Evoluce nebo stvoření? Pro někoho rozverná intelektuální hříčka, pro jiného zase nepochopitelná exotika z ciziny, drsná realita školního vyučování anebo také svatá válka, kterou je nutné bojovat až do trpkého konce, k větší slávě boží či vědecké. Křižák z tábora Vědy, věhlasný evoluční biolog Richard Dawkins, se po dobře prodávaném bohobijeckém Božím bludu (The God Desilusion, 2006, česky 2009) a příznivě hodnocené antologii textů o vědě „The Oxford Book of Modern Science Writing“ (2008) vrací s knihou, která je podobnější Dawkinsově předešlé tvorbě. Její české vydání z roku 2011 mají pod názvem „Největší show pod Sluncem. Důkazy evoluce.“ na svědomí nakladatelství Argo a Dokořán, která tak obohatila snovou řadu černých knih, zdobících pulty knihkupců jako šperk z černých perel. Anglický originál z roku 2009 nese titul „The Greatest Show on Earth: The Evidence for Evolution“.
Dawkins v Největší show opět ve velkém stylu předvádí to, co mu jde ze všeho nejlépe. Dovede sesbírat horké vědecké novinky i zajímavé příklady z živoucí přírody nebo historie a jako přehledný seznam pozoruhodností je vyložit čtenáři. Nadšený příznivec biologie si i tady nepochybně najde spoustu inspirace. Dawkins vlastně nezapře etologické kořeny a svého učitele, Nobelovou cenou ověnčeného Nikolaase Tinbergena, právě etologické knížky mívají takovou atmosféru. Schválně, věděli jste, že vak koaly ústí směrem od hlavy a že koaly, coby lezci po stromech, mají tím pádem docela problém? Anebo že jeden japonský krab poměrně přesvědčivě vypadá jako obličej zamračeného samuraje, což by snad mohl být důsledek pověrčivosti japonských rybářů a staletí svérázného přírodního výběru?
Až potud fajn. Problém je v tom, že Dawkins tuto knihu zamýšlel jako shrnutí důkazů, že evoluce je vědecký fakt, o němž podle něj nikdo soudný nesmí pochybovat. Zřetelně čitelným záměrem autora je přesvědčit zbloudilé ovečky všemi dostupnými prostředky. Jenže, i když pomineme smysluplnost takového snažení, svatý bojovník Dawkins na to jde úplně špatně. Z každého odstavce sálá jeho spravedlivé rozhořčení, které je možná tak trochu pochopitelné, ale po pár stránkách začne nudit. Každému, kdo vezme Největší show do ruky, nepochybně rychle dojde, že se Dawkins děsí muslimských kreacionismů, potulných kazatelů ve školách a především nezbedných dětí jezdících na dinosaurech v biblických lunaparcích. Koho by nerozčílilo takové pohrdání geologickou časovou osou?
Samotné dokazování evoluce Dawkinsem je těžkopádné, zamumlané v rozvláčných obratech a hlavně mu kriticky schází nadhled. Autor neprojevuje moc smyslu pro humor a nedaří se mu v klíčových okamžicích ladně vypíchnout břitké argumenty. A to je pro někoho, kdo se chce přít s mazanými demagogy, poměrně fatální hendikep. Je k pláči, když se Dawkins zdráhá psát o „směšném tématu“, kterým má být problematika rozšíření živočichů z Noemovy archy. Místo aby to biblickému příběhu alespoň pořádně osolil, když už se dere do střetu odlišných vidění světa, tak fňuká jako malá holka, že skoro půlka Američanů chápe bibli doslovně. Neméně bezradně působí pasáž, kde Dawkins žaluje na Wendy Wrightovou, prezidentku konzervativního sdružení „Americké ženy, kterým není všechno jedno.“ Dotyčná aktivistka si z něho šibalsky utahovala v rozhovoru pro televizní dokument a viditelně nešťastný evoluční biolog kontroval přiznáním, že je frustrovaný. Recenzent má temné podezření, že kvalitní český překlad Dawkinse vlastně zachraňuje a jeho knihu leckde oproti originálu odlehčuje. Je příznačné, že nepříliš trefný podtitul „Důkazy evoluce“ na zdařilé české obálce knihy nenajdeme.
Tohle všechno by se nakonec dalo přežít. Motivovaný čtenář se časem naučí filtrovat Dawkinsovy bohoborecké výlevy a na mnoha místech se dočká zajímavého čtení. Co se ale už skoro přežít nedá, je autorova nutkavá potřeba neustále odkazovat na svá předešlá díla. Přečtením Největší show od začátku do konce získáte z desítek a snad i stovek odkazů nejenom vyčerpávající přehled jeho dosavadních knih, ale také slušnou představu o tom, co v nich kde Dawkins píše. Pro čtenáře obeznámeného s moderní biologií je pak také utrpením pasáž o molekulární fylogenetice, kterou Dawkins nemá rád a je to znát.
Největší show pod Sluncem se rozhodně vyplatí mít v knihovničce kvůli krásnému designu obalu a také proto, že Dawkins je proslulý starý pán, kterého cituje celý svět. Pokud by se ale touto knihou vyzbrojil nažhavený lovec kreacionistů, sklidil by nejspíš jenom posměšky. Mementem budiž fakt, že autoři šíleného South Parku, který si obvykle vražedně utahuje ze všech možných náboženství, po vydání Božího bludu stvořili epizodu s výmluvným názvem „Go God Go“ (12. díl 10. řady seriálu), kde Dawkinse naprosto bezostyšně parodují. Pro rytíře Nového Ateismu by to mohlo být signálem, že je asi někde něco špatně.
Dawkins, R. (2009, česky 2011). Největší show pod Sluncem. Důkazy Evoluce. Argo/Dokořán, 407 stran.
Diskuze:
