Zlověstný objekt se zanořeným talířem, který civí jako prázdný oční důlek. Nad jeho středem se sbíhají ošklivě jasné energetické paprsky a splývají do úderu nepředstavitelné síly. Představte si vesmírnou bitevní stanici, velkou zhruba jako největší planetky Sluneční soustavy, která disponuje zbraní schopnou zničit planetu. Přesně tohle je legendární Hvězda smrti ze světa Hvězdných válek.
Bitevní planetky byly vyrobeny vlastně minimálně dvě, Death Star I, poněkud skromná, o průměru 160 km a její nedokončená následovnice Death Star II, přesahující průměrem 900 km. Obě Hvězdy smrti byly prošpikované množstvím rozličných kosmických zbraní, ale jejich vzhledu pochopitelně zcela dominuje monstrózní Concave Dish Composite Beam Superlaser, podle kánonu Hvězdných válek schopný jedním výstřelem zničit planetu pozemského typu.
Co na to fyzici? V zásadě se buď mohou vysmívat technickým detailům a nelogičnostem a nad Hvězdami smrti ohrnout nos anebo vypnou své osobnostní štíty, přijmou spoustu bláznivých předpokladů a zkusí vypočítat, jestli by něco takového bitevní planetka z hvězdných válek mohla zvládnout. Před časem se do toho pustil David Boulderstone a jeho kolegové, všichni z katedry fyziky a astronomie Leicesterské univerzity. Jako jistě zkušení fanoušci Hvězdných válek ve své studii vyšli ze známého popisu likvidace planety Alderaan, k níž dal s neoficiálním souhlasem císaře Palpatina rozkaz velitel první Hvězdy smrti Velkomoff Tarkin. Přívětivá planeta podobná Zemi zmizela po jediném výstřelu bitevní planetky, i s vyhlášenými kulturními statky a většinou z necelých 2 miliard obyvatel, aby tak demonstrovala sílu nejmocnější zbraně Impéria. Stát se to dnes, Tarkin, Palpatine i Darth Vader by jistě dostali obsílku k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu. Jak už to v dějinách válek bývá, výsledek operace byl nakonec totálně kontraproduktivní a přivedl do tábora Rebelů řadu osobností i celých planet.
Pomineme-li samotnou existenci Hvězdy smrti, jejího superlaseru anebo Darth Vadera s černým kbelíkem na hlavě, Boulderstone a spol. také předpokládali, že Alderaan nebyl vybaven žádným planetárním štítem nebo silovým polem, jehož energii by musel paprsek Hvězdy smrti překonat, což jistě neodpovídá realitě neklidné doby Hvězdných válek.
Planetu Alderaan ve výpočtech pro zjednodušení a nedostatek informací považovali za pevné těleso tvaru koule o průměru a hmotnosti Země se stejnoměrnou hustotou. Z toho odvodili gravitační vazebnou energii Alderaanu (anglicky gravitational binding energy, neboli množství energie potřebné k rozptýlení hmoty planety, pokud by držela pohromadě pouze gravitací), která se rovnala hodnotě pro Zemi a činila 2,25 krát 1032 joulů. Odborníci rádi zdůrazňují,že to odpovídá energii vytvořené Sluncem za cca 12 dní provozu. Výpočet gravitační vazebné energie pro planetu rozměrů Jupiteru vede zase k hodnotě 2 krát 1036 joulů.
Jak intenzivní paprsek by mohl vystřelit superlaser Hvězdy smrti? Bitevní planetky podle dostupných informací pohání „hyperhmotový“ reaktor, který poskytuje energii srovnatelnou s několika hvězdami hlavní posloupnosti, čili zhruba jako několik Sluncí. Badatelé nakonec dospěli k závěru, že by zničující paprsek, schopný zlikvidovat planetu odpovídající Zemi, byl zcela v možnostech Hvězd smrti popsané konstrukce. Hvězda smrti by snadno zničila Alderaan i v případě, že se do rovnic zahrnou reálnější hodnoty různých hustot jednotlivých vrstev planety pozemského typu.
Oproti tomu likvidace plynného obra, jako je náš Jupiter, by bylo pro bitevní planetku velkou výzvou a ke splnění takového úkolu by nejspíš její posádka musela využít energii ze všech palubních systému, kromě těch naprosto nezbytných k přežití. I tak by ale nebylo jisté, zda útok uspěje. K zničení plynného obra by bylo lepší použít rafinovanou experimentální technologii Sun Crasher, vynalezenou Impériem k ničení celých hvězd pomocí rezonančních torpéd, schopných vyvolat sebezničující explozi zasaženého tělesa. Jestlipak by Drtič sluncí mohl zničit hvězdu?
Prameny:
Universe Today 18.1. 2012, Wikipedia (Death Star, Gravitational binding energy).
Diskuze:
Velikost DS a fyzika ve SW obecně
Jakub Šenkýř,2012-02-03 06:53:46
Údaj o průměru DS II je založený na výpočtech a odhadech, kdy hlavními prameny je 1) detailní zkoumání trikových záběrů (kde jejich autoři při natáčení nic jako přesnou velikost neřešili), 2) fyzikální zákony.
Fyzikální zákony ve vymyšleném světě, kde se vakuem šíří zvuk, existují světelné meče a reaktory poháněné "hyperhmotou" produkují laserové paprsky ničící planety? Ehm.
Jediná aspoň napůl oficiální čísla udávají průměr DS I na 120 km a DS II na 160 km. Všechny ostatní "výpočty" se podobají odhadům velikosti lochnesské příšery na základě toho, co o ní nevíme.
Jirka Vlach,2012-02-01 15:23:55
Poměrně realisticky vypadající zbraně a technologie používá ve svých knihách Neal Asher. Líbily se mi jeho bitevní lodě, kdy loď třídy Delta nesmí na oběžnou dráhu žádné planety s mořem, neboť způsobuje slapové síly jako měsíc. A představte si třídu Alfa... Za nejhezčí ale považuji jeho faunu a flóru různých planet :-)
Jako zbraň k ničení planet využil Leoš Kyša v knize Alláhův hněv primordiální černé díry k destabilizaci jádra planety.
Marcel Koníček,2012-02-01 18:49:00
S kyšou jsem se dokonce setkal a četl jsem jeho povídku, která vyhrála Vidoucí nepletu-li se v roce 2009. Naneštěstí jsem neměl příliš příležitost číst další knihy z jeho "muslimské série" ale lidé z okolí Vidoucího mi říkali, že už prý nejsou tak dobré jako původní povídka.
Jirka Vlach,2012-02-02 20:36:32
Ta původní povídka (jestli je to Poutník z Mohameda o zničení velké vesmírné lodě) je úvodní část knihy, na kterou pak volně navazuje další část. Mě se obě knihy líbily, ta vize vesmíru rozděleného na náboženské frakce s převahou muslimů vypadá vcelku rozumně a asi by to tak mohlo fungovat. O dějové zvraty není nouze a je to celkem napínavé...
Zik Urat,2012-02-01 00:42:35
Kdyz uz jsme u toho scifi a superzbrani
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_planet_killers
:)
Sága sedmi sluncí
Marcel Koníček,2012-02-01 00:18:36
Velice zajímavé počtení. Sérií ve které jsou ještě mnohem ničivější zbraně než ve Hvězdných válkách je série Sága sedmi sluncí, ve které pomocí několika technologií (např. takzvané Klikisské pochodně) jsou zhášeny nebo naopak rozžíhány hvězdy a ničeny právě ony planety jupiterského typu. Myslím, že Klikisská pochodeň je ještě zajímavější zbraň, než Hvězda smrti. Přece jenom, Hvězda smrti má nějaký hloupý laser, zatímco Klikisská pochodeň je červí díra otevřená v centru plyného obra s druhým koncem ústícím přímo do neutronové hvězdy a gravitace oné hvězdy je využita ke kolapsu plynného obra do jakéhosi hnědého trpaslíka(což je poněkud efektivní, pokud vaši nepřátelé žijí právě v plynných planetéch).
Inu, spisovatelé sci-fi jsou vynalézavá cháska...:-D
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
