Sex peptid
V promiskuitních společenstvích to samečci nemají lehké. Když nechtějí, aby měli kukaččí potomky, musejí se snažit. U mušek drozofil evoluce a sobeckost genů vedla až ke vzniku něčeho, co vědci nazvali sex peptid. Samečci jím obalují spermie a při kopulaci „obšťastňují“ svou partnerku. Peptid je pak přiměje změnit chování.
V přirozených podmínkách obě pohlaví dodržují charakteristický denní režim. Aktivní jsou za ranního rozbřesku a pak až za večerního šera. Přes den odpočívají a v noci spí. Zvláště dbají na nicnedělání o polední siestě, kdy sluníčko pálí nejvíc a jejich křehké tělíčko by mohlo snadno přijít k úhoně vysušením. Jakmile se ale sex peptid muškám dostane do mozku, všechno se změní. Zatímco samečci kolem poledne ve stínu podřimují, z muších samiček obdařených peptidem jsou šmejdící bytosti, které zkoumají okolí a hledají kde by, co by zbodly. Jejich shánčivost je tak silná, že nedbají ani na svou bezpečnost a vydávají se na cesty v pro ně riskantní době. Přestanou mít chuť i na sex, a právě toho využili vědci z University of California v San Francisku, kde pokusničili s jinou malou molekulou - neuropeptidem F. Také táto molekula byla v podezření, že pod palcem má chování mušek. Jak experimenty dopadly, vědci nyní popsali v časopise Science.
Bláznivé pokusy
Sami výzkumníci přiznávají, že před pár lety jejich výzkum začal jako pošetilost. Jednu skupinu mušáků dali do kontejneru s muškami, které se ještě nepářily, ale byly ve věku k tomu vhodném a byly k sexuálním hrátkám svolné. Druhou skupinu samečků zavřeli spolu se samičkami, které si již užily a techtle-mechtle je již nelákaly. Pak sledovali, co bude. Podle předpokladu samečci v komůrce s muškami, které si již užily, si ohledně sexu na své nepřicházeli, byť se snažili sebevíc. Překvapením bylo, že „kopačky“ se mušáků dotýkaly natolik, že změnily jejich chování takříkajíc „na furt“. Když vědci zhrzené nápadníky následně přendali do klícek ke svolným samičkám, o kopulaci se již tolik nepokoušeli. Před nadržené muší panny se v jejich hodnotovém žebříčku dostal alkohol.
Rozdílné chování mušáků, kteří si „vrzli“ a těch, kteří zůstali nepolíbeni, nadevší pochybnost prokázal jednoduchý pokus s brčky. Samečkům nabízel možnost volby. V každé komůrce měli k dispozici čtyři krmné kapiláry. Ve dvou byla normální krmná šťáva (extrakt z kvasinek s přídavkem cukru), ve zbylých dvou byla tatáž šťáva, jen obohacená o 15 % alkoholu. Protože trubičky byly cejchované, dalo se podle hladiny určit, kolik toho ten který den mušky z kapátek vycucaly. Ukázalo se, že co do apetitu na tom byli panicové i mazáci stejně. Lišili se ale v preferenci nabízené potravy. Ze zhrzených nápadníků se stali hospodští štamgasti sdružující se u „nálevních pultů“. Tím nejdůležitějším poznatkem ale je, že se předem dá odhadnout, jak se budou samečci chovat. Jejich pijanství totiž koreluje s hladinou neuropeptidu F, který jim v mozku koluje.
Nízká hladina neuropeptidu
Dekapitace, neboli ustříhání muších hlav s jejich následným rozborem ukázala, že muší samečci, kteří byli pohlavně ukojeni, měli v mozcích hodně neuropeptidu F. U smolařů tomu bylo naopak. Právě tento rozdíl má mít vliv na změnu chování a tíhnutí k alkoholu. Podle vědců to souvisí s centrem pro odměnu. Mušáci, jejichž mozkové centrum slasti nedosáhlo pocitu uspokojení, protože partnerky jejich dvoření nevyslyšely, hledají, jak by žadonění mozku vyhověli. Ten totiž svého majitele neustále sobecky ponouká a chce „své“. Alkohol dává mozku alternativní pocit slasti.
Že mají vědci pravdu dokazuje i další pokus s geneticky modifikovanými muškami. Upravili je tak, že se jim v mozku tvořilo větší množství neuropeptidu F. Jeho dostatek pocit blaha, po kterém mozkové centrum muší slasti tolik touží, uspokojil a i muší panicové se chovali rozumně. Nepropadali nicnedělání a nebratříčkovali se tolik s brčky s alkoholem. To je podle vědců dostatečný důkaz, že za změněným chováním projevujícím se sklonem k alkoholismu, je nízká hladina neuropeptidu.
Neuropeptidy a deprese
Drozofilí neuropeptid F má svou obdobu v lidském neuropeptidu Y. O něm se také nedávno zjistilo, že když máme depku a nebo trpíme post-traumatickým stresovým syndromem, tak ho máme v mozku málo. A asi není náhodou, že tyto stavy i nás postrkují blíž ke skleničce a na dráhu drogově závislých. Účinek těchto molekul zná i mozek hlodavců. Od nich zase víme, že kromě stavů úzkosti se podepisuje i na množství konzumované potravy a také ovlivňuje potřebu spánku. Podobnost molekul dává tušit, že by v mozcích mohly plnit jakousi obecnou funkci vedoucí ke společensky prospěšnému chování. Manipulovat s látkami účinnými v mozku většinou ale nebývá jednoduché. Především proto, že se takové molekuly tvoří nebo zanikají jen v určité specifické oblasti a jinde škodí. V tomto případě jde ale o peptid, který je distribuován po celém mozku. Zatím je těžké říci, zda muší sexuální zkušenost bude mít svou obdobu i v psychické proměně primátů. Řada indicií svědčí spíše pro to, že to, co neuropeptid dělá v mozku o sto tisíci neuronech, bude činit i v tom mužském, který jich má sto miliard. Zdá se, že věda konečně podpořila náš legitimní požadavek na ženské pokolení: Přehodnoťte svoje chování a přistupujte k nám s větším porozuměním a vstřícností. Společnost bez alkoholiků a feťáků za to přece stojí :)
VIDEO: Samečci, kteří nejsou vyslyšeni propadají stresu a hledají útěchu v droze.
Prameny: University of California, San Francisco. Další podrobnosti viz "Sexual Deprivation Increases Ethanol Intake in Drosophila", Shohat-Ophir, K. R. Kaun, R. Azanchi and U. Heberlein ., Science. http://www.sciencemag.org/content/335/6074/1351
Diskuze:
