Postup prací v elektrárně
Než si přiblížíme situaci v zakázané zóně, podíváme se jaká je v samotné elektrárně, v budově druhého reaktoru. Tu sice vodíkový výbuch nepoškodil, ale právě v ní došlo k poškození kontejnmentu a tak byl pravděpodobně tím největším zdrojem radioaktivity, která zamořila okolí elektrárny. Právě vysoká radioaktivita v budově ztěžuje prozkoumání stavu bloku a jeho přípravu na likvidaci. Podmínky však umožnili zavedení endoskopu do vnitřní části primárního kontejnmentu. O prvních výsledcích tohoto monitoringu se dočtete v článku Fukušima: první pohled dovnitř reaktorového kontejmentu. Při druhém zavedení endoskopu se využilo delší zařízení, a tak bylo možné mnohem podrobněji prozkoumat vnitřní části primárního kontejnmentu. Podařilo se určit, jaká je v něm výška hladiny vody. Je mnohem menší, než se očekávalo - pouhých 60 cm. To poukazuje na pravděpodobné netěsnosti, přes které se voda z primárního kontejmentu dostává přes komory potlačení do reaktorové budovy. To znamená, že oprava bude mnohem náročnější, protože musí zajistit vodotěsnost, aby se dal zaplnit vodou a zastínila se tak radiace. Teprve pak bude možné přistoupit k postupné likvidaci jeho obsahu. I když voda v kontejnmentu není až tak znečistěná, jak se očekávalo, jsou v ní vidět například zbytky nátěrů. Její teplota je jen okolo 48 °C, což svědčí o tom, že chlazení je dostatečně efektivní. Radioaktivita naměřená v řadě míst primárního kontejnmentu je extrémně vysoká, dávkový příkon přesahuje 70 Sievertů za hodinu.
V březnu také úspěšně proběhla první prohlídka a měření radiace suterénních prostor v okolí komor potlačení u druhého a třetího reaktoru. Skupina šesti pracovníků pracovala v budovách elektráren zhruba dvacet minut. Prozkoumala část suterénních prostor bloků. U druhého bloku naměřili na povrchu vody dávkový příkon okolo 150 mSv za hodinu, v řadě míst pak dávkové příkony několik desítek milisievertů za hodinu. U druhého bloku se podařilo otevřít dveře do komory potlačení a za nimi se naměřil dávkový příkon 160 mSv za hodinu. Dveře do komory potlačení u třetího bloku se zatím otevřít nepodařilo.
Dozimetrickou situaci v důležitých částech druhého bloku nadále studují roboti, o nichž se psalo v předchozím článku. Jde hlavně o průzkum v místnostech, kde jsou komponenty důležité pro sledování stavu uvnitř primárního kontejnmentu a reaktorové nádoby. Nutnost využití robotů vyplývá z velmi vysoké radiace uvnitř budovy. Hledají se možnosti připojení a zavedení náhradních teploměrů a dozimetrů, které by zjišťovaly stav uvnitř kontejnmentu. Průzkum vnitřních prostor je také velmi důležitý pro vypracování postupů pro dekontaminaci a plánů oprav komory potlačení a primárního kontejnmentu, které jsou nutné pro zahájení likvidace bloku.
Podruhé se ponořila kamera do bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého reaktoru. Měření průzračnosti vody dospělo k podobnému výsledku jako minule - viditelnost je stále okolo 5 m. Velké množství trosek, které bylo v průběhu endoskopického průzkumu v bazénu vidět, bude nevyhnutné odstranit. Než se totiž začne s vyvážením palivových článků, bude potřeba v bazénu dosáhnout viditelnost minimálně 7 m.
V celém areálu elektrárny se díky dekontaminaci a úklidu intenzivně zlepšuje dozimetrická situace. To dovoluje zlepšit a zjednodušit podmínky pro pracovníky. V některých částech a objektech byla již povolena práce žen.
Situace v okolí elektrárny
S jarem se v zasažených oblastech dekontaminační práce zintenzivňují. Platí to i uvnitř zakázané zóny v okruhu 20 kilometrů od elektrárny. Pracovníci se zaměřují na dekontaminaci cest a klíčových budov. Velmi důležitá je obnova narušené infrastruktury, týká se to zejména dodávek elektřiny a vody.
Stabilizovaná situace v elektrárně a probíhající dekontaminace okolí nyní umožnily zakázanou zónu otevřít. Od dubna mohou obyvatelé tří správních celků z jedenácti, které zasahují do zakázané zóny, ji volně navštěvovat a vracet se do svých domovů. Od prvního dubna to platí například pro město Tamura nebo vesnici Kawauchi, o které se psalo v minulém článku. Do částí města Minami-Soma v zakázané zóně se obyvatelé začnou vracet od 16. dubna. V této první etapě se možnost návratu týká zhruba 16 000 obyvatel z asi 100 000 evakuovaných. Ti ostatní se budou vracet postupně v závislosti na obnově infrastruktury a zlepšení radiační situace. To jsou hlavní limitující faktory pro zpřístupňování dalších oblasti. V tomto roce se budou obyvatelé vracet do oblastí, kde roční dávka ozáření nepřesáhne 20 mSv. Během dvou let by se pod tuto návrat umožňující hodnotu měly dostat i oblasti, v nichž radiace hrozí větší roční dávkou, nepřesahující však 50 mSv. Tam, kde jsou ještě větší hodnoty radiace, bude zákaz návratu dlouhodobější. Je otázka, jestli pro některé z obyvatel těchto hodně zasažených míst nebude lepší zvolit trvalé přesídlení.
Jistou dobu bude tedy řada oblastí v zakázané zóně pro trvalý pobyt nevhodná. Proto se musí připravit dlouhodobé plány a metodické pokyny pro všechny práce v těchto oblastech. Speciální výcvik již absolvovaly například požárnické jednotky.
K vládou sponzorovanému přesídlení se odhodlali první obyvatelé měst silně zasažených cunami. Jde o město Iwanuma, kde zahynulo 185 lidí a příval vody zničil 2000 domů. Obnovení zasažené oblasti města tak, aby před podobným cunami byla bezpečná, není reálná. Proto se část obyvatel už smířila s přestěhováním.
Japonsko má málo pobřežního území vhodného k obývání a zemědělství. Proto si myslím, že se bude snažit úplně dekontaminovat všechna zasažená území. Dokladem toho, že to lze provést, je i událost z poloviny letošního března. Slavnostně byla ukončena dekontaminace farmářské půdy podél řeky blízko města Toyama. Půda byla znečištěna kadmiem z dolu v perfektuře Gifa. Při největší rekultivační a dekontaminační práci bylo vyměněno velké množství zeminy. Dané území se díky velkému úsilí podařilo během třiceti let vrátit původnímu zemědělskému určení.
Velmi důležité pro vyloučení negativních zdravotních dopadů je studium cest radioaktivity, kterými by se mohla dostat do potravinového řetězce. I z tohoto důvodu byl zahájen široký program studia mořských živočichů v části pobřežních vod v dvacetikilometrové zóně okolo elektrárny.
Jaderná energetika v Japonsku
V současné době je v Japonsku v provozu už jediný reaktor. Jedná se o třetí reaktor v elektrárně Tomari, který byl spouštěn těsně před zemětřesením. V době přírodní katastrofy už tedy běžel, i když formálně spuštěn ještě nebyl. Oficiální spuštění se pak zdrželo a proběhlo až v srpnu. Reaktor může běžet až do konce dubna, než se po třinácti měsících od zahájení provozu odstaví k pravidelné kontrole. Pokud se do té doby znovu nespustí některý z odstavených reaktorů, bude Japonsko od května bez jaderné energetiky.
Často se objevuje názor, že se tím vlastně prokazuje nepotřebnost jaderných elektráren pro tuto zemi. To je ovšem daleko od reality. Japonsko není nyní v normální situaci. Vždy mělo fosilní zdroje, které jaderné zálohovaly. Teď je může využít. Vede to ovšem k extrémnímu nárůstu spotřeby všech druhů fosilních paliv. Japonsko je všechny musí dovážet. To při jejich současných vysokých cenách vede ke zdražení elektřiny, které spolu s jejím nedostatkem vede ke snížení konkurenceschopnosti japonského průmyslu a zvyšování tlaku na přesun průmyslové výroby do zahraničí. Problémy porostou hlavně v létě, kdy v Japonsku energetická spotřeba dosahuje maximum.
Japonská komise pro jadernou bezpečnost dokončila posuzování stress testů první dvojice reaktorů. Jedná se o třetí a čtvrtý reaktor jaderné elektrárny Ohi v perfektuře Fukui. Provedla řadu konzultací s nezávislými odborníky a první fáze stress testů těchto dvou bloků byla úspěšná. Začne tak jednání s místními komunitami v okolí elektrárny, které by mohlo vést k prvnímu spuštěné jaderného zdroje po havárii ve Fukušimě. Postupně se dokončují stress testy i u dalších jaderných bloků. Ve všech případech je však velkým otazníkem, kdy a s jakým výsledkem proběhne jednání s komunitami v okolí elektráren o svolení k jejich spuštění.
V tomto roce se má rozhodovat o míře využívání jádra v Japonsku a směřování jeho jaderné energetiky. S tím souvisí i rozhodnutí, jaká politika se uplatní u palivového cyklu. Původně chtělo Japonsko v budoucnu využívat rychlé reaktory a recyklaci vyhořelého paliva. Nyní se budou plány přehodnocovat a na stole jsou i možnosti využití jen částečné recyklace nebo bez recyklace. O tom, že japonský jaderný průmysl není v úplném útlumu, svědčí pokračující práce na řadě zahraničních zakázek a v samotném Japonsku třeba spuštění nových centrifug a restart produkce obohaceného uranu v podniku Rokkasho. Instalují se další nová zařízení, která značně zvýší produkci závodu (na 1500 tun SWU ročně).
Závěr
Je vidět, že velkým úsilím všech obyvatel se Japonsku daří pomalu likvidovat následky obrovské živelné katastrofy i jaderné průmyslové havárie, která byla jejím důsledkem. A alespoň části postižených obyvatel se život pomalu začíná vracet do normálních kolejí. Země vycházejícího slunce nyní řeší otázku, do jaké míry bude využívat jadernou energetiku a další energetické zdroje. Je jasné, že žádný není bez rizika a nejen Japonci mohou najít uspokojivé řešení pouze racionálním posouzením a srovnáním možností vhodných pro daný region (viz zde).
Diskuze:
No ja nevim
Zdenek Sekera,2012-04-15 21:16:53
Ten datum vydani je dost odstrasujici. Navic kdyz je uz vseobecne znamo ze Fukusima je druhy najvacsi pruser po Cernobylu ze?
Ten datum nemá žádný význam.
Vladimír Wagner,2012-04-16 14:01:05
Je dán čistě tím, že otevření alespoň části zakázané zóny se již delší dobu plánovalo na přelom března a dubna. Jinak dnes (16.4.) došlo k otevření města (samosprávného celku) Minami-Soma. V tomto případě jde o území při pobřeží na sever. Kontaminace tam je menší, ale problémem je, že část pobřežních oblastí byla poničena cunami. Kontrolní stanoviště a hranice zakázané zóny se v těchto místech posunula až do blízkosti 10 km od elektrárny. Fukušima je opravdu druhou největší havárií v jaderné energetice po Černobylu, ovšem to nic neříká o tom, že následky jsou mnohem menší a lépe řešitelné. Třetí největší havárie (Three Mile Island) nevedla k žádné kontaminaci okolí.
Díky za článek
Petr Sanov,2012-04-02 09:51:12
Obdivuji vytrvalost a ochotu p. Wagnera který nejen v sérii článku zde, ale i jinde vytrvale napravuje různé dezinformace a polemizuje s různými ekology s jednostranným pohledem na celý problém (decentně řečeno).
Zaslouží si abychom mu pomohli tím, že se jeho články dostanou k co největšímu počtu čtenářů.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
