hodně, všechny ale tak nějak na stejné brdo - buďto to byl kříženec auta s letadlem, nebo vrtulníkem. K těm profesionálně technicky do detailů propracovaným a v případě zájmu i realizovatelným, patřily například Mollerův Skycar, nebo Smolinského Mizar - kříženec Cesny a Fordu Pinto.
Hladinu fádnosti autoletadel začaly čeřit s nástupem elektroniky až koncepty, jako byl Skycar Paula Mollera. Do říše prototypů a snů Harryho Pottera zatím patří i X-Hawk.
Zřejmě nejjednodušším přístupem k automobilovému létání se může chlubit Maverickovo létající auto. Zlí jazykové tvrdí, že mu modelem stál paraglidista. Ani jeho pokus nedoznal rozšíření a asi tušíte, že kamenem úrazu se stala povolení k provozu.
Transition
Futuristickou vizi autoletadla by nyní měla naplnit americká firma Terrafugia. Podařilo se jí pro svůj Transition získat veškerá potvrzení potřebná k provozu na pozemních komunikacích i ve vzduchu. Její „obojetník“ velikosti Fiata pětistovky s přimontovanými skládacími křídly se již osm minut producíroval v království ptáků a podle slov tvůrce, Carla Dietricha, všechny testy dopadly dobře. Produkt má být do jednoho roku k mání pro každého, kdož má řidičák, pilotní průkaz a na kontě 279 tisíc dolarů. Firma již eviduje prvních sto objednávek.
Na šířku má složený Transition 2,3 metru a dá se s ním zajet do běžné garáže. Rozpětí křídel je 8 metrů,délka 6 metrů, dolet 787 kilometrů. A kdyby náhodou došlo k nejhoršímu, letadlo má k dispozici vystřelovací padák, na němž se snese k zemi. Propagační leták zdůrazňuje, že se nemusíte podrobovat ponižujícím prohlídkám zavazadel...
Terrafugia má ale jeden velký problém. Aby se její vehickel dostal do vzduchu, potřebuje téměř kilometrovou dráhu, přesněji 762 m. Je tedy dost pravděpodobné, že konkurenční pojetí - evropská létající tříkolka PAL-V, které ke startu stačí o něco víc než fotbalové hřiště, bude komerčně úspěšnější.
PAL-V
Holandský kříženec trojkolky s vrtulníkem úspěšně prošel letovými testy na základně Dánských vzdušných sil poblíž Nijmegen (čti Nejméchen). Získal tak homologaci vozítka splňujícího požadavky jak na provoz na pozemních komunikacích, tak i v letovém provozu.
Jednomístná tříkolka PAL-V (Personal Air and Land Vehicle), neboli osobní stroj pro let i jízdu po zemi má veškerá potřebná povolení k výrobě. Na trhu bude příští rok. Fotogalerie zde.
Na rozdíl od amerického dvoumístného Transition, PAL-V je pouze jednomístný. Zato umí stovku za 8 sekund a na dálnici mu nedělá problém udržovat rychlost 180 km/h. Volnějším tempem na plnou nádrž ujede 1200 kilometrů. Když je to potřeba, a nebo jen tak pro radost, lze s trojkolkou létat. Musí se k tomu ale zastavit. Do minuty lze z této spíše motorky než auta připravit vírník. „Křídla“ mu dají vrtule, po dobu jízdy složené na střeše. Další, tlačná vrtule v zádi stroje, je mu schopna udělit letovou rychlost také až 180 km/h. Dolet závisí na stylu letu a pohybuje se mezi 350 až 500 km. Rozhlédnout se lze z výšky více než jednoho kilometru (1200 m), má to však jednu podmínku. Kromě pilotní licence, je potřeba mít v peněžence volných dvě stě padesát tisíc euro. Zdá se, že tu konečně máme něco, co vyzraje na zácpy na dálnicích. Ke startu tomuto výtvoru stačí pouhých 165 metrů a na přistání jen třicet. Je v tom ale háček. Oficiálně tento stroj bude moci startovat a přistávat jen na letištích. Jak ale policie bude případné hříšníky stavět a získávat vstup na soukromé pozemky, si lze jen dost obtížně představit. A tak ať už se přikloníte k levnější nabídce z Massachusetts, nebo té dražší ze země tulipánů, je nejvyšší čas podat objednávku, termíny dodání jsou již v příštím roce. Zde jsou adresy:
Terrafugia, 23 Rainin Road, Woburn, MA, USA 01801 (Telefonické objednávky na čísle: +1-781-491-0812)
PAL-V Europe N.V., Baileybrugweg 13F, 4941 TB, Raamsdonksveer, The Netherlands (Telefonické objednávky na čísle: +31-162 580 560).
Prameny:
Terrafugia http://www.terrafugia.com/newsletter.html
PAL-V http://pal-v.com/
Flying car (Volante Aircraft )
Waterman Arrowbile at the Smithsonian
Flying cars in 25 years (BBC News Online)
Stringbike – kolo bez řetězu
Autor: Josef Pazdera (26.09.2010)
Diskuze: