na prsy tekla běl tvé věčnosti,
ó luno, moře ti zpěnilo ňadra jak Venuši,
muž černí poranil tvé svrchované lůno.
Synestézie (z řeckého „syn“ = spolu a „aesthesia“ = pocit, vnímání) je pojem označující skutečnost, kdy podnět z jedné smyslové nebo kognitivní oblasti vyvolá vjem v jiné smyslové oblasti; například - a to je nejčastější - písmeno nebo číslovka (grafém) evokuje nějakou barvu. Tento základní a asociaci vyvolávající vjem je označován jako induktor, synestetický vjem jako souběžný (concurrent).
Další možnosti jsou pestré a vycházejí z toho, jak lze kombinovat propojení jednotlivých smyslů: harmonické tóny nebo i běžné zvuky mohou být vnímány barevně, chuť pociťována hmatem, ale třeba také kognitivní konstrukty, například dny v týdnu, letopočty nebo názvy měst mohou vyvolat barevné, prostorové či dokonce chuťové vjemy - viz Tabulka 1 (1). Dokonce stačí jen představa induktoru, aby se dostavila standardní odpověď (2). Nejedná se přitom o psychickou poruchu, ani o intoxikaci, stav není považován za chorobný, ačkoli se jako podklad předpokládají drobné neurologické anomálie. Takováto spojení jsou relativně trvalá, bohatší bývají v dětství a v mládí a s věkem jich někdy ubývá, nebo mohou vymizet po úrazu hlavy (3,4).
Přestože priorita vědeckého objevu bývá většinou připisována Siru Francisu Galtonovi, ve skutečnosti první popis synestézie (jednak vlastní a posléze zjištěný také u sestry) přinesl již v roce 1812 ve své disertaci věnované albinismu německý badatel Georg Sachs, protože však disertace byla psána latinsky, unikla pozornosti badatelů (5). Údaje o výskytu synestézie mezi populací se mezi sebou liší řádově, od ne příliš pravděpodobného tvrzení, že ji má jeden člověk z 23 (6), až po druhý extrém uvádějící poměr 1:2400; nejblíže pravdě bude asi poměr 1:240 (1, 4). Výskyt mezi přímými příbuznými, přičemž formy synestézie u jednotlivých členů rodiny mohou být zcela odlišné, ukazuje na genetický podklad (7). Častější výskyt u žen (2-6x) se zdál svědčit pro významnější vazbu na chromozóm X, poslední sledování však tento předpoklad jednoznačně nepotvrzují (4).
Předpokládá se, že synestetici mají zvýšenou kreativitu především proto, že jsou schopni vytvářet smysluplné asociace mezi jinak běžně nesouvisejícími podněty (8). Tomu odpovídá skutečnost, že mezi umělci je vysoký výskyt synestetiků. Mezi nejznámějšími to byli Rimbaud, z jehož básně jsem si vypůjčil úvodní motto, Skrjabin, Van Gogh, Kandinský, Nabokov, Poe, Baudelaire, Lizst, Schubert, Beethoven a další. Z českých básníků se k synestezii přihlásil Miroslav Holub, já bych si přisadil na Jana Skácela; jeho básně jsou plné barev: „křikem žab se zelenala noc", „modře ze sna křičí pávi", „kradeným koněm podzim rzá", „den bílý jako ovečka", „na malinovém nebi rozpouští se den", „v kamenech šplíchá tma", „dny byly z rybízu a noci zkokrhané".
To bylo také jednou z příčin, proč výzkum synestézie po prvotním zájmu po několika desetiletích poklesl, protože synestézie byla považována pouze za produkt obrazotvornosti; pojem synestézie se také dostal do teorie umění a právě obdobné postupy označuje. Druhou příčinou byl nástup behaviorismu jako hlavního a exaktního experimentálního postupu, jímž byly zatlačeny do pozadí až eliminovány veškeré, byť velmi zajímavé, intrapsychické jevy. Třetí pak byla skutečnost, že sami synestetici - pokud se ke své schopnosti hlásili - si nebyli jisti, zda se přece jen nejedná o petrifikovanou vzpomínku nebo zvýšenou fantazii. Teprve poslední dvě dekády, především díky možnosti objektivizovat tuto zvláštnost zobrazovacími metodami, dostaly výzkum v této oblasti opět do popředí zájmu.
Diagnostika synestézie
V zásadě dělíme synestézie na pravé a nepravé. Ty první se podle Cytowice (9) vyznačují tím, že jsou trvalé, mimovolní, automatické, konzistentní, zapamatovatelné a mají svou prostorovou charakteristiku a svou afektivní složku. Charakter evokovaného vjemu je většinou stejný, jako charakter vjemu skutečného, někdy však může mít také vlastnost „pocitu vjemu“ (mám pocit, jako by písmeno A bylo modré). Naproti tomu nepravé synestézie jsou vyvolány buď patologickými procesy (epileptická a migrenózní aura, tumor mozku, cévní mozková příhoda, aj.), nebo arteficiálně látkami ovlivňujícími nervový systém (žluté haló při otravě digitalisem, modré při předávkování sildenafilu, intoxikace LSD, psilocybinem, kanabisem, aj.). Za synestézie pak nelze pokládat ani umělecká ztvárnění oslovující několik smyslů zároveň (barevná hudba), ani výstižná rčení typu: kyselý úsměv, žhavý polibek, atd.
Mnozí synestetici o své schopnosti nevědí a pokládají své vnímání za „normální“ předpokládajíce, že ostatní percipují svět stejně. Když objeví rozdíly a narazí na nepochopení, většinou se stáhnou a dále své odlišnosti tají, někdy s obavami, že se jedná o projev duševní choroby, většinou spíše nevědomky, ale úspěšně využívají výhod, které jim přinášejí (snadnější zapamatování čísel, jmen, důležitých časových údajů, kreativní využití, aj.). Pokud nejsou cíleně dotazováni, vesměs spontánně o své anomálii nehovoří a proto je možné, že i tak zkušený sběratel kuriozit, jakým bezesporu je Oliver Sachs, objevil u svých dobře vyšetřených pacientů tuto schopnost až po létech a náhodou (10).
Je-li spouštěčem (induktorem) barevné synestézie grafém, jako jednoduchá diagnostická pomůcka poslouží tabulka složená třeba jen ze dvou písmen, která mají pro synestetika každé jinou barvu. Zatímco běžně vnímající člověk jen těžko odliší rozdíl mezi dvojkou a pětkou, tím méně mezi „n“ a „m“ synestetik okamžitě vidí na pozadí jedněch písmen obrazec tvořený těmi druhými, asi následovně:
Podrobnější diagnostika se provádí např. pomocí Stroopova testu (11), který pozůstává z prezentace kartiček, na nichž je jméno určité barvy (např. „modrá“) napsáno jinou barvou, třeba červenou a tím se čtoucí osoba dostává do konfliktní situace, protože má problém, které z obou barev dát při vyslovení přednost. Další testy spočívají v barevných modifikacích pozadí, různobarevných rámečků kolem grafémů, atd. Analogickým způsobem jsou (podle podnětů k jednotlivým smyslům) diagnostikovány i další synestézie. Dnes je navíc možné klinickou diagnózu objektivizovat zobrazovacími metodami, a to jak pomocí PET, tak fMRI (12,13,14).
Neuronální základ synestézie
Neurofyziologickým podkladem synestézií jsou s největší pravděpodobností určité drobné odlišnosti v mozkových strukturách, které zpracovávají smyslové podněty. Velmi dobře jsou zmapovány vizuální synestézie (grafém - barva), na nichž lze demonstrovat průběh jejich vzniku a aplikovat tyto poznatky také do dalších oblastí (15).
Sledujeme-li cestu vnímání barvy, můžeme konstatovat, že její barevná vlnová délka je zachycena receptory (čípky) na sítnici a odtud signál putuje zrakovým nervem do týlního laloku, přesně do area 17. Ta představuje primární zrakové centrum a zachycuje základní prvky: barvu, tvar, hloubku, pohyb. Odtud signál pokračuje do spánkového laloku do oblasti poblíž gyrus fusiformis označené jako area V 4, pak do laloku temenního, kde se poblíž gyrus angularis nachází „TST křižovatka“ drah z týlního, spánkového a temenního laloku (TPO junction = temporo-parieto-occipital junction). V případě barvy, tato oblast má již sofistikovanější způsoby zpracování, než obě předešlé. Například zajišťuje to, že zelenou barvu listu vnímáme jako „zelenou“ jak v poledne, tak navečer, kdy sluneční osvit je odlišný a polední zelená nemá tutéž vlnovou délku jako ta večerní.
Pokud jde o oblast V 4, doputují sem také další (v týlním laloku již jednou zpracované) zrakové vjemy, například tvary číslovek, písmen a další. Zde je první místo, kde se signály z jedné smyslové dráhy mohou smísit se signály jinými, dalším místem je TST křižovatka (3). Předpokládané důvody ke smíšení signálů mohou být různé, navzájem se přitom nevylučují, současně ale žádný z nich není jednoznačně doložen. Všechny vycházejí z předpokladu, že prenatálně a časně po narození je propojení neuronů daleko hustější a že s vyzráváním mozku dochází k „prostříhání“ (prunning) nadbytečných spojů. Stručně a jednoduše řečeno, že se všichni rodíme jako synestetici a že během dalšího vývoje o tento dar přijdeme. V současnosti jsou pro vysvětlení synestézie, tedy toho, proč méně zralý způsob vnímání přetrvává, čtyři hlavní hypotézy:
1/ Zkřížená aktivace předpokládá přetrvávající propojení jednotlivých drah v area V4, kde působením alterace odpovědného genu nenastalo odpovídající prostříhání nadbytečných spojů mezi neurony (16). Pro tuto hypotézu svědčí recentní magnetoencefalografická studie prokazující prakticky současnou aktivaci obou zúčastněných oblastí v area V4 (14).
2/ Desinhibice zpětné vazby z některého vyššího multisenzorického centra, pravděpodobně z TST (17); tato hypotéza je dokládána zkušenostmi s arteficiálními synestéziemi, její kritici ale namítají, že ty jsou obsahově mnohem bohatší a komplexnější, zatímco pravé synestézie jsou typicky „generické“ a elementární (18). Nicméně pokud by šlo převážně nebo dokonce jen o funkční spoje ve smyslu změněné neurotransmise, jeví se tato hypotéza rovněž jako nosná.
3/ Hypotéza re-entry mechanismu je jakýmsi hybridem předchozích dvou a předpokládá současnou existenci obou uvedených možností (19).
4/ Přehuštěná vazba (hyperbinding) v důsledku hyperaktivace neuronů v parietálním laloku (20).
Jak svůj dar vnímají synestetici
Následující část je věnována výpovědím synestetiků, které jsem obdržel na základě článku otištěného v časopise Vesmír (21) a následného rozhlasového pořadu Radia Leonardo v prosinci 2009:
• Každá číslovka má jinou barvu a dokonce se domnívám, že na základě barev umím malou násobilku. Ne, že by to mělo nějakou logiku, jde jen o představy. Syté, teplé barvy odpovídají číslům sudým, lichá čísla jsou víc pastelová nebo chladnější. Vyšší čísla mají barvu smíchanou podle barev cifer a zároveň se pod ně promítají barvy jejich nízkých dělitelů.
• Nemám nijak silné prožitky, ani čísla nevidím barevně, ale když mi řeknete jméno, většinou jsem hned schopný říci, jakou má barvu; například Míla je červený, Zdeněk modrý, Eva je taky modrá, Iva rozhodně bílá a Robert černý. Arnošt a Alena jsou takoví zelení.
• Dost mám rada hudbu, podľa jednej skladby si viem spraviť videoklip v hlave, ale nie je to len taký občajný… predstavujem si v ňom jazevčíka a podľa tých tonov tam krúti chvostom, a je tam jedna pani, ktorá mu chce dať jesť, ale on si nezoberie.
• Je mi 25 let a od malička vidím barevně všechna písmena, křestní jména lidí a dny v týdnu. Barevně vidím i některá ostatní slova a číslovky. Když jsem byla malá, myslela jsem, že to tak vidí všichni. Byla jsem proto překvapená, že lidé okolo netušili, jak to myslím, když říkám, že jejich jméno je například zelené. Svoje jméno Lenka vidím zlatožlutě; když ale rozeberu jednotlivá písmenka z něj, zlatožlutě vidím jen první L, E je zelené, N růžové, K červené a A oranžové.
• Raz som zacítila na svojich rukaviciach vôňu, ktorá mi pripomínala ružové cukríky, alebo možem povedať len ružovú farbu.
• Když tak nad tím přemýšlím, tak modrou barvu je nejsložitější odhalit - vím, že tmavý odstín u některých písmen nebo číslic je tvořen modrou barvou, ale rozhodně nemůžu říct, že je to modré. Co se týče telefonních čísel nebo slov, tam je to zastřeno o něco víc tím, že se barva rozplývá do jakéhosi průměru jednotlivých obsažených barev. Rozliším tedy jas toho slova nebo čísla, ale i tak jsou některá slova třeba bílá nebo telefonní číslo do červena… Asi teď budu míchat nesmíchatelné, ale pokud lidi velice zjednodušeně rozdělíme do dvou skupin - s matematickým (logickým) a vizuálním (humanitním) myšlením, patřím určitě do druhé skupiny. Zároveň mám ale paměť na čísla. Tu bych ale bez schopnosti přiřadit jim barvy určitě neměl.
Další věcí, co by snad stála za zmínku jsou „zelené sliny“. Je to jednorázový vjem, který prožívám před zvracením (což není rozhodně nic častého). Chuť těch žaludečních šťáv má zelenou barvu, i když ve skutečnosti samozřejmě ne. A ani to není nějaký přenesený vjem.
• Po rozhovoru s vámi užasle vnímám, že synestézii používám neustále! Dělala jsem to vždycky, ale teď jsem schopná si to více uvědomovat.
• Jako dítě jsem vždycky říkala o starším trochu tvrdém chlebu, že je růžičkový. Ne, že by měl chuť jako růže, ale že CHUTNAL stejně, jako VONÍ růže. Čili jsem směšovala chuť a vůni. V dospělosti se mi to stává už jen zřídka, možná je to v souvislosti s tím, že chléb jím méně, raději čerstvý a spíše různé druhy, na rozdíl od jednoho, co byl k dispozici, když jsem byla malá.
• Já vnímám čas do minulosti jako barevné hranoly, každé desetiletí minulého století má svou barvu, např. 80. léta jsou žlutá, sedmdesátá zelená a čím dál do minulosti ztrácejí ty hranoly přesný tvar a zahrnují století a delší úseky.
Velkým zážitkem pro mě bylo vnímání zpětného toku času, bohužel už to zmizelo, jen si pamatuji, že to byl opravdu katarzní zážitek a velmi jasný. Už vím, že čas neplyne jen dopředu, ale i na druhou stranu, že to vlastně není žádná přímka. Viděla jsem něco jako spirálový trychtýř, který se na druhé straně zase rozevíral a obě ty strany se navzájem prostupovaly, nedokážu to vysvětlit…
Na dotaz po nevýhodách, jsem dostal jen málo odpovědí, přesto se ve shodě s literaturou, která uvádí problémy s prostorovou orientací a také s některými početními úkony, občas vyskytují:
• Pokud je text psán jednou barvou, všechno je v pořádku, ale ruší mě, když je každé písmenko v textu napsané jinou barvou - tedy jinou, než ji vidím já. Pak mi dělá problém soustředit se na text, případně si jej zapamatovat.
• V práci, kde přicházím do styku s čísly, například vidím číslo 44 a 17 podobně (dotazem zjištěno, že k žádnému z nich nemá žádný osobní vztah, který by to mohl zdůvodnit).
• Baví mě chemie, zápachy chemikálií mi nevadí, jen ty, co smrdí zeleně, nesnáším (v literatuře - citace 3 - je uveden případ „vidění aury“ kolem osob a nepříjemná zelená aura kolem velmi blízkého a jinak vesměs kladně vnímaného přítele).
Diskuse
Synestézie poté, co její existence byla objektivně verifikována, se dostala z oblasti nepravděpodobných kuriozit mezi témata seriózního výzkumu. Přestože exponenciálně přibývá studií věnujících se tomuto fenoménu, jeho podstata není dosud zdaleka objasněna. Nicméně další práce přinášejí významné poznatky týkající se jak samotného vnímání, tak dalších kognitivních funkcí. Určitým překvapením je existence „intrinsické představy“ barvy u daltonika, kterou prokázali španělští badatelé v sofistikované práci (22). V behaviorální rovině zůstává zatím otevřenou otázkou, jaký je vztah mezi synestézií a aktivitou zrcadlových buněk např. v procesu empatie. Jsou synestézie opravdu jen elementární, jak uvádí citace 18, nebo mohou existovat také komplexní, jak popisuje jedna z mých respondentek? Kde jsou souvislosti mezi kognitivními funkcemi a emotivitou? Kolik synestézie má v sobě každý z nás, když vnímá barvy jako studené a teplé, tóny jako vysoké a hluboké? Jak se nám zapsal do paměti náš dětský svět vnímaný (do kdy?) ještě plně synesteticky? Když stačí představa grafému k vyvolání reálného barevného souběžného vjemu (2), které mentální procesy se ještě navzájem ovlivňují? Může mít synestézie ochranný charakter, jak se domnívá Krizek (23)? Na to by mohly odpovědět animální studie, protože lze předpokládat, že také ostatní živočichové by mohli mít tuto schopnost. Když ne jiní, tak určitě larvy octomilky (Drosophila melanogaster), které po genetické manipulaci vnímají modré světlo jako zápach (24).
Poděkování: Rád bych poděkoval všem, kteří se ozvali na moji prosbu a podělili se o zkušenosti, které jim přinesl tento zvláštní dar. Zároveň chci požádat o totéž čtenáře tohoto textu. Prosím o zaslání jakýchkoli poznatků a názorů na adresu psychosom@seznam.cz . Děkuji.
Prameny:
1. Cytowic RE, Eagleman DM: Wednesday is indigo blue. MIT 2009, 309 s.
2. Spiller MJ, Jansari AS: Mental imagery and synaesthesia: Is synaesthesia from internally-generated stimuli possible? Cognition, 2008;109(1):143-151
3. Hubbard EM: Neurophysiology of synesthesia. Curr Psychiat Rep, 2007;9:193-199
4. Hochel M, Milán EG: Synaesthesia: The existing state of affairs. Cogn Neuropsychol, 2008;25(1):93-117
5. Jewanski J, Day SA, Ward J: A Colorful Albino: The First Documented Case of Synaesthesia, by Georg Tobias Ludwig Sachs in 1812. Journal of the History of the Neurosciences, 2009;18:293–303
6. Simner J, Mulvenna C, Sagiv A, et al.: Synaesthesia: the prevalence of atypical cross-modal experience. Perception, 2006;35:1024-1033
7. Barnett KJ, Finucane C, Asher JE, et al.: Familial patterns and the origin of individual differences in synaesthesia. Cognition, 2008;106(2):871-893
8. Ward J, Thompson_lake D, Ely R, Kaminski F: Synaesthesia, creativity and art: what is the link? Br J Psychol, 2008;99(1):127-141
9. Cytowic RE: Touching tastes, seeing smells—and shaking up brain science. Cerebrum, 2002;4(1):7–26
10. Sachs O: Musicophillia, Praha, dybbuk, 2009
11. Lupianez J, Callejas A: Automatic perception and synaesthesia: evidence from colour and photism naming in a Stroop-negative priming task. Cortex, 2006;42(2):204-212
12. Sperling JM, Prvulovic D, Linden DE, et al.: Neuronal correlates of colour-graphemic synaesthesia: a fMRI study. Cortex, 2006;42(2):295-303
13. Paulesu E, Harrison JE, Baron-Cohen s, et al.: The physiology of coloured hearing: a PET activation study of colour-word synthesis. Brain, 1995;118:661-676
14. Brang D et al.: Magnetoencephalography reveals early activation of V4 in grapheme-color synesthesia. Neuroimage (2010), doi: 10.1016/j.neuroimage.2010.06.008
15. Hubbard EM: Neurophysiology of synaesthesia. Curr Psychiatry Rep, 2007;9(3):193-199
16. Hubbard EM, Arman AC, Ramachandran VS, Boynton GM: Individual differences among grapheme-color synesthetes: brain-behavior correlations. Neuron, 2005;45:975-985
17. Grossenbacher PG, Lovelace CT: Mechanisms of synesthesia: cognitive and physiological constraints. Trends Cogn Sci, 2001;5(1):36-41
18. Shanon B: Ayhuasca visualization: a structural typology. J Conscious Stud, 2002;9(1):3-30
19. Smilek D, Dixon MJ, Cudahy C, Merikle PM: Synaesthetic photisms influence visual perceptions. J Cogn Neurosci, 2001;19:930-936
20. Esterman M, Verstynen T, Ivry RB, Robertson LC: Coming unbound: disrupting automatic integration of synesthetic color and graphemes by transcranial magnetic stimulation of the right parietal lobe. J Cogn Neurosci, 2006;18:1570-1576
21. Honzák R: Chuť tónu, barva čísla. Synestézie – dar, o kterém se nemluví. Vesmír, 2009;88(12):780-782
22. Milán EG, Hochel M, Gonzáles A, et al.: Experimental study of phantom colours in a colour blind synaesthete. J Consc Stud, 2007;14(4): 75-95
23. Krizek GO: Synestezie a jejich defenzivní funkce. C-S Psychiat, 2007;103(7):358-360
24. Bellmann D, Richardt A, Freyberger R, et al.: Optogenetically Induced Olfactory Stimulation in Drosophila Larvae Reveals the Neuronal Basis of Odor-Aversion behavior. Front Behav Neurosci. 2010 Jun, 2;4:27
Diskuze:
