Proč se vysokoškolákům a akademickým pracovníkům nelíbí předkládaná reforma vysokých škol? V ohrožení jsou akademické svobody a autonomie veřejných vysokých škol, hrozí nastolení školného, někdy se nehezky hovoří také o tzv. funkčních místech docentů a profesorů. Tohle všechno vzešlo z připravených věcných záměrů Zákona o vysokých školách a Zákona o finanční pomoci studentů. Jsou ale argumenty vysokých škol dostatečně silné?
Všeobjímající termín‚akademická svoboda‘ zahrnuje volnost bádání, ale nikoliv jeho zbytečnost nebo nějakou vědu pro vědu. Volnomyšlenkářství na akademické půdě stojí pevně na potřebách univerzity, studovaného oboru, vědecké společnosti. Není to tedy pouze neviditelná ruka trhu, která udává směr a tempo výzkumu. Vždyť vývoj některých léků trvá desetiletí a dílčí výstupy nelze okamžitě zpeněžit!! Jenže věda na vysokých školách nekončí myšlenkou, ale pokračuje managementem, materiálním zabezpečením, penězi… O tenhle cvrkot se v současné chvíli stará sama akademická obec univerzity prostřednictvím svých zástupců, akademických senátorů, včetně studentů. Tedy pluralitní demokracie: nejhorší zřízení - kromě všech ostatních.
Předložené záměry počítají se zastoupením pouhé třetiny akademických pracovníků a studentů v tzv. radě vysoké školy. A co zbylé dvě třetiny? Lidé dosazení ministrem, lidé dosazení rektorem. Mimochodem, rektor bude ke jmenování navržen radou vysoké školy, tedy pardon, lidmi dosazenými rekotrem samotným, ministrem a taky trochu zástupci akademické obce… Mimochodem, uvědomil si někdo, jaké hmotné prostředky dřímají v univerzitách? Pokud ne, zůstaňte raději v nevědomosti. Co z něho zbyde po nájezdu členů rady VŠ (politiků, podnikatelů, lobbistů) je lépe nedomýšlet. Lide, chceš-li kontrolu, máš ji ve správních radách univerzit. Právě správní rada dnes dohlíží na samosprávu založenou na akademických senátech a jimi volených vedení univerzit. Myslíte si tedy, že politizace vysokého školství je nezbytná?
Školné by snad mohlo pozvednout upadající úroveň vysokoškolského vzdělání, ale posuďte sami: student si vydělá, naspoří nebo si zapůjčí peníze na studium. Ruku na srdce, student si spíš půjčí, zejména v počátcích platnosti zákona. Stát bude platit úroky za studenta do té doby, než absolvent bude schopen splácet sám úroky i jistinu. Zní to velkoryse, ovšem jen na první pohled. Na druhý pohled zjistíme, že stát seškrtá rozpočet vysokým školám, aby mohl peníze přesypat do soukromého bankovního sektoru. Spočítejme, kolik je vysokoškoláků, jak dlouho studují, jak dlouho bude trvat, než budou schopni sami splácet, zkrátka kolik peněz tohle dobrodružství bude státní pokladnu stát. Obávám se, že kapsa daňového poplatníka nebude vysokoškolákem zatížena méně než dnes.
Funkční místa docentů a profesorů je v porovnání s předešlým už jen takovou hořkou třešinkou na nepříliš povedeném dortu. V současné době je zapotřebí motivovat mladé vědecké pracovníky, ne je uvrhnout do nejistoty funkčního místa plně závislého na existenci pracovní smlouvy. Také to je ukázkou nedopracovanosti předložených záměrů.
Studenti ani akademičtí pracovníci nedomítají reformu a priori. Naopak, řada z nich si uvědomuje její potřebu. Máme-li ale po 20 letech přijít o těžce nabytou svobodou, byť ‚jen‘ na akademické půdě, nesmíme se divit tak silné vlně odporu.
Honza Nevoral, Tereza Kolbabová
Poznámka redakce: Pokud nám pošlete na adresu ja (závin) osel.cz další programy, připojíme je pod tento článek.
České Budějovice za svobodné vysoké školy - program viz připojený plakát.
Diskuze:
