Proč se vysokoškolákům a akademickým pracovníkům nelíbí předkládaná reforma vysokých škol? V ohrožení jsou akademické svobody a autonomie veřejných vysokých škol, hrozí nastolení školného, někdy se nehezky hovoří také o tzv. funkčních místech docentů a profesorů. Tohle všechno vzešlo z připravených věcných záměrů Zákona o vysokých školách a Zákona o finanční pomoci studentů. Jsou ale argumenty vysokých škol dostatečně silné?
Všeobjímající termín‚akademická svoboda‘ zahrnuje volnost bádání, ale nikoliv jeho zbytečnost nebo nějakou vědu pro vědu. Volnomyšlenkářství na akademické půdě stojí pevně na potřebách univerzity, studovaného oboru, vědecké společnosti. Není to tedy pouze neviditelná ruka trhu, která udává směr a tempo výzkumu. Vždyť vývoj některých léků trvá desetiletí a dílčí výstupy nelze okamžitě zpeněžit!! Jenže věda na vysokých školách nekončí myšlenkou, ale pokračuje managementem, materiálním zabezpečením, penězi… O tenhle cvrkot se v současné chvíli stará sama akademická obec univerzity prostřednictvím svých zástupců, akademických senátorů, včetně studentů. Tedy pluralitní demokracie: nejhorší zřízení - kromě všech ostatních.
Předložené záměry počítají se zastoupením pouhé třetiny akademických pracovníků a studentů v tzv. radě vysoké školy. A co zbylé dvě třetiny? Lidé dosazení ministrem, lidé dosazení rektorem. Mimochodem, rektor bude ke jmenování navržen radou vysoké školy, tedy pardon, lidmi dosazenými rekotrem samotným, ministrem a taky trochu zástupci akademické obce… Mimochodem, uvědomil si někdo, jaké hmotné prostředky dřímají v univerzitách? Pokud ne, zůstaňte raději v nevědomosti. Co z něho zbyde po nájezdu členů rady VŠ (politiků, podnikatelů, lobbistů) je lépe nedomýšlet. Lide, chceš-li kontrolu, máš ji ve správních radách univerzit. Právě správní rada dnes dohlíží na samosprávu založenou na akademických senátech a jimi volených vedení univerzit. Myslíte si tedy, že politizace vysokého školství je nezbytná?
Školné by snad mohlo pozvednout upadající úroveň vysokoškolského vzdělání, ale posuďte sami: student si vydělá, naspoří nebo si zapůjčí peníze na studium. Ruku na srdce, student si spíš půjčí, zejména v počátcích platnosti zákona. Stát bude platit úroky za studenta do té doby, než absolvent bude schopen splácet sám úroky i jistinu. Zní to velkoryse, ovšem jen na první pohled. Na druhý pohled zjistíme, že stát seškrtá rozpočet vysokým školám, aby mohl peníze přesypat do soukromého bankovního sektoru. Spočítejme, kolik je vysokoškoláků, jak dlouho studují, jak dlouho bude trvat, než budou schopni sami splácet, zkrátka kolik peněz tohle dobrodružství bude státní pokladnu stát. Obávám se, že kapsa daňového poplatníka nebude vysokoškolákem zatížena méně než dnes.
Funkční místa docentů a profesorů je v porovnání s předešlým už jen takovou hořkou třešinkou na nepříliš povedeném dortu. V současné době je zapotřebí motivovat mladé vědecké pracovníky, ne je uvrhnout do nejistoty funkčního místa plně závislého na existenci pracovní smlouvy. Také to je ukázkou nedopracovanosti předložených záměrů.
Studenti ani akademičtí pracovníci nedomítají reformu a priori. Naopak, řada z nich si uvědomuje její potřebu. Máme-li ale po 20 letech přijít o těžce nabytou svobodou, byť ‚jen‘ na akademické půdě, nesmíme se divit tak silné vlně odporu.
Honza Nevoral, Tereza Kolbabová
Poznámka redakce: Pokud nám pošlete na adresu ja (závin) osel.cz další programy, připojíme je pod tento článek.
České Budějovice za svobodné vysoké školy - program viz připojený plakát.
Diskuze:
Profesoři a docenti
Jaroslav Petr,2012-02-28 04:16:34
Dovolím si upozornit na jednu okolnost jmenování docentem nebo profesorem, která asi není obecně známá. Příslušný vysokoškolský pedagog je vždy jmenován docentem nebo profesorem "něčeho". Například může být na České zemědělské univezitě v Praze profesorem "anatomie a fyziologie hospodářských zvířat" nebo na Akademii múzických umění profesorem "hry na kontrabas". Takže ono je už dnes celkem jasné, co je jaký docent a profesor zač. Má to napsané v diplomu. Jen se to v praxi moc nevyužívá. Pokud mají funkční místa jen zabránit tomu, abych nemohl podmiknout profesorské jmenovací řízení v Brně, když si na něj v Plzni netroufám, tak je to trochu málo. Cílem systémové změny by měla být zvýšená záruka kvality docentů a profesorů jako vědců a jako učitelů. Nejsem si úplně jist, že situace, kdy je na katedře obsazeno při konkurzu jedno místo jako profesorské a tři jako docentská, ke zvýšení kvalit univerzitních pedagogických sborů významně přispěje. Spíše se dost bojím opaku. Ale rád se nechám příjemně překvapit.
Tomáš Brauner,2012-02-28 09:36:47
Dovolím si s Vámi polemizovat. Jednak mě trochu zaráží ty obavy o ztrátu autonomie a současně volání (nejste sám) po “centrální” garanci kvality, ale to nechme stranou. Dobrá škola nevzniká díky nařízením či regulacím shora, ale jen díky lidem, co na ní pracují. A to změnit trvá minimálně několik (vědeckých) generací. Smyslem zákona by mělo být tyto změny umožnit, ideálně dokonce stimulovat. Funkční místa v jistém smyslu zajistí Vámi požadovanou “garantovanou kvalitu”: každý docent či profesor bude mít takovou úroveň, jaká odpovídá jeho škole, protože absolvoval habilitační či jmenovací řízení právě na ní. Tak je to ve světě obvyklé a chtít víc podle mě nemá smysl. Špatná škola bude vždycky špatná, protože na ní učí špatní učitelé. Samozřejmě tomuhle modelu musí odpovídat i financování školy. Není možné, aby získávala dotace podle počtu docentů a profesorů (to by vedlo k naprosté inflaci), ale např. podle výkonu: vědeckého výstupu či úspěšnosti absolventů podle typu školy. To znamená, že zavedení funkčních míst je podle mne úzce spojeno s diferenciací škol, která je v návrhu zákona také obsažena, ale byla bohužel v diskusi zatlačena do pozadí školným a rozdělením kompetencí mezi senáty a rady.
Názor studenta SŠ
Farrence Kotraphali,2012-02-27 21:30:41
Jako student, který dokončuje gymnázium si musím postesknout. Taková nadějná reforma a tolik věcí se na ní zhatilo.
Upřímně mě nejvíce mrzí školné - z počátku velmi rozumný nápad, ale v podobě stát-plátce je ekonomicky nepřijatelný. Těšil jsem se na to, že studenti, kteří na danou školu nemají na ní prostě nepůjdou jen proto, "abych měl VŠ". Vidím to v řadách mých spolužáků, kteří jdou z 60% na VŠ typu filologie, ekonomie, marketing, psychologie atp., kam je velmi obtížné se dostat - nevadí, mám "záchranu" na zemědělku, strojárnu a podobné, kde berou každého/na průměr. Prostě si budu několik let "zadarmo" studovat a podávat si každý rok přihlášky někam jinam, jen abych nemusel platit sociální. Pokud nemají na VŠ, ať z důvodu obtížnosti nebo prostě toho, že jsou líní, volba gymnázia asi nebyla nejlepší volba a mají jít třeba na řemeslo. Samozřejmě pokud by se půjčené peníze na školné museli vracet z důvodu nedokončení studia (i z úroky).
V tom jsem viděl největší přínos. Škoda toho.
Školné
Honza Kohout0,2012-02-28 11:37:30
Ano, souhlasím. Množství těch, kteří studují "pro výhody studia" je bohužel vysoké. Školné by mělo být motivující faktor k dobrému (a cílenému) studiu s určitou perspektivou, nikoliv způsobem financování VŠ.
Na druhou stranu je otázka, jak to přesně udělat. Odložené školné podle výdělku? To naopak motivuje k neperspektivním oborům, které se vysokou mzdou nevyznačují ;-)
@ Honza
Rada VŠ a akademický senát
Jan Nevoral,2012-02-27 20:11:24
Pane Braunere,
ač respektuji Vaše cenné pohledy, nemohu souhlasit. V nynější době panuje na univerzitách situace, kdy zástupci akademické obce univerzity/fakulty schvalují rozpočet předložený vedením univerzity/fakulty (rektorem/děkanem). Takový zdravý princip zastupitelské demokracie. Ale také "stát ve státě", namítnete. Ale podobně fungují např. obce, i zde je velká dávka autonomie. Nemyslím si, že by rozpoče měli schválovat zástupci politických stran nebo komerční sféry; snad mě chápete, když píšu o jakémsi rozpuštění majetku právě v komerční sféře. Při představě, že by např. v Radě České zemědělské univerzity seděl Ing. Babiš, mě upřímně děsí!..
Asi opět namítnete, a zcela právem, že je to způsob, jak má veřejnost pod kontrolou univerzity, které platí ze svých daní. Ale i tady lze argumentovat současnou existencí správních rad (aby těch 'rad' nebylo málo). V těchto správních radách (pro každou univerzitu) sedí lidé z politiky, oborů vědy a vzdělávání univerzity atd.). Jenže tato správní rada dohlíží na rozpočet a neschvaluje jej. A to vidím jako zdravý dohled veřejnosti nad hospodařením univerzit.
A teď si nejsem jistý, zda jsem se příliš neodchýlil od merita věci; odpusťte...
Tomáš Brauner,2012-02-27 20:44:56
Pane Nevorale,
právě jsem dopsal příspěvek na podobné téma jako odpověď na komentář pana Vrány, snad mi tedy odpustíte, když se nabudu opakovat a odkážu Vás níže. Snad bych jen dodal, že v podstatě nejsme v rozporu, jen se poněkud lišíme ve výchozí pozici. Vy stavíte na předpokladu, že rektor (který rozpočet má navrhovat) i rada (která ho má schvalovat) budou zmanipulovaní či přímo dosazení politiky, zatímco já očekávám bona fide přístup všech zúčastněných.
V principu mám ale k této části reformy ambivalentní postoj a, jak už jsem tuším jednou napsal, dovedu si představit univerzity fungující podle stávajícího i navrhovaného modelu. Co se týká ostatních částí reformy, jsem jednoznačně proti zavedení školného v navrhované úpravě. Jednak proto, že nesouhlasím, aby školné de facto nahradilo část dotací ze státního rozpočtu, a jednak proto, že školné v navrhované výši by podle mého neplnilo funkci motivačního prvku, což je často používaný argument. Konečně co se týká funkčních míst docentů a profesorů, tam jsem naopak jednoznačně pro, jak se teď pokusím na příslušném místě diskuse vysvětlit. (Omluvte prosím nízkou rychlost psaní, na klávesnici bez českých znaků to není ideální.)
trochu jiný pohled
Tomáš Hluska,2012-02-27 10:57:17
http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/vysokoskolska-reforma-jakepak-omezovani-svobod-nezavislosti?page=0,0
Tenhle článek rozebírá předkládanou reformu trochu víc do podrobna.
Jiný názor
Petr Vrána,2012-02-27 10:50:53
Já zase nevidím žádný důvod, proč by o manažerských záležitostech neměli rozhodovat akademičtí pracovníci. Rozpočet je nejsnažší cesta, jak odrovnat výzkum. Je otázka, jak moc má jít o zisk. Snad se shodneme na tom, že by to nemělo být jediné kritérium. Nebojím se tvrdit, že nemá být ani hlavním měřítkem.
Tomáš Brauner,2012-02-27 20:27:33
Předpokládám, že jde o komentář k mému příspěvku níže v diskusi z dnešního rána, a pokusím se tedy reagovat.
Základem jakéhokoli rozumného postupu je, aby si zúčastněné strany navzájem důvěřovaly. Jestliže je jakýkoli pokus o změnu akademickou obcí okamžitě interpretován (ne vždy tak úplně neoprávněně) jako pokus o vytunelování, rozkradení či odrovnání, nelze dosáhnout ničeho.
A teď k věci. To, že by se manažerskému řízení měli věnovat lidé k tomu kvalifikovaní, a nikoli pedagogičtí pracovníci, neznamená, že by hlavním měřítkem měl být zisk, to jsem nikde netvrdil. Pokud se jedná o výuku a základní výzkum, tam může o jakémkoli zisku těžko být řeč. Další věc, ve které jsme si možná úplně nerozuměli je tato: když jsem napsal, že akademičtí pracovníci by neměli rozhodovat o manažerských záležitostech, neměl jsem samozřejmě na mysli, že by měli být zbaveni jakéhokoli vlivu na chod univerzit. Oni samozřejmě velmi dobře vědí, co ke své práci - která je nakonec účelem univerzit - potřebují, a na to se musí brát ohled. Nemělo by na nich ale spočívat konečné rozhodnutí. Jedním, velmi jednoduchým, důvodem je to, čemu se říká střet zájmů. Těžko můžete po sboru lidí, o nichž se de facto rozhoduje, chtít, aby nehájili každý především své zájmy. (Pokud chcete jednoduchý, i když ne úplně přesný, příměr, zkuste si představit, že by se o platech zaměstnanců ve firmě rozhodovalo “demokraticky” hlasováním.) Něco takového už máme v grantových agenturách, kde v oborových komisích sedí víceméně titíž lidé (ve smyslu skupiny), o jejichž žádostech se rozhoduje. Můžete namítnout, že to je právě smysl autonomie univerzit: dejme vědcům a pedagogům peníze a nechme je se samy rozhodnout, jak s nimi budou hospodařit. Je potřeba ale dohlédnout, že se s takto svěřenými veřejnými prostředky hospodaří rozumně. Rada VŠ (v současnosti správní rada) zastává tuto kontrolní funkci. Podle nového návrhu zákona má nově schvalovat také dlouhodobý záměr univerzity a její rozpočet. Obojí, především pak v případě dlouhodobého záměru, je podle mého názoru posun rozumným směrem, nemusíte se mnou ovšem souhlasit.
Re: Funkční místa
Jan Nevoral,2012-02-27 07:53:01
Dobrý den pane Braunere,
děkujeme Vám za podnětný názor a budeme vděční za další postřehy.
Jak jste si asi všiml, těžiště článku není úplně v tomto bodě, ale přesto k němu máme jakousi skepsi; jak bude potom zákon nakládat s docenty a profesory, kteří budou měnit pracovní místo ne univerzit, ale třeba výzkumných ústavů? V tom zákon nepodává jasnou odpověď.
Jsem realista a co se týče funkčních míst, jsem toho názoru, že se jinou cestou (novou legislativou)dostaneme do stejné situace: pokud bude docent/profesor chtít změnit své působiště, titul mu bude s vysokou pravděpodobností uznán (to bude v kompetencích univerzit). Pokud bude chtít pracovat v jiném oboru, stávající titul by mu stejně příliš nepomohl.
Tak to vidím já...
Tomáš Brauner,2012-02-27 21:40:57
Pane Nevorale,
díky za Vaši odpověď. K dalším částem reformy/Vašeho článku už jsem něco napsal jinde, tak se teď soustředím, na ta funkční místa, kterými jsem začal. Především nerozumím úplně Vašemu příkladu: máte na mysli docenty či profesory, kteří budou měnit místo z univerzity na výzkumný ústav? Je myslím jasné, že docent a profesor jsou hodnosti spojené s vysokými školami a univerzitami. (Nechi říct přímo pedagogické, protože jestli převažuje výuka či výzkum, záleží na konkrétní škole.) Na výzkumných ústavech (zpravidla Akademie věd) tedy nemají místo ani smysl. Výjimkou jsou ti pracovníci akademie, kteří zároveň přednášejí na vysoké škole, třeba na částečný úvazek. Tam se samozřejmě dá uplatnit stejný princip a vázat titul na konkrétní pracovní smlouvu.
A teď k tomu, proč jsem v tomto případě jednoznačně pro změnu. Nejabsurdnější na stávající situaci je podle mě možnost získat titul na jiné škole, než člověk pracuje. Řekněme, že odborný asistent X pracuje na vysoké škole A, podmínky habilitačního řízení tam mu ale z jakýchkol důvodů nevyhovují. Habilituje se tedy na vysoké škole B, přičemž titul docenta mu automaticky zůstane v platnosti kdekoli. Spojení být docentem na škole A či B neexistuje. Vám tohle opravdu nepřipadá postavené na hlavu? Nemá přece smysl si namlouvat, že všechny vysoké školy mají stejnou úroveň. Představte si třeba, že by se takový asistent z Harvardu habilitoval na Santa Fé College. Měl by být Harvard povinen mu habilitaci uznat? Zřejmě tedy s Vámi nesouhlasím, když píšete, že i s novou legislativou bude člověku při změně působiště jeho titul s největší pravděpodobností uznán. Ve světě obvyklá praxe není ta, že si X (habilitovaný na naší univerzitě B) zvolí jako nové působiště školu C a ta mu musí titul uznat. Naopak, teprve když C vypíše výběrové řízení na místo nového docenta, může se do něj X přihlásit, a když ho vyhraje, stane se samozřejmě docentem na C, a to bez ohledu na to, jestli už byl předtím docentem někde jinde (to je ale samozřejmě plus při psaní životopisu do žádosti o nové místo).
Narazil jsem v tomto ohledu na poučný text, vypracovaný zástupci studentské komory RVŠ:
http://spolek.matfyzak.cz/wp-content/uploads/pruvodce_reformou_UK.pdf
Je poučný tím, jak zoufalá je argumentace v něm obsažená. Vybral bych pár nejkřiklavějších bodů. Je ode mě trochu nefér, že reaguji na text, co psal někdo jiný než Vy, ale rád bych jej použil jako ilustraci některých se opakujících argumentů.
1. “Současný systém funguje motivačně.” - to je velmi sporné. Ve skutečnosti konkrétní podmínky habilitačního a jmenovacího řízení (soudě podle mé alma mater UK a podmínek pro můj obor) spíš svádějí k tomu, aby si člověk habilitaci odseděl, případně odučil. Jestliže byla řeč o mladých perspektivních vědcích, tak pro ně jsou stávající podmínky vyloženě demotivující: přílišný důraz na výuku a prakticky triviálně splnitelná kritéria pro vlastní vědeckou práci.
2. “jakýkoli kariérní růst může být vázán na penzionování některého z již ustanovených docentů či profesorů” - jestli to má být argumentem proti, pak jde opravdu o objevení Ameriky. Je snad samozřejmé, že celkový počet docentů a profesorů na dané škole zůstává zhruba konstantní v čase. Je to tolik, kolik si škola může dovolit zaplatit, a zároveň tolik, kolik potřebuje za zajištění výuky požadované akreditací. Pokud škola získá nové prostředky, může samozřejmě otevřít nové místo, ale jinak se hledá nový profesor, až když někdo odejde do důchodu. Zkrátka profesorem nemůže být každý, pokud má být tato funkce spojená alespoň s nějakou prestiží a platovým ohodnocením.
3. “Současné akreditace pro konání habilitačních, resp. jmenovacích řízení umožňují celostátně garantovat minimální standardy kvality” - to si může myslet snad jen úplný idealista nebo někdo, komu se to právě hodí jako argument. Znám příklady profesorů (nechci jmenovat), u nichž byste marně hledal jakékoli vědecké publikace v mezinárodních impaktovaných časopisech. (Mým oborem je fyzika, kde je toto prakticky jediným obecně uznávaným kritériem vědeckého výkonu.) Pokud tedy existuje jakýsi společný standard, pak je opravdu minimální.
4. “Vedlo by to zřejmě ke ztrátě veřejné kontroly a objektivních měřítek.” - opět totéž pořád dokola. Žádná objektivní měřítka neexistují. Být profesorem na Harvardu není totéž jako být profesorem na Santa Fé College, tvrdit něco jiného by znamenalo popírat realitu.
Jediný bod, co bych návrhu zákona v tomto směru vytknul, je v tomto směru možnost (podle uvážení dané školy), aby stávající docenti a profesoři automaticky získali funkční místa. To by mohlo “trh” s místy opravdu na léta zabetonovat, ale samo o sobě to není argumentem proti změně, někdy se začít musí.
Jan Čuberka,2012-02-26 14:38:55
Ano, takže když se několika členům Rady (do které budou například nově moci být dosazeni zástupci velkých firem nebo politici) nebude líbít například politické smýšlení nějakého docenta nebo profesora, tak ve spolupráci s rektorem (nově "manažerem" VŠ) tohoto člověka funkce zbaví a bude po "problémistovi".
Rozkradení, to je to správné slovo
Jan Nevoral,2012-02-27 07:42:25
Dobrý den pane Čuberko,
i tak lze vnímat nebezpečí potenciálně zřizovanných Rad vysokých škol a jejich obsazení. Přesto si myslím, že největší nebezpečí nehrozí ve vyhazovu za politický názor, ale ve špatném směrování výzkumu na VŠ a rozkradení hmotného majetku, chcete-li 'rozpuštění' v komerční sféře. Zřízení Rady spolu s omezeným počtem studentů v akademickém senátu a omezených právech senátů je právě pro studenty velmi omezující.
Tomáš Brauner,2012-02-27 10:06:02
Dobrý den, pane Nevorale,
víte, podle mě je otázka konkrétních kompetencí rad VŠ nebo procentuálního zastoupení studentů v akademických senátech čistě technická. A ten hysterický pokřik, co se kolem zvedl, je děláním bouře ve sklenici vody, ledaže byste dokázal(i) na konkrétních příkladech ze světa doložit, že navrhovaná úprava skutečně vede k důsledkům, před kterými tak varujete. Podle mě obě úpravy - současná i navrhovaná - mohou v principu fungovat, ale vyžadují především dobrou vůli a sledování zájmů univerzity, nikoli osobních. Takhle mám z celé záležitosti spíš ten dojem, že jde v podstatě o boj o moc - nemám žádné iluze o tom, že by se mezi akademiky nenašlo dost lidí na důležitých postech, pro které je zachování stávajícího stavu věcí osobní prestiže. Jeden příklad za všechny: nevidím osobně žádný důvod, proč by o manažerských záležitostech měli rozhodovat akademičtí pracovníci. Jejich úkolem je především výuka a výzkum (pořadí záleží na konkrétní univerzitě). V tomto ohledu (rozpočet atd.) považuji rozdělení kompetencí mezi radu a akademický senát v principu za správné. Ja už jsem ale napsal dřív, každý systém se dá zneužít, takže v jistém smyslu chápu Vaše obavy. V seriózní debatě by člověk ale měl raději podložit své argumenty konkrétními fakty, nikoli emocionálními argumenty o rozkrádání.
Na Vaši reakci ohledně funkčních míst odpovím podrobněji večer.
Funkční místa
Tomáš Brauner,2012-02-26 01:24:23
Nezlobte se na mě, ale zakončit takhle alarmisticky napsaný článek větou “studenti ani akademičtí pracovníci neodmítají reformu a priori” je docela úsměvné. Nebudu se pouštět do podrobné debaty o školném a radách VŠ, protože každý systém se dá zneužít a při vědomí politické kultury v ČR do značné míry sdílím obavy autorů.
Chtěl bych se ale pozastavit nad oněmi funkčními místy docentů a profesorů. To je totiž v tom návrhu zákona jedním z mála bodů, který představuje jednoznačný krok vpřed. Současná situace udělování docentur a profesur v ČR je naprosto absurdní. V civilizovaném světě jsou funkční místa běžná, především u profesur. (“Volné” docentury, pokud vím, ještě existují některých zemích, ale např. v Německu, kde žiji, už jde jen o jakýsi pozůstatek z minula.)
Co se týká podpory a motivace mladých vědců, té by nejvíc prospělo, kdyby člověk v relativně nízkém a tudíž vědecky plodném věku mohl získat určité zázemí na základě svých schopností, a nikoli formálního splnění nesmyslných kritérií habilitačního řízení.
Abych předešel spekulacím, dodám ještě, že nejsem docent ani profesor, který by se bál konkurence mladých a nadějných vědců a chtěl je tudíž “uvrhnout do nejistoty funkčního místa”. Žiji a pracuji již téměř šest let jako postdok na univerzitách v Německu, takže mám možnost sledovat zblízka, jak to funguje tam. Habilitační řízení v ČR mě (nejspíš) čeká v budoucnu a vázání akademických hodností na konkrétní místo považuji za jediný smysluplný systém.
Napsal jsem to trochu zkratkovitě, ale své výhrady rád vysvětlím v diskusi.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
