Laviny vypadají děsivě. V jednu chvíli se ještě nic neděje, sluneční paprsky laškují na odpočívajícím sněhu a pak se najednou dá všechno do pohybu. Lavina jede a všechno drtí, mele a zasypává. Pokud máte štěstí, tak můžete dýchat vzduch a když ho nemáte, už jste velmi pravděpodobně navždy mrtví.
U nás na Zemi jsou laviny docela běžné, důvěrně je známe i ze střední Evropy. Víme, že laviny padají na Marsu, kde jim vcelku rozumíme, protože obvykle souvisejí se strmými svahy kaňonů v pozoruhodném Valles Marineris, největším riftovém systému Sluneční soustavy. Nedávno jsme ale objevili laviny na hodně nepravděpodobném místě, kde je čekal jen málokdo. Podle všeho se spouštějí i na bizarním nepravidelném, hodně řídkém a výrazně dvoubarevném Saturnově měsíci Iapetu, jehož jedna polokoule odráží 3-5 procent dorazivšího slunečního záření, kdežto ta druhá kolem padesáti procent. Právě tady padají rozsáhlé ledové laviny, vlastně ohromné záplavy ledových balvanů a sutě. Podle toho, co pozorujeme, se na Iapetu pohybuje dokonce víc materiálu, než ve všech objevených lavinách Marsu najednou. To je opravdu divné, Mars je samozřejmě mnohem větší než Iapetus, jehož střední průměr činí 1436 km.
Podle Billa McKinnona z Washington University ve St. Louis, který o nich mluvil na nedávné Konferenci lunární a planetární vědy, jsou tyto laviny veskrze záhadné. Nikdo vlastně neví, jak by k nim na Iapetu mohlo dojít a přesto tam jsou. Mechanismy dlouhých toků sutě ostatně nejsou příliš známé ani u nás na Zemi. Podezíráme vodu, například výtrysky spodní vody, pohyby vlhké půdy, také led a jeho nejrůznější varianty, či polapený anebo stlačený vzduch. To všechno je hezké, ale které z pozemských vysvětlení lze alespoň teoreticky použít na Iapetu? Žádná sláva to pochopitelně není. Navzdory tomu McKinnon a jeho tým na snímcích sondy Cassini odhalili přes dva tucty sebevědomých lavin.
Mnohé z lavin Iapetu očividně sjely z příkrých stěn kráterů či širších údolí. McKinnon a spol. rozlišují laviny hrubé suti a laviny jemnějšího materiálu, často laločnatého tvaru. Při průzkumu povrchu Iapetu rovněž zjistili, že na některých místech v průběhu času velmi pravděpodobně padají laviny jedna přes druhou. Iapetus má tedy za sebou dlouhou historii masivních lavin. Jak ale vznikly? McKinnon navrhuje jako nejlepší odpověď led. Samotný Iapetus má poměrně mizivou hustotu a zdá se, že ho z velké většiny tvoří právě led. Kamenného materiálu by na Iapetu mělo být jen kolem dvaceti procent.
Kromě ledu je k rozjetí velkorysé laviny nezbytný ještě nějaký mechanismus, který by nabídl kluzký povrch. Mohlo by o být například ohřátí masy ledu, který by se stal kluzkým snížením jeho tření o povrch Iapetu. Inkriminovaný měsíc také velmi pomalu rotuje – otočí se kolem své osy za déle než 79 dní. Den a noc jsou na Iapetu tak dlouhé, že se útvary na jeho povrchu stačí za tu dobu trochu ohřát od Slunce, oblasti z tmavého materiálu víc, než ty ze světlého. V souvislosti s Iapetem je ale zároveň tak trochu komické mluvit o ohřívání. V oblastech tmavého povrchu tohoto měsíce se teplota prostředí může vyšplhat na – 143 stupňů Celsia, kdežto ve světlých oblastech může dosáhnout tak maximálně – 173 stupňů Celsia.
Ať už ale spouští mohutné laviny na Iapetu cokoliv, jsou každopádně velice unikátní a hodné naší zvědavosti. Dva podobné pohyby hmoty, ale rozhodně v menším měřítku, známe ještě z Jupiterova měsíce Callisto a podle jistých náznaků by mohly být i na dalším Saturnově měsíci - Phoebe. Svérázný Iapetus si zaslouží veškerou možnou pozornost a není vyloučeno, že se o zdejších lavinách brzy dozvíme víc. Pokud by jste se tam někdo někdy dostali, tak určitě lavinové dráhy nevynechejte. Pro návštěvu Iapetu je každopádně více než užitečná znalost hrdinského eposu Píseň o Rolandovi¸ která se tu stala stěžejním zdrojem místních jmen.
Prameny: Universe Today 21.3. 2012, Wikipedia (Iapetus).
Jak staré jsou Saturnovy vnitřní měsíce?
Autor: Julie Nováková (28.03.2016)
Vesmírný Pac Man na snímcích Saturnova měsíce Mimas
Autor: Stanislav Mihulka (04.04.2010)
Nový pohled na gejzíry na Enceladu
Autor: Miroslava Hromadová (12.02.2008)
Měsíc jako dalmatin
Autor: Pavel Koten (20.09.2007)
Diskuze: