Běžný vědec současnosti pracuje jako námezní dělník státu, či soukromých firem. V momentě, kdy žádá o finanční podporu na svou činnost, musí se zavázat k počtu hodin, které v rámci toho kterého vědeckého projektu odpracuje a slíbit pozitivní, odbornou veřejností vysoce ceněné a v čase před ukončením projektu dostatečně zviditelněné výsledky. V rámci některých projektů se musí dokonce zavázat, že výsledky prováděného výzkumu přinesou v reálném čase odpovídající zisk. Požadavek takového závazku plyne z mylné představy, že se dá tvořivá mentální činnost plánovat. Nedá. Plánovat se dají mechanické úkony sloužící jako podklad pro tuto činnost, nikoli však činnost sama. Jenže finančního přispěvatele nezajímá ona abstraktní mentální činnost, ale jen a pouze její snadno měřitelné výstupy. Proto se za dobrou a hospodárně provozovanou vědu považuje taková, která tyto výstupy poskytuje a nejlepšími vědci se tak stávají nejlepší plánovači těchto výstupů.
Kupecké hodnocení vědy beroucí v potaz pouze vztah náklady – měřitelný výstup však prostor pro opravdovou vědu chápanou jako originální tvůrčí činnost vedoucí k nalézání pravdy podstatně zužuje. Společnost, která hradí náklady vědeckého bádání a zároveň konzumuje její materializované plody, se nechala přesvědčit tržními ideology, že vědu, která nenese rychle konzumovatelné výsledky, k ničemu nepotřebuje. A protože vnímání jakékoli potřeby v případě konkrétního člověka je silně závislé na sociálním kontextu – tedy na tom jak své potřeby vnímají ostatní lidé, nebylo takové přesvědčování s využíváním technik reklamního vymývání mozků vůbec těžké. Dnes je tedy běžné považovat vědce, kteří za sebou nezanechají materializovatelný výkon, za parazity a příživníky. Nezávisle na tom s jakou vervou bádají a jak originálních mentálních výkonů jsou schopni. Nematerializovatelné myšlenky nesloužící k podpoře tržní ideologie nejsou žádané a tedy ani finančně ohodnocené. Společnost, se nechala přesvědčit, že věci jsou hodnotnější než myšlenky. Reklamní agent vnucující nám předmět, o jehož existenci natož pak funkci jsme ještě nedávno neměli nejmenší ponětí, a tudíž jsme ho prostě nemohli potřebovat, je pro nás mnohem přijatelnějším úkazem, než badatel bez měřitelných výsledků. Z nějakého důvodu máme pocit, že na toho prvního doplácíme méně, než na toho druhého. Přičemž kritické zhodnocení poměrů zisků a ztrát by nás mnohdy muselo jasně dovézt k přesně opačnému výsledku.
Věci jsou současnou společností považovány za hodnotnější než myšlenky zejména proto, že většina věcí je nám servírována v uživatelsky přátelském balení. Ovládání většiny předmětů, jimiž jsme obklopeni, nevyžaduje žádnou speciální schopnost a dovednost. Žít mezi věcmi a s věcmi je prvoplánově snadné. Uživatelská hodnota opravdu cenných (protože originálních) myšlenek je mnohem hůře uchopitelná. Navíc mnoho hodnotných myšlenkových konceptů prostě nelze zabalit tak, aby byly snadno konzumovatelné všemi. Uživatelská hodnota věcí má proto mnohem demokratičtější základ, než uživatelská hodnota myšlenek. Ale hlavně, myšlení vyžaduje trénink. Tvrdý a soustavný. Ve společnosti, kde většinu činností vykonávají věci, je myšlení tím nejnamáhavějším procesem, kterého se jedinec může (vlastně musí) přímo účastnit. Je to jediná činnost, kterou nelze plně přenechat věcem (strojům) – jelikož je to právě ta jediná činnost, která nás od věcí a zvířat odlišuje. A v tom je právě ona největší (i když obecně málo chápaná) hodnota myšlení.
Většina převratných objevů, jejichž plody dnes konzumujeme v podobě fungujících věcí, nevznikla jako plánovaný výsledek námezně provozovaného výzkumu. K objevům často docházelo v rámci činností provozovaných z prosté touhy po poznání. Šlo o produkty spontánního myšlení při hledání pravdy. V mnoha případech šlo navíc o produkty vedlejší. Současná věda si luxus hledání pravdy nemůže dovolit. Ne, že by nedocházela k pravdivým závěrům, ale dnes je právě sporadické nalézání pravdy oním vedlejším produktem, který vzniká v procesu produkce měřitelných výkonů. Takto provozovaná věda je ovšem částečným invalidou, neboť je odříznuta od myšlenek, které v současném systému nelze uplatnit jako uznatelné výstupy. Jenže, co když se právě v tomto opuštěném prostoru skrývá řešení nějakého současného velice palčivého problému? Navíc takto invalidizovaná věda musí na hledání a prezentaci pravdy často rezignovat proto, aby bylo vůbec možné (ne) dosažené výsledky bádání ekonomizovat. Publikace prezentující jen tu růžovější část pravdy, nebo vyslovenou lež je mnohdy právě oním jediným výstupem, který umožní získání dalšího grantu či vytoužený postup na žebříčku vědeckých hodností. V ideálním světě by proti prezentaci poloviční pravdy či nepravdy jako vědeckého výsledku měla zafungovat vědcova motivace a morálka. Bohužel, je-li motivací zisk (nikoli hledání pravdy) a morálka je pouhý neživotný myšlenkový konstrukt bez obecně uznávané hodnoty, tak tyto pojistky nefungují. Další pojistkou by samozřejmě mělo být, že nesoulad mezi výsledky a skutečností objeví jiný vědec. Bohužel, pokud si nadkritické množství vědců zvolí za cíl produkci měřitelných výsledků a nikoli hledání pravdy, nebudou schopni lež odhalit a pokud ji odhalí, budou často ochotni se na ni spolupodílet. Věda provozovaná jako námezní práce tak často není schopna nalézat pravdivé (a tedy funkční) odpovědi na otázky, které si na dobrovolně omezeném prostoru dovolí klást a stává se tak karikaturou sebe sama.
Hodnotu vědy proto nelze nadále spatřovat pouze ve schopnosti produkovat materializovatelné a měřitelné výstupy, vedoucí k vytváření nových věcí a posléze k finančnímu zisku. Její hodnotu a zásadní úkol je podle mě třeba spatřovat také v kultivaci a obohacování procesu myšlení. Plnění tohoto úkolu je sice obtížně měřitelné, ale pokud je skutečně plněn, nemůže to mít na lidskou společnost (potažmo na kvalitu lidského života) jiný, než pozitivní vliv! Skutečně hodnotná věda se však dá provozovat pouze v morálně vyzrálém a otevřeném prostředí, kde je základní mírou hodnoty výstupu jeho pravdivost. Takové prostředí se však na základě tržních vztahů v materialistické společnosti buduje jen velmi obtížně.
Poznámka redakce:
Pro zájemce o informace kolik se v České republice věnuje ze státního rozpočtu na vědu a jak si stojíme ve srovnání se světem, připojujeme ke stažení publikaci „Analýza stavu výzkumu“.
Kromě jiného se v ní lze dočíst jak nás hodnotí World Economic Forum Souhrnným indexem konkurenceschopnosti. struktura ekonomiky.
Graficky a v barvách je je vyvedeno nakolik jsou v klíčových odvětvích ekonomiky realizovány znalostně náročnější aktivity. Ale i to kolik vědců u nás pracuje ve vládním sektoru, na školách a v podnikatelském sektoru. A také kolik a jakých cen bylo vědcům v loňském roce uděleno.
Diskuze:
Jan Bucek,2012-02-05 03:08:41
Dokáži si představit, co tím autor myslel a co ho k těmto úsudkům vedlo, ale také si myslím, že dnešní věda nedokáže bez grantů dost dobře existovat. Dokud se v prestižních vědeckých časopisech dočteme o tom, jak postupuje léčba kmenovými buňkami, vývoj léku proti různým typům rakovin, tak si myslím, že si není na co stěžovat. Dnešní věda se opírá o naprosto jiné zázemí než před x lety, kdy tento systém grantů neexistoval a právě dost možná díky tomu jsme dnes schopni pozorovat fascinujicí objevy. V naprostém souhlasím s autorem, že tržní vztahy ve věde vedoucí vědcecké pracovníky k nelogickým deadlinům jsou hloupostí, ale přesto si myslím, že je důležité vidět také určitou světlou stránku věci tohoto financování.
Jasně, ale mecenáš typu Kellnera
Ivo Kaipr,2012-02-04 22:18:32
už tohle neřeší, tak jako to neřešil Rudolf II, když si pozval Keplera. Prostě realisticky v českých podmínkách částka někde pod 50tis měsíčně, které potřebuje k normálnímu životu někdo, jehož dílo je dlouhodobé, je pro určitou skupinu lidí zanedbatelná - operují s financemi (i s daněmi) v jiných řádech. Spousta výzkumů je v podstatě levných a i důležitých - ale "nepraktických", v časopisech vám to nevezmou, protože to není atraktivní téma, aplikace z toho hned tak taky nekouká... jenže když někdo nebude budovat předpolí, tak se most přes širokou řeku nepostaví....
A co se týče skřípání zuby kvůli tomu, kam ty daně jdou - jakkoliv je to těžké, politika pořád ještě je otevřená záležitost. Je jenom naše národní ostuda, že nejsme schopni dát dohromady intelektuálně i finančně dostatečně mocnou skupinu, která by s politikou trochu pohla. Když mohla prorazit tak podivná strana jako VV....
Nejsem vědec.
Lukáš Klazar,2012-02-04 18:11:33
Natož vědec oddaný základnímu výzkumu, na jehož podfinancování si pravděpodobně stěžujete především.
A vzhledem k tomu, že jste mne nepřesvědčil, mám dotazy.
Nemáte obavu, že dotování vědy bez nějaké zpětné vazby by mohlo vést ke zhoršení morálky vědců? Pro srovnání mne napadá třeba podpora vědy (a pavědy) císařem Rudolfem II. Kde není kontrola, tam se dříve nebo později objeví lidé zneužívající takové situace (Vy tvrdíte, že už se ve vědecké obci vyskytují dnes).
Předpokládáte, že při Vámi vykreslené hypotetické nemorálnosti některých vědců vyskytujících se v dnešní době by jejich morálka stoupla v případě, že zaniknou kontrolní mechanismy (byť svým způsobem nedokonalé)?
Počítáte s dalším a dalším navyšováním prostředků na základní výzkum (v duchu vše roste do nebe) s tím, jak se budou další a další vědci z dalších a dalších oborů přesměrovávat na základní výzkum? Nebo postačuje zachování nějaké konkrétní výše a bude muset přijít (přiznám se, že pro mne naprosto nepředstavitelné) síto?
Má základní výzkum i dnes takový význam, jaký měl v minulosti, kdy rozsah lidského vědění zdaleka nedosahoval takových rozměrů? Zejména se ptám s ohledem, zda při dalších objevech jsou tyto stejně snadno aplikovatelné a využitelné pro lidstvo a hlavně zda je důvodný předpoklad se domnívat, že množství takových využitelných objevů poroste úměrně nákladům, které je třeba vynaložit, popř. zda jejich přínosy budou znamenat i odpovídající kompenzaci vynaložených nákladů. Zde vycházím ze svého soukromého předpokladu (který částečně někdo níže v diskusi potvrdil stížností na finanční náročnost zajištění podmínek pro základní výzkum), že náklady na základní výzkum nezadržitelně rostou(třeba jedna z vlajkových lodí základního výzkumu LHC) a mám obavu, že porostou i nadále. Doba převratných a hlavně levných objevů ve formě kola (a jejich následné aplikace), je asi nenávratně pryč a další posun vyžaduje až na naprosté výjimky nejen čím dál hlubší znalosti a uzší specializaci, ale rovněž kvalitnější (a nákladnější) zázemí.
Není Vaše teorie o udržitelnosti nekontrolovatelného výzkumu podobná nejmenované demagogii, že si všichni budou brát ze společného pouze dle svých životních potřeb?
A že současné tržní procesy nepřinášejí do vědeckého procesu žádnou novou vyšší kvalitu? To nemohu z pohledu ne-vědce asi posoudit. Ale mohu posoudit, že současné tržní procesy obrovskou měrou přispěly k uplatnění vědeckých poznatků v běžné praxi. Bez oné aplikace by byl základní výzkum k ničemu, protože výzkum a věda je tu pro lidstvo, nikoliv naopak.
Vidím to dost podobně jako autor.
Jan Šimůnek,2012-02-01 09:33:32
Ve vědě je stále více vidět převaha nárůstu kvantity nad novou kvalitou. I ten níže zmíněný urychlovač v Cernu je v podstatě jen zvětšený potomek "udělátoru" z plechovek od konzerv, vzniklého někdy na začátku 20. století. I když se od svého "předka" liší asi jako moderní auto od "dědečka automobilu", kvalitativní rozdíl tam není. A taky se od něho nečeká žádný převratný objev: Buď toho očekávaného Higgse objeví, nebo se bude muset postavit mašina ještě mohutnější (pokud se tam něco nového najde, viz kausa neutrina, tak jsou z toho spíš rozpaky a zjevně na to nikdo není připraven, jako třeba Flemming na penicilín).
Nedávno na toto téma uvažovala paní F. Vrbenská, která je bibliograf, přitom akademicky vzdělaný, takže může na vědu pohlížet trochu "zvenku". Prohlásila, že má dojem, že ve vědě panuje stále více jakýsi "přizdismus" a že i renomované časopisy raději uveřejní článek typu "po desáté jsme prokázali a ještě trochu upřesnili ...", než něco, co by mohlo být náznakem nové kvality ale současně zdrojem kontraverze.
Já k tomu dodávám, že "frontier vědy" se z tohoto důvodu posouvá někam k bc. pracem (protože bc. studenta mohu nechat zkoumat něco zásadně nového, jelikož i na tom může předvést, že umí zpracovat literaturu k tématu a udělat případně validní laboratorní šetření s využitím validních statistických postupů - a nemusí dojít k jednoznačnému "zdaru", jako v případě magisterské nebo PhD. práce).
Bohužel, jinak vše tíhne k aplikovanému výzkumu a k přemílání, upřesňování a "znovudokazování" něčeho, co už je známé a publikované.
Opravdu divný článek a zavádějící
Martin Křivý,2012-02-01 01:13:53
Řekl bych si, že po tolika pokusech o penězi neregulovaný výzkum - např. "Institute for Advanced Study, Princenton" a naopak po tolika případech, kdy mladý hladový výzkumník něco opravdu objeví (i když náhodou), už bude všem jasné, že tenhle komunismus vědců je nesmysl. A vida, je to tu zase.
Nic ve zlém, každý si rád postěžuje, že by víc práce udělal, pokud by mu do toho ostatní nekecali. Ale efektivnější to rozhodně není. Ani krátkodobě, ani dlouhodobě.
Neviditelná ruka trhu i tady funguje výborně. Mecenáši, kteří se dost nestarají o to, co za své peníze dostanou, přestanou být po bankrotu mecenáši.
Mecenáši, kteří budou peníze škrtit a kontrolovat všechno, dostanou jen to, co si zaplatili.
Mezitím občas někdo roztočí ruletu a udělá objev.
O slušných vztazích mezi lidmi
Martin Halva,2012-01-31 22:25:31
Pan autor vytvořil zajímavý článek o spoustě otázek a mnoha odpovědí na ně.
Já bych k tomu dodal asi toto: Pokud člověk má být pro lidi kolem sebe prospěšný, musí jím dát něco, co je pro ně užitečné. Dříve nebo později. Lidé se mohou rozhodnout podporovat i více lidí v nějaké činnosti a nést riziko ztráty vložených hodnot u jedněch s vidinou mnohem vyššího přínosu u těch úspěšných.
Ti, co zvolí úspěšnější strategii, budou vyhrávat nad těmi, co budou plýtvat na nesmyslnosti.
Pokud však lidem vezmete svobodu volby, dostáváte se do prostředí otroků a otrokářů. Jedni musí platit, druzí dostávají nezávisle na vůli přispěvatelů. Pokud nepostavíte skupinu přispěvatelů do role nesvéprávných spoluobčanů a skupinu těch pravých vědců do role jejich osvícených vůdce, má výše popsaný postoj: "Peníze na mé bádání sem a vy do práce tam." jisté (dovolil bych si tvrdit morální) trhliny.
Re: Zkusme si otázku obrátit
Pavel Kada,2012-01-31 21:27:31
Na základní výzkum navazuje vysoké školství. Čeští fyzici tedy produkují množství lidí schopných kritického strukturovaného přístupu, vybavených informacemi a vzájemně sociálně provázaných a tedy spolupracujících. Tito lidé jsou obrovvským přínosem pro společnost, ať už pracují kdekoli. A nějaké vynálezy by se určitě také našly.
Zkusme si otázku obrátit
Josef Richter,2012-01-31 21:12:48
a zeptat se, čím vlastně např. čeští fyzici přispívají technické praxi? Aspoň jedna nějaká praktická aplikace by mě zajímala. Podle měnejenom že to nad čím ti lidé bádají není vázané na nějaké uplatnění, ale ono to nemá uplatnění vůbec žádné - když, tak někdy za dvacet třicet let, kdy to stejně dávno zapatentuje někdo jiný.
Mecenáš a daně
Pavel Kada,2012-01-31 21:11:13
Nemyslím si,že by potřeba základního výzkumu a vědeckého školství, jako podhoubí pro společenský rozvoj, byla osvícenější částí společnosti podceňována. Problém přímého sponzoringu základního výzkumu podle mého vyplývá z pocitů,které má každý potenciální mecenáš při pohledu na své daňové přiznání. Prostě vidí, že už přispěl. A skřípe bezmocně zuby, na co že vlastně ...
Mecenáš typu Kellnera
Ivo Kaipr,2012-02-04 22:21:18
už tohle neřeší, tak jako to neřešil Rudolf II, když si pozval Keplera. Prostě realisticky v českých podmínkách částka někde pod 50tis měsíčně, které potřebuje k normálnímu životu někdo, jehož dílo je dlouhodobé, je pro určitou skupinu lidí zanedbatelná - operují s financemi (i s daněmi) v jiných řádech. Spousta výzkumů je v podstatě levných a i důležitých - ale "nepraktických", v časopisech vám to nevezmou, protože to není atraktivní téma, aplikace z toho hned tak taky nekouká... jenže když někdo nebude budovat předpolí, tak se most přes širokou řeku nepostaví....
A co se týče skřípání zuby kvůli tomu, kam ty daně jdou - jakkoliv je to těžké, politika pořád ještě je otevřená záležitost. Je jenom naše národní ostuda, že nejsme schopni dát dohromady intelektuálně i finančně dostatečně mocnou skupinu, která by s politikou trochu pohla. Když mohla prorazit tak podivná strana jako VV....
jako všichni
Petr Dyntar,2012-01-31 16:21:02
toto je divný článek...
Je to pravděpodobně pravda,nicméně teoreticky nic nebrání vědcům věnovat se vědě,ale živit se něčím co přináší zisk. Je těžké chtít peníze za něco,co peníze nepřináší.
Tak je to bohužel v každém oboru.
Spousta programátorů by v práci ráda zkoumala nové způsoby psaní kódu a algorytmy a věnovala se celé dny zkoumáním a testováním lepšího a lepšího zápisu,ale realita je taková že mají termín a něco musí být hotovo,na což je spočítán čas "manuální" práce +10% na problémy,revoluční nápady a výzkum nového až po pracovní době prosím...
Vědní potenciál je téměř v každém oboru,i ten cukrář by rád zkoumal a tvořil nová těsta a tvořil svůj dokonalý dort,ale bohužel musí mít zítra hotových 340 věnečků a 170 rakviček..
je tu jedno východisko a to - patřit mezi ty nejlepší. Ti nejlepší mají často šanci se věnovat "opravdové" vědě
Tomáš Hluska,2012-01-31 18:51:01
Vy asi nebudete vědec, co? Alespoň ne takový, který musí dělat něco fyzicky. Přístroje, chemikálie, vybavení, to všechno dnes stojí velké peníze, takže dělat něco takového po práci je opravdu nereálné :-/
Bych to neviděl tak černě
Petr Vrána,2012-01-31 14:43:08
Nějak mi do tohohle pohledu nezapadá urychlovač v Cernu, meloun za P různé od NP a pár dalších věcí. Je pravda, že na tyhle věci nemám a to je dokonce ta druhá v mém oboru. Se nedá nic dělat. Musím vykazovat běžné výsledky.
Z dělníků se asi zase musí vydělit elita...
Ivo Kaipr,2012-01-31 13:42:32
Takový Erasmus Rotterdamský dostával od tehdejších mecenášů nabídky na velmi dobrou apanáž, jen když bude sídlit a pracovat právě u nich - a svou osobou se stane jakýmsi "klenotem království". Nikoho ani nenapadlo, že by se za ty peníze "flákal". A on by to nejspíš ani neuměl - takový život by ho prostě netěšil, nebavil, jakkoliv to neznamená, že by snad chtěl žít jako asketa jen o chlebu a vodě.
Jenže teď je vědců moc - a mecenášů málo. Vlastně neznám příklad, že by si nějaký významný průmyslník platil pár vědců-myslitelů bez toho, aby přímo kontroloval jejich práci.... Přitom právě tohle by bylo potřeba - aby člověk, jehož touhou je opravdu hledat pravdu a který je zároveň - třeba podle svých předchozích výsledků - schopný na leccos originálního přijít, byl ve svých materiálních potřebách rozumně saturován a mohl dělat to, co sám uzná za vhodné...a třeba se věnovat nějaké myšlence pět i více let, aniž by musel pořád vyplňovat nějaké výkazy.
Demokratická společnost tohle za osvícené jednotlivce dělat nemůže - prytaneum, které kdysi žádal Sokratés za své zásluhy o stát, projde možná tak u vojenských a policejních veteránů (výsluhy), ale jinak vidina "teplých místeček" okamžitě u veřejnosti navodí nedůvěru (přiznejme si, že oprávněně) a - vzhledem k tomu, jak nerovní si jsme z hlediska genetické i rodinné počáteční výbavy - i závist. Takže proto ta tvrdá kontrola výdajů. Jakkoliv je vlastně iluzivní a naopak podporuje ty, kteří "v tom umí chodit" a zadupává ty, kteří se v nacházení levných peněz v byrokratických bludištích nevyznají (a ani vyznat často nechtějí), ačkoliv by právě oni byli schopni něco pořádného našemu poznání přinést. To nejsou jen „obchodnické manýry“ a „zeitgeist“- chceme-li rozklikávací rozpočet, musíme mít kolonky takové, aby je všichni daňoví poplatníci pochopili.
Velmi přesný článek - ale myslím, že nebere v potaz všechny podstatné faktory. Věda se stala zaměstnáním, protože už ji nedělá pár desítek či stovek lidí, ale milióny - a doufejme, že to bude čím dál víc. Východiskem se mi zdá být to samé, co kdysi - elita by měla znovu pocítit zodpovědnost za společnost. Výsledky člověka nejsou z významné části dosažené jen jeho úsilím - ale také jeho počátečními podmínkami, na které on sám neměl žádný vliv a nenese za ně pražádnou zásluhu. Takže elita v oboru vydělávání peněz by nejspíš ve vlastním zájmu měla pochopit, že vedle daňové solidarity s méně nadanými (aby nezůstali příliš vzadu a společnost se neroztrhla - což by mělo i pro elitu fatální následky) by byla vhodná i solidarita s nadanými v oboru „vyhmatávání potřeb budoucnosti“ - abychom náhodou nezjistili, že až nás nějaká kruciální náhoda postaví před nutnost vymyslet v krátké době nějakou zásadní inovaci, abychom se po katastrofě nemuseli vrátit kamsi nazpět do doby kamenné - budeme mít sice spoustu „vědeckých dělníků“, ale žádné Darwiny a Erasmy... Kolik by toho asi dokázal Nikola Tesla, kdyby dostal od někoho rozumného ve své době „volnou ruku“ a nemusel si pracně shánět kapitál na své projekty? A jak by dopadl dnes Darwin, kdyby neměl rodinné finanční zázemí?
dělníci
Petr Ka,2012-01-31 14:26:21
Ano, věda se dělá masově/konzum (chceme co nejvíc lidí na VŠ, hodnocení dle patentů/článků (zavedené ekonomicky - Thomson Reuters) ...) a tak nestačí mecenáši, které (sociální) demokracie likviduje (vědci, stejně jako umělci, nejsou sebekritičtí a chtějí peníze/podporu od mecenášů jen tak). Nelze ale objevitelské excesy srovnávat s davovou mravenčí prací s informacemi a jejich souvislostmi ("krize" vědy). Teď to holt funguje jinak. Byla průmyslová revoluce ...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
