Zvětšit obrázek

Planeta GJ 667Cc v přízračné trojhvězdě. Kredit: G. Anglada-Escudé/Carnegie Institute for Science.

Ještě to není tak dávno, co jsme obdivovali každou nově nalezenou planetu a říkali jsme si, jak velice příznivé podmínky pro tvorbu planet asi v dotyčné hvězdné soustavě panují. Postupně se ukazuje, že naše obavy o možnosti vzniku planet byly až směšně pesimistické. Upřímně řečeno, je to mnohem lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Teď můžeme ohromeni žasnout, kde všude se planety urodí.

Zvětšit obrázek

Provizorní náčrtek systému GJ 667C. HZ – obyvatelná zóna a obyvatelná zóna s oxidem uhličitým v atmosféře planety. Kredit: UC Santa Cruz.

Pěkným příklad z nedávné doby jsou objevy v soustavě GJ 667 (také známé např. jako Gliese 667) v souhvězdí Štíra, které je nesmírně odlišná od nám důvěrně známé Sluneční soustavy. Není tu jenom jedna nudná hvězda, ale hned tři. GJ 667A a GJ 667B jsou oranžoví trpaslíci spektrální třídy K, vzdálení od sebe přibližně 13 AU (čili 13násobek vzdálenosti Země od Slunce). Kolem této vypečené dvojice, ve vzdálenosti cca 50-220 AU, zase obíhá hvězda GJ 667C, červený trpaslík spektrální třídy M, který je z celé trojhvězdy nejmenší hvězdou. Jeho hmotnost činí pouhých 38 procent hmotnosti Slunce. Všechny tři hvězdy této trojhvězdy mají oproti Slunci velmi nízkou metalicitu, čili obsah veškerých chemických prvků těžších než vodík a helium.

Guillem Anglada-Escudé z německé University of Göttingen a také z americké soukromé organizace Carnegie Institute for Science byl se svými kolegy poměrně překvapen, když u hvězdy GJ 667C odhalili planetu přibližně 4,5 hmotnější než Země, čili takzvanou superZemi. Až donedávna se totiž myslelo, že u podobných hvězd jsou planety pozemského typu nepravděpodobné. Tenhle pohled se ale mění. Hvězd, jako je GJ 667C, jsou v naší galaxii spousty a jak se zdá, mohou hostit spousty obyvatelných planet. Jinak bychom ji prý u hvězdy tohoto druhu nenašli tak blízko a tak rychle.

Zvětšit obrázek

Část spektrografu lovců exoplanet HARPS. Kredit: ESO

Zvětšit obrázek

Keckova observatoř, Mauna Kea, Havaj. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Nově objevená planeta nese označení GJ 667Cc, poněvadž není v této hvězdné soustavě úplně první. Před časem tu objevili planetu GJ 667Cb, podle všeho taktéž superZemi, která je ale tak blízko, že oběhne hvězdu za 7,2 pozemského dne. Musí být poměrně rozžhavená a velmi nevhodná pro život našeho typu. Také nová planeta GJ 667Cc obíhá kolem své hvězdy ve vzdálenosti pouhých 0,12 AU, tedy mnohem blíž, než v našem systému krouží kolem Slunce Merkur, a zvládne to za zhruba 28 dní. Přestože by se mohlo zdát, že se i tahle planeta musí usmažit, v případě soustavy GJ667C to rozhodně neplatí. Trpaslík spektrální třídy M září mnohem slaběji než Slunce a planeta GJ 667Cc vlastně obíhá uvnitř obyvatelné zóny, takže na ní docela dobře mohou panovat teploty velmi podobné těm pozemským. Ani to ale ještě není stoprocentní záruka obyvatelnosti. Anglada-Escudé a spol. například nevědí, jaké jsou rozměry této planety. Aby to byl kamenný svět podobný Zemi, tak by její poloměr měl být 1,7 až 2,2krát větší, než je tomu v případě Země.

Na planetu GJ 667Cc dopadá v porovnání se Zemí jen asi 90 procent záření. Zároveň je ho ale většina v infračervené oblasti spektra, takže planeta absorbuje větší část energie přicházející od hvězdy. Výsledkem toho všeho prý je, že by na GJ 667Cc mohla být kapalná voda a prostředí snad příjemné pro život pozemského typu. Ve hře je ale samozřejmě ještě spousta otazníků, například to, jak vypadá atmosféra dotyčné planety.

Zvětšit obrázek

Magellanovy teleskopy, observatoř Las Lampas, Chile. Kredit: Krzysztof Ulaczyk, Wikimedia Commons.

Pikantní je, že systém GJ 667C máme skoro za rohem, je od nás vzdálený pouhých 22 světelných let. Anglada-Escudé a spol. použili veřejně dostupná data z měření spektrografu HARPS (High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher) Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile a zkombinovali je s pozorováním Keckovy observatoře na Havaji a také spektrografu Carnegie Planet Finder Spectrograph, nově instalovaného na teleskopu Magellan II chilské observatoře Las Campanas. Kromě planety GJ 667Cc našli badatelé stopy existence dvou dalších planet vzdálenějších od hvězdy – snad plynného obra a další planety typu superZemě. Jejich potvrzení si ale vyžaduje další detailní pozorování. Členem kolektivu autorů je i Steven Vogt z University of Kalifornia v Santa Cruz, pro něhož je objev zajímavé superZemě jistou satisfakcí. Stál totiž u objevu velmi nadějné planety Gliese 581g, která se mohla stát první nalezenou obyvatelnou planetou velmi podobnou Zemi, ale nakonec skončila jako šum v přístrojích.

Zvětšit obrázek

Aktuální hotlist známých, (snad) obyvatelných světů. Kredit: Habitable Exoplanets Katalog et al.

V tento okamžik víme o celkem čtyřech planetách z cizích systémů v obyvatelné zóně, na nichž by mohl být život našeho typu. Nově objevený svět GJ 667Cc je z nich druhý nejbližší a stane se tudíž lákavým cílem lovců zpráv od mimozemšťanů a také badatelů zkoumajících zajímavé planety alespoň na dálku. Mnohý z nich přitom bude v hloubi duše vztekle přemýšlet, jak se tam dostat a prozkoumat tyhle přitažlivé světy na vlastní kůži.

Prameny:

University of Kalifornia Santa Cruz News 2.2. 2012, Space.com 2.2. 2012, Wikipedia (Gliese 667).