Zvětšit obrázek

Starodávný svět soustavy HIP 11952. Vzdálenosti planet nejsou v měřítku. Kredit: Timotheos Samartzidis, Max-Planck-Gesellschaft.

Výzkum planet Mléčné dráhy je sice ještě v plenkách, přesto už ale k dnešnímu dni máme přes 750 potvrzených exoplanet a také tisíce horkých kandidátů na tento čestný titul. Vzhledem k odhadovaným počtům planet v naší galaxii to není zatím nijak moc, nicméně si už můžeme poskládat nějakou představu o vzniku a vývoji planetárních systémů. Například se jakžtakž shodneme, že planety vznikají v protoplanetárním disku postupným nabalováním hmoty, tak trochu jako koule při konstrukci sněhuláka.

Zvětšit obrázek

Johny Setiawan. Kredit: J. Setiawan, MPIA

Odborníci mají také za to, že planety vznikají ochotněji u hvězd s vyšší metalicitou, tedy s vyšším obsahem chemických prvků těžších než vodík a helium. Zároveň víme, že prakticky žádné těžší chemické prvky nestvořil Velký třesk, ale že je postupně grilují obrovité hvězdy, když končí svojí velice krátkou hvězdnou kariéru neuvěřitelnou explozí supernovy. S tím, jak náš vesmír stárne, v něm těžších prvků přibývá a metalicita hvězd se s časem tím pádem zvyšuje. Z toho všeho se nám rýsuje velice zajímavá otázka – existuje v historii našeho vesmíru okamžik, před nímž byla metalicita hvězd tak nízká, že kolem nich planety prostě ještě nemohly vzniknout? A pokud takový moment existuje, tak kdy to bylo?

V posledních dnech se objevila studie, která k tomuhle problému může ledacos říct. Má ji na svědomí tým astronomů, který vedl Johny Setiawan z německého Max Planck Institute for Astronomy. Během výzkum,u zacíleného právě na planetární systémy hvězd s nízkou metalicitou, se jim povedlo ulovit bílou hvězdu spektrální třídy F ze souhvězdí Velryby (Cetus), o něco málo lehčí a o něco větší než Slunce, pojmenovanou HIP 11952 a vzdálenou od Země 376 světelných let. Kolem této hvězdy obíhají minimálně dvě planety – plynní obři typu Jupiter HIP 11952b a HIP 11952c. Setiawan a spol. je našli při pozorováních v letech 2009 až 2011, s pomocí velmi sofistikovaného spektrografu FEROS (Fiber-fed Extended Range Optical Spectrograph), který je nainstalován na 2,2 m teleskopu chilské observatoře ESO La Silla. Podle toho, co víme, tak zmíněné planety o hmotnosti 0,8 Jupitera a 2,9 Jupitera obíhají kolem hvězdy jednou za necelých 7 dní a jednou za přibližně 290 dní. Bližší z nich je samozřejmě horký jupiter.

Zvětšit obrázek

Traktor přiváží spektrograf FEROS na místo určení. Kredit: ESO.

Na první pohled nejsou nijak zvláštní, vtip je ale v tom, že jejich mateřská hvězda má extrémně nízkou metalicitu, jen zlomek metalicity našeho Slunce, a je taky velice stará. Pokud se nemýlíme, tak jí je zhruba 12,8 miliard let a stejně staré by měly být i její planety. V takovém případě to je nejstarší známý planetární systém. Vesmír je samozřejmě nevypočitatelný a může se v něm přihodit asi úplně všechno, takže nelze úplně vyloučit možnost, že by hvězda HIP 11952 pozorované planety získala nějakým podloudným způsobem až později, není to ale asi příliš pravděpodobné. Podle všeho se tahle hvězda a její souputníci zformovali, když byl náš vesmír ještě rozcuchané mládě.

Zvětšit obrázek

Observatoř La Silla nad pouští Atacama, Chile. Kredit: ESO.

Hodnocení metalicity hvězd je samozřejmě relativní a záleží na tom, o jakém vesmíru mluvíme. Podle Setiawana a spol. byla HIP 11952 v době svého vzniku naopak hvězdou s hodně vysokou metalicitou, na tehdejší poměry. Vzhledem k nenasytnosti Mléčné dráhy je prý také docela možné, že se hvězda HIP 11952 nezrodila v naší galaxii, ale v nějaké jiné trpasličí galaxii poblíž, kterou pak Mléčná dráha slupla jako malinu.

Můžeme si jen gratulovat, že tak stařičký planetární systém máme skoro za rohem, kde je pohodlně přístupný dalšímu pozorování. Měli bychom si ale pospíšit, protože HIP 11952 je velmi blízko konci života v roli hvězdy a brzy se nafoukne do podoby červeného obra a sežehne všechny planety, které budou příliš blízko. Setiawanův tým a jistě i další astronomové se teď příjemně namlsali a s chutí se pustí do hledání dalších, podobně extrémních hvězd. Když to takhle půjde dál, tak budeme postupně schopní slušně vypilovat naše teorie popisující vznik hvězd a jejich planetárních systémů. Teď je vcelku jasné, že planety vznikaly velice záhy, ve velmi mladém vesmíru.

Prameny: Max-Planck-Gesellschaft 29.3. 2012, Wikipedia (HIP 11952).