Zvětšit obrázek

Alkoholické nápoje neřadíme mezi položky „zdravá výživa“, ale v některých případech by mohly sehrát roli při parazitárním onemocnění, jak naznačují výsledky zveřejněné 16. února v časopisu Current Biology Cell Press.

Drosophila melanogaster, octomilka je nejen častým hostem u našeho domácího stolu, je i důležitým modelovým organismem v kuchyních biologů. Laboratoř Todda Schlenkeho na Emory University na muškách studuje, jak se patogeny snaží přelstít obranné reakce imunitního systému napadeného jedince a když se jim to povede, jakým „re“ muší obrana odpoví. Jedním z důvodů, proč si tohoto drobného tvora výzkumníci k pokusům oblíbili je fakt, že mu ke spokojenosti stačí trošku nahnilého ovoce. Krmí se plísněmi a bakteriemi, které se v něm množí. V takovém prostředí se ale daří i kvasinkám a ty se zbavují svého metabolického odpadu v podobě alkoholu. Prostředí, v němž larvy mušek žijí proto obsahuje 5 – 15 % alkoholu. O jejich životním stylu se soudilo, že jim to vyhovuje a že si dokonce libují být „permanentně v lihu“. Představa, že bychom se chovali stejně a v každém jídle měli pět procent alkoholu, by mohla pro někoho být lákavá, ale náš detoxikační aparát by takový nápor nezvládl.  Octomilky jsou na rozdíl od nás lépe vybaveny enzymem alkoholdehydrogenázou a dlouhodobý pobyt v lihovarnickém substrátu jim větší problémy nedělá, ale asi je z toho také "bolí hlava". Důvod návštěv míst s vyšším obsahem alkoholu je v něčem jiném.

Zvětšit obrázek

Todd Schlenke (zcela vpravo) se svou „muší partou“, které se prý jako první na světě podařilo vědecky prokázat, že konzumace alkoholu chrání před infekčními nemocemi.

Hlavními zabijáky octomilek jsou malé parazitní dravé vosičky. Kladou svá vajíčka do larev spolu s jedem, který potlačuje jejich imunitní systém, a ty se pak stávají jejich živými konzervami. Některým larvám ovocných mušek se ale daří překonat účinky látky, kterou vosičky utlumují jejich imunitní reakce a vývoji potomků parazita zabrání. „Je to stále probíhající evoluční bitva mezi imunitním systémem mouchy a jedem vosičky," říká šéf laboratoře Schlenke a dodává, „každé vylepšení mechanismu útočníka i obránce se dál šíří přirozeným výběrem.“

Schlenkemu vrtalo hlavou, proč některé z larev se infekci ubrání a jiné ne, a tak zadal svému studentovi úkol prověřit, zda by v tom nemohly hrát úlohu toxické účinky alkoholu. Neil Milan provedl jednoduchý pokus s Petriho miskou. Na té se běžně v laboratoři muší larvy chovají a jako potrava jim jsou předkládány pamlsky v podobě mikroorganismů. Milan na tom téměř nic nezměnil, jen kruhovou plochu mušího „talíře“ rozdělil. V jedné polovině se podával hodokvas se 6 % alkoholu, druhá půlka zůstala abstinenční. Poté do misky nasadil larvy, které si své místo pobytu mohly volit dle libosti. Mezi larvami byly jak ty infikované vajíčkem vosiček, tak zcela zdravé. 

Zvětšit obrázek

Larvy ovocných mušek se proti parazitárním vosičkám brání tím, že si „naordinují“ konzumaci alkoholu. (Kredit: Milan et al, Current Biology)

Když po 24 hodinách vědci larvy začaly počítat, ukázalo se, že většina nakažených (80 %) se nastěhovala do míst s alkoholem. Neinfikovaných tam bylo jen 30 %. Z toho vědci poznali, že za normální situace muší larvy dávají přednost abstinenční zóně a do „hospody“ si odskočí jen když je sužuje infekce. Nejsou tedy žádnými „alkoholiky“, jejich konzumace lihoviny je pouze účelovou záležitostí.
A jak je jejich samoléčba úspěšná? Z infikovaných larev, které si dávaly „žejdlík“, jich přežilo 60 %, zatímco z těch, které se držely abstinence ani jedna.

Neil Milan, student na Emory university, první autor publikace.

Osud parazitů vyvíjejících se uvnitř larev „naložených v lihu“ je nezáviděníhodný. V mikroskopu lze pozorovat, jak se jejich orgány začnou „rozpouštět“ a jak jim vyhřeznou řitním otvorem. Když vědci opakovali pokus s prostřeným stolem o dvou chodech po útoku na larvy jinou parazitární vosičkou, dostali prakticky stejné výsledky. Opět 80 % infikovaných muších larev spěchalo do míst, kde se podávala lihovina. Pravdou ale také je, že mezi mušími larvami je 30 % alkoholiček, které alkoholové dýchánky vyhledávají, aniž by k tomu měly důvod a léčbu si ordinují jen tak jaksi preventivně. 

Pokud do muší larvy naklade vajíčko některá z mnoha druhů vosiček, které nejsou ve výběru oběti vybíravé a množí se i na jiných druzích hmyzu, tak proti nim alkoholová léčba „zabírá“ ze 60 %. Když se ale jedná o vosičku, která je na D. melanogaster úzce specializovaná, muší larvy, byť na alkoholové dietě, útok přežijí jen v asi v 10 % případů. Larvy specializovaného druhu predátora se na léčbu alkoholem již staly částečně rezistentní. 

Zvětšit obrázek

Pokud nakažené muší larvy zanedbají „chlast“, stanou se z nich zombí. I když stále mají podobu muších larev, uvnitř se již skrývají kukly parazitických vosiček, které jejich tělo zcela vyžraly. (Kredit: Todd Schlenke, Emory Univ.)

Na této studii není ani tak zajímavé, že mušky se naučily alkohol využívat ve svůj prospěch, jako spíše kacířská myšlenka, zda by alkohol mohl znepříjemňovat život parazitůmi u jiných druhů. Pokud ano, tak jak moc a zda by převládala spíše negativa, nebo pozitiva. I když existuje nespočet studií, které říkají, že u chronických konzumentů alkoholu dochází k poklesu výkonnosti imunitního aparátu, studií, které by se věnovaly otázkám vlivu mírné konzumace alkoholu z pohledu ovlivnění mortality parazitů a případného zvýšení šancí vypořádat se s infekcí, je poskrovnu. Ale možná, že se teď situace změní. Adeptů na pokusy bude jistě dost.

Prameny:  Emory University, Milan et al.: “Alcohol Consumption As Self-Medication Against Blood-Borne Parasites In The Fruitfly.” DOI:10.1016/j.cub.2012.01.045

Víte že
Původně slovo al-kohl označovalo jemný prášek, kterým si arabské ženy barvily oční víčka.
Latinská farmakologie v 11. století rozšířila význam slova na všechny jemné práškové substance a v 16. století pod vlivem Paracelsa začal výraz být používán k označení vinných destilátů. Teprve pak se tímto termínem začaly označovat všechny alkoholické nápoje.

V Mezopotámii se alkohol pil již před 5000 lety a znali 16 druhů piva. Za nápoj králů tehdy nepovažovali pivo, ale víno. Přesto pivu přikládali velký význam, jak o tom svědčí sumerské přísloví: „Kdo nezná pivo, neví, co je dobré – pivo dělá dobrou náladu mezi lidmi.“

Epos o Gilgamešovi z Akkadu z doby okolo 1900 před Kristem obsahuje zmínku o božské krčmářce Siduri. 

Chammurapiho zákoník z doby 1700 př.n.l. věnuje alkoholu tři paragrafy. Ve 108. § se praví „V případě, že by některá obchodnice s vínem z datlí a sezamového zrna za cenu vína datlového neobdržela zrno, ale peníze, a snížila kvalitu datlového vína o cenu zrna, je třeba se obchodnice zmocnit a vhodit do vody.“ O konzumaci datlového vína svědčí i starověká indická naleziště Mohendžo-daro.

Ve starém Egyptě mrtvým panovníkům ve výbavě na onen svět nesměly chybět džbány s vínem a že víno do pohřebních jam vkládali i Keltové.

V Bibli je okolo 200 zmínek o vinici a víně a na svatební hostině v Káni Galilejské Ježíš proměňoval vodu ve víno.

Kulturou „pijáctví“ vynikla antika. Alkohol byl její neodmyslitelnou součástí. Dionýsos, syn Dia a thébské princezny, se naučil kvasit víno v Egyptě a jeho kult (Dionýsův), také nazývaný Bakchův, měl hodně oblíbenců.

Středověké poháry se dvěma uchy měly své opodstatnění. Byl jím zvyk pití dvou mužů z jednoho poháru. Zatímco jeden pil, druhý mu hlídal záda před nečekaným útokem.

Ve 20. století byl alkohol Světovou zdravotnickou organizací vyškrtnut z oficiálního seznamu léčiv. Ač to tak nevypadá, alkohol je mocnou návykovou drogou a s tou si neradno zahrávat a už vůbec ne přátelit. Kde se ale vzalo v tolika jazycích ono: „Na zdraví“, „Živijó“, „Chin chin“,...