Na stránce americké geologické služby USGS (US Geological Survey) se dočteme, že hladina světového oceánu v období největšího zalednění (zatím) poslední doby ledové, tedy před asi 20 tisíci lety, byla přibližně o 125 metrů níže, než je její dnešní úroveň. Na druhé straně, v období vrcholů předcházejících interglaciálů, kdy bylo nejteplejší klima, byla o 3 až 20 metrů výš, než ji máme dnes.
Takové výrazné výkyvy samozřejmě mění i obraz zemského povrchu - poměr rozlohy souše a moří. Nejeden ostrov v blízkosti pevniny byl před desítkami tisíc let její součástí. Proto nebylo překvapením, když se i na řeckých ostrovech v Jónském moři našly kamenné nástroje, které zde s velkou pravděpodobností zanechali neandertálci. Mapa vpravo znázorňuje ostrovy Lefkadu, Kefalloniu, Itaku a Zakynthos vytvářející oblouk, který od pevniny odděluje 100 km dlouhý a 45 km široký mořský bazén. Mezi nejbližšími ostrovy je nutné přeplout vzdálenost 9 až 15 km.
Byly ale tyto, ze šelfového moře vystupující „kusy“ souše v době ledové přístupné z pevniny suchou nohou? Najít přesnější odpověď se rozhodl čtyřlístek řeckých vědců – dva Georgové: Ferentinos a Papatheodorou a dvě Marie: Gkioni a Geraga – z Laboratoře mořské geologie a oceánografie Katedry geologie University v Patrasu. Výsledky studie, jejíž cílem byla rekonstrukce změn pobřežní linie za posledních 125 tisíc let, zveřejnil v časopisu Journal of Archeological Science.
O přítomnosti lidí, kterých kamenné nástroje odborníci řadí k technice moustérien (podle francouzské lokality La Moustier), typické zejména pro neandertálce, svědčí několik řeckých nalezišť z období středního paleolitu (300 000 – 40 000 př. n. l.). Deset z nich se nachází právě na dnešních ostrovech Lefkadu, Kefalloniu a Zakynthos. Vrstvy, které nástroje ukrývaly, jsou podle datování asi 110 tisíc let staré. Další ostrovní nálezy z doby kamenné jsou mladší, z období před 35 tisíci lety. Nejde o nejnovější objevy, známé jsou již minimálně 12 let. Podnětem pro rekonstrukci pohybů hladiny se stala Kréta, kde se nedávno našly kamenné nástroje z doby před 130 až 45 tisíci lety. I tehdy byl ale tento proslulý ostrov s velkou pravděpodobností od pevniny izolován mořem. Znamená to tedy, že se neandertálci dokázali minimálně na kratší vzdálenosti plavit?
Dalším motivem byly modely dlouhodobých změn mořské hladiny Egejského moře z roku 1996 (obrázek vlevo). Řeckým vědcům v nich něco chybělo. Nevypovídají automaticky o tom, kam sahala pobřežní linie, protože nezohledňují vliv lokálních tektonických pohybů zemské kůry. I čtyři včerejší (2. 3. 2012) slabší zemětřesení s epicentrem na řeckém území, jedno dokonce s magnitudem 4,5 na Krétě, jsou důkazem, že Řecko je oblastí velmi neklidnou. Nejen politicky a ekonomicky.
Badatelé proto k údajům o změnách hladiny přidali výsledky seizmických měření, která upřesňují tloušťku sedimentů v různých částech dna mořských bazénů uzavřených mezi ostrovy a pevninou, započítali horizontální a vertikální tektonické pohyby podél aktivních podmořských zlomů, aby z těchto podkladů analyzovali možné rychlosti sedimentace a hloubku moře v jednotlivých historických obdobích. Výsledkem všech výpočtů a úvah je rekonstrukce rozlohy ostrovů a Jónského moře za posledních 125 tisíc let, kdy hladina moře kolísala v rozmezí 0 až -120 m vzhledem k její dnešní úrovni. Při -20 metrech byl již ostrov Lefkada na severním cípu spojen s pevninou. Pokud ale hladina neklesla o 80 metrů pod současnou hodnotu, ostrovy Kefallonia, Itaka a Zakynthos si svoji „samostatnost“ uchovaly, i když byly větší než jsou dnes. Vzdálenosti mezi nimi se však zmenšily na 5 až 7 kilometrů a pevnina se k nim přiblížila na 5 až 12 kilometrů. V období maximálního zalednění, před 18 000 lety, když hladina vzhledem k současnému stavu klesla až o 120 metrů, Kefallonia, Itaka a Zakynthos se vynořily natolik, že tvořily jeden velký ostrov. Toho se již ale neandertálci nedožili.
Na grafu vlevo je výsledek zmíněné starší rekonstrukce změn hladiny za posledních 150 tisíc let. Před 110 000 lety, v období, s nímž jsou spojovány i ostrovní nálezy kamenných nástrojů přisuzované neandertálcům, hladina dočasně poklesla na úroveň asi -40 m vzhledem k dnešnímu stavu. Jestli se řečtí vědci v něčem nepřepočítali, ostrovy Kefallonia, Itaka a Zakynthos byly oddělené vodou a jejich studie je tak důkazem, že naši zavalitější bratranci z rodu Homo, k jejichž vyhynutí náš druh pravděpodobně přispěl, se dokázali přeplavit (nebo přeplavat?) na vzdálenost minimálně několika kilometrů. Označit je ale za mořeplavce by bylo poněkud nadnesené.
Diskuze:
